Poslouchám, jak mi je řečeno. Poslouchám, jak řeknu. DONT TAP THE GLASS. Odpovědět Tylerovi (a všem ostatním autorům) jeho vlastním názvem, aby nezapomínali na naše soukromí a svobodu vnímat a prožívat, jak chceme. DONT TAP THE GLASS bude navždy záznamem období, kdy se chtěl Tyler, The Creator hýbat a zval nás, ať se k němu připojíme. To, jestli se přidáme k tanci za hlasitého poslechu, nebo si z díla odneseme vlastní hodnoty a významy, už bude naše svobodné rozhodnutí vymykající se všem manifestům a návodům.

Je velmi pravděpodobné, že se mnozí budou pokoušet o interpretaci životní horské dráhy umělce dříve známého jako Kanye Omari West (dnes Ye). Jeho životní cestu možná předeslal už Orson Welles ve svém filmu Občan Kane (1941). A ještě o třináct let dříve k tomuto úkolu přispěl Sigmund Freud, když rozebral osobnost Fjodora Michajloviče Dostojevského.

Echo Night nebyla jen další rapová akce. Víc než line-up, víc než klub, víc než jména na plakátu. V jeden večer se spojilo něco, co běžně funguje odděleně. Hudba, styl, postoj, komunita. A najednou to všechno dávalo smysl. I Survived Echo Night III: Místo, kde žije svoboda.

V eseji Sunmundi & Sasco – Contacting [pozdní internetová vzpomínka] rozebíráme album Contacting, jeho dystopicky ponurou vizi protkanou postmoderní digitální skepsí a slzami vyroněnými nad komodifikovanou společností. [kontaktování à komunikace à komunita] aneb jak najít sílu a lásku skrze mezilidský kontakt, komunikaci a komunitu. „Znevážení oběžné dráhy smrti a úsměv se stopou rozlitého vína namířený do oslnivého teď.“

Či už ide o Mobb Deep, Dead Prez alebo OutKast, hip-hop miluje dobré duo. Počuť dvoch rapperov, ako sa spoja, povzbudzujú a dopĺňajú na albume je vzrušujúci zážitok. Stačí sa pozrieť na to, čo robia PATHFINDERS. Duo, ktoré tvoria blackchai a Illohim, vydalo koncom mája silný, spoločensky relevantný rovnomenný debut, ktorý odvážne začína otázkou: „Sú tu nejakí veľkí americkí básnici?“ V priebehu štrnástich piesní sa rozhodli odpovedať na túto otázku hlasným a jednoznačným „áno“. Veľkí americkí básnici sú tu, pripravení zanechať svoju stopu, a my sme si s nimi v nedeľu ráno sadli, aby sme sa porozprávali o albume, ich dynamike a o tom, ako im písanie pomáha zostať pri zmysloch.