Poslouchám, jak mi je řečeno. Poslouchám, jak řeknu. DONT TAP THE GLASS. Odpovědět Tylerovi (a všem ostatním autorům) jeho vlastním názvem, aby nezapomínali na naše soukromí a svobodu vnímat a prožívat, jak chceme. DONT TAP THE GLASS bude navždy záznamem období, kdy se chtěl Tyler, The Creator hýbat a zval nás, ať se k němu připojíme. To, jestli se přidáme k tanci za hlasitého poslechu, nebo si z díla odneseme vlastní hodnoty a významy, už bude naše svobodné rozhodnutí vymykající se všem manifestům a návodům.

Je velmi pravděpodobné, že se mnozí budou pokoušet o interpretaci životní horské dráhy umělce dříve známého jako Kanye Omari West (dnes Ye). Jeho životní cestu možná předeslal už Orson Welles ve svém filmu Občan Kane (1941). A ještě o třináct let dříve k tomuto úkolu přispěl Sigmund Freud, když rozebral osobnost Fjodora Michajloviče Dostojevského.

Echo Night nebyla jen další rapová akce. Víc než line-up, víc než klub, víc než jména na plakátu. V jeden večer se spojilo něco, co běžně funguje odděleně. Hudba, styl, postoj, komunita. A najednou to všechno dávalo smysl. I Survived Echo Night III: Místo, kde žije svoboda.

V eseji Sunmundi & Sasco – Contacting [pozdní internetová vzpomínka] rozebíráme album Contacting, jeho dystopicky ponurou vizi protkanou postmoderní digitální skepsí a slzami vyroněnými nad komodifikovanou společností. [kontaktování à komunikace à komunita] aneb jak najít sílu a lásku skrze mezilidský kontakt, komunikaci a komunitu. „Znevážení oběžné dráhy smrti a úsměv se stopou rozlitého vína namířený do oslnivého teď.“

Kanye West na slovenském festivalu aneb lze oddělit rap od politiky? Ye jako headliner není výhrou pro kulturu, naopak, je to popření samotné podstaty žánru a následek jeho nepochopení, které vychází z privilegií. Jako hrdinství a hájení svobody slova by mělo být vnímáno vzpírání se impériím, vymezení se vůči válkám, hájení lidských práv a prosazování společenské změny – to jsou radikální tendence, které bychom v rapu měli oslavovat.