Chytili jsme ducha Prahy aneb po stopách díla Josefa K. skrze hip-hop subkulturu Kafkovy metropole

post cover

Od Linka B (2020), přes DRO (2022), až po S65 (2025). V článku „Chytili jsme ducha Prahy aneb po stopách díla Josefa K. skrze hip-hop subkulturu Kafkovy metropole“ rozebíráme alba jednoho z nejvýraznějších českých rapperů posledních let. Hledáme paralely mezi jeho hudbou a knihami Franze Kafky, zdůrazňujeme umělcovu spjatost s graffiti scénou, a podtrhujeme důležitost reprezentace extrémního lokálna vycházejícího z podstaty hip-hop kultury. Josef K. je duchem a ztělesněním Prahy. A Praha nepustí. Ani tebe ani mě. Tahle matička má drápy.

Gangster v šatech: Queering hip-hopu a Young Thug

post cover

Časopis Vogue nazval desátá léta jednadvacátého století dekádou, kdy se šatník hip-hopu stal otevřenějším feminitě. Trnitý proces queeringu a rekonceptualizace nestabilního heteronormativního obrazu černošské hypermaskulinity v afroamerické populární kultuře u průkopnického rappera Young Thuga nezačíná ani nekončí, přesto se mohl stát jeho nejdůležitějším představitelem, kdyby si v tom svým zpátečnictvím sám nebránil.

„Drž minulosť blízko, ale nenechaj sa ňou pohltiť“: Rozhovor s A Place Called Hell

post cover

godless god, nový album skupiny A Place Called Hell, znie ako nový začiatok. Duo, ktoré tvorí rapper Monzy The Terrible a producent Dylan Land, zmenilo svoj zvuk a vrhlo sa na hardcore riffy a tvrdý rap. Pre fanúšikov nie je táto zmena veľkým prekvapením. Ochutnávku tohto zvuku sme dostali už na minuloročnom No Shimmering Heaven. No kým ten album tieto hard-rockové tendencie iba naznačoval, godless god ich stavia do popredia. Krátko pred halloweenskym vydaním ich najnovšieho albumu sme si s Monzym sadli, aby sme sa porozprávali nielen o albume, ale aj o ich pohľade na smrť, a našej spoločnej láske pre skupinu The Body.

Horúci júl v Memphise by ike & FLEGMA: tajemství alchymie dope rapu

post cover

Album Horúci júl v Memphise rapperůike & FLEGMA z roku 2023 bez váhání řadím mezi nejlepší česká a slovenská rapová alba posledních let. Přesto se oproti jiným deskám, které bych do tytéž kategorie zařadil, liší. Nedokážu výstižně popsat, proč ve mně album rezonuje, jinak, než že je neuvěřitelně cool, slovy rapového slovníku dope. V kontextu hip-hopové hudby je tento fakt (vlastnost, ingredience) naprosto zásadní a neoddiskutovatelná. Jako bych se toulal ulicemi ve filmu The Long Goodbye (1973), byl hypnotizován fascinujícím obrazem, nebo ochutnal dechberoucí jídlo. Nedokážu určit proč, oddělit ingredience, ale výsledné dílo mě fascinuje. Proč? To se pokusím zjistit. Servírujeme tajemstvíalchymie dope rapu.

Poslouchám, jak mi je řečeno. Poslouchám, jak řeknu. DON’T TAP THE GLASS

post cover

Poslouchám, jak mi je řečeno. Poslouchám, jak řeknu. DONT TAP THE GLASS. Odpovědět Tylerovi (a všem ostatním autorům) jeho vlastním názvem, aby nezapomínali na naše soukromí a svobodu vnímat a prožívat, jak chceme. DONT TAP THE GLASS bude navždy záznamem období, kdy se chtěl Tyler, The Creator hýbat a zval nás, ať se k němu připojíme. To, jestli se přidáme k tanci za hlasitého poslechu, nebo si z díla odneseme vlastní hodnoty a významy, už bude naše svobodné rozhodnutí vymykající se všem manifestům a návodům.