FREE THE WORLD (Kapitola IX.)
„When I say ‘free the world’, I don’t forget nada.“
not about Tigray, not about Kongo, not about Sudan, not about Gaza„
From Free The World (prod. Mari Geti) by AKAI SOLO
20. YUNGMORPHEUS & Dirty Art Club – A Spyglass to One’s Face
YUNGMORPHEUS se znovu vynořil z dýmu a přinesl desku, která zní jako noční procházka mezi vzpomínkami. A Spyglass to One’s Face, kompletně produkovaná Dirty Art Club, je klidná i znepokojivá zároveň. Lo-fi jazz, ztracené myšlenky, a rap, co spíše šeptá než-li útočí. Už úvodní Introducing… tě vtáhne dovnitř. MORPHEUS zní unaveně, ale vyrovnaně. Hlas, jenž mluví o jistotách, zní, jako by už dávno pochopil, že žádné nejsou. Každý bar působí jako poznámka do deníku. Producent Dirty Art Club mezitím tká soundtrack znějící jako by byl natočený na zaprášenou kazetu. Křehké smyčky, tlumené klavíry, jazzové samply, které se lámou jako světlo přes cigaretový kouř. Celé album plyne jako jeden dlouhý večer, kdy se čas rozpouští mezi drinkem a tichým povzdechem. Moment, kdy se potkají Cavalier, Lukah a Zeroh na 10,700 Day, je čistý highlight. Čtyři hlasy, čtyři různé filozofie, ale všechny rezonují v jednom tónu. YUNGMORPHEUS se nikdy nesnaží prvoplánově upoutat pozornost, jeho rap plyne tiše přesto hypnoticky a vypráví o věcech, které se tě dotknou.
19. Trellion & Danny Lover – Ok, the fire.
Ano, návrat dua Clipse je obrovskou rapovou událostí, jestli jsme ovšem v roce 2025 něco nečekali, tak to byl návrat Trelliona. Když nás Bandcamp upozornil, že Trellion vydal nové album, mysleli jsme si, že se půjde o přidání nějaké starší desky na jejich stránku. Realita naprosto předčila naše očekávání. Trellion aka Lil Heart Attack, jeden z nejvýraznějších britských rapperů, opouští svůj tajuplný maják a po pěti letech se vrací na hudební scénu s novou deskou Ok, the fire. w/ rapper Danny Lover, která čítá sedmnáct skladeb. O Trellionovi jsme před čtyřmi lety napsali esej, ve které jsme se věnovali jak jeho desce Lighthouse Tape, tak soundu, který s labelem Bad Taste přinesl na rapovou scénu. Sám Trellion na novém albu vyvrátil spekulace, že v době své hudební nečinnosti vedl restauraci: “I ain’t ever ran a restaurant”
Ok, the fire. je návrat v plné formě, album, které má naprosto specifickou atmosféru a soundscape. Oba rappeři opět mistrně a kontrastně propojují skoro až existenciálně mrazivě chladné a melancholické bars s inovativními beaty, které jsou až hypnoticky děsivým způsobem nádherné. Většinu desky produkoval 19.thou$and (Rest in Peace), který vytvořil jedinečný soundscape. Je osvěžující slyšet desku, která jde svou cestou, a nezní jako žádná jiná. Ok, the fire. je fenomenální dílo a jedna z nejlepších desek letošního roku. K albu nevyšel žádný videoklip, přikládáme tak klip ke skladbě DOLO. Aby toho nebylo málo, Trellion loni vydal další dva fenomenální projekty – Big Sur a The Man Who Couldn’t Die a oznámil album Knight, které vyjde letos.
18. The Alchemist, Larry June & 2 Chainz – Life Is Beautiful
The Alchemist loni opět dokázal, proč je jedním z nejrespektovanějších producentů hry. Na projektu Life Is Beautiful spojil síly s Larry Junem a 2 Chainzem, aby světu nadělili sound, který spojuje street game s uvědomělým luxusem. Vzal dva odlišné rapové velikány na jednu desku, nabídl jim monumentální beaty a společně vytvořili opravdový rapový blockbuster, možná ten největší, jaký loni vyšel. Jedním z nejsilnějších momentů alba je skladba Bad Choices. 2 Chainz do tracku přináší suverénní flow s chytrými referencemi, zatímco Larry June servíruje vyklidněnou kadenci plnou finanční disciplíny a hustlerského mindsetu. Life Is Beautiful je album, které nepodléhá trendům, ale staví na osvědčených hodnotách, kvalitní produkci, uvolněném flow a životních zkušenostech. The Alchemist vytváří prostor, kde se Larryho klidná přesnost a 2 Chainzova energie plná nadhledu skvěle doplňují. Nic přehnaného, žádná póza – jen autentický zvuk a myšlenky lidí, kteří vědí, o čem mluví.
17. MIKE & Tony Seltzer – Pinball II
MIKE se loni vyšplhal zase o úroveň výš. Jeho obrovská tour Artist of the Century, jejíž zastávku v Praze jsme samozřejmě navštívili, je důkazem jeho rostoucí popularity i nesmírného talentu a lásky k hudbě. Loňský rok započal deskou Showbiz!, která je věrná jeho distinktivnímu soundu. Nás ovšem více oslnila deska druhá. Druhý flipper, ale žádná arkádová sranda. Pinball II je jako rozbitý automat v nonstopu, bliká, dělá rámus, ale když se na něj zadíváš, uvidíš, že jde o víc než jen o skóre. MIKE je pořád ten tichý pozorovatel z rohu místnosti, šeptá svým posluchačům těžké myšlenky, trauma, zklamání, paranoiu. Tony Seltzer ho tentokrát zamknul do soundu, který pulzuje životem. Beaty jsou tvrdší než na jaké jsme u MIKEa zvyklí, jsou živé, nakopnuté, někdy až klubové. Tracky jako Prezzy nebo Splat! duní, jsou plné syntetického šumu, zkreslených bas a divokých breaků. Tony Seltzer staví pod MIKEa produkci, která tě nutí hýbat hlavou, i když jeho texty spíše mrazí. A právě tenhle kontrast je gró celé desky, srdeční údery přes bicí, trauma přes 808. MIKE na albu mluví jako člověk, který prošel mlhou a ví, že se může kdykoliv vrátit. Featy jsou přesné: Earl Sweatshirt na Jumanji nezklame, přináší svou notoricky známou filozofickou temnotu; Lunchbox a Sideshow přihazují své distinktivní energie, ale nikdy nenaruší atmosféru. A Niontay na Shaq & Kobe trefuje tu pravou souhru, s MIKEM jsou jako duo, které si kryje záda i ve válce. Pinball II výborně vybalancovaný projekt: MIKE neztrácí duši, Tony mu přidává tempo.
16. DYLAN GRAY – SITUATIONS
Pokud nás čteš pravidelně, s jménem Dylan Gray aka dylantheinfamous bys měl být obeznámen. Britský rapper a producent patří mezi nejvýraznější umělce současnosti a svůj neuvěřitelný talent nechává vyniknout i na desce SITUATIONS. Dylan album napsal, nahrál, produkoval, smíchal, masteroval, výtvarně, výzkumně a kreativně vedl, tenhle umělec je one man army jako málokdo. Náš text k desce je bude poměrně specifický, máme s albem totiž spojený opravdu jedinečný zážitek. Ve stejný den, kdy Dylan vydal nové album, se do českých kin dostal snímek Bird britské režisérky Andrey Arnoldové a my ho samozřejmě viděli v kině. Intertextualita obou děl nám přinesla opravdu podnětné myšlenky i zajímavý zážitek. Dylan tě na své nové desce zavede do temných zákoutí britské společnosti se stejnou virtuozitou a nádechem magie jako Andrea Arnoldová ve filmu Bird. Dylanova schopnost popisovat současnou hyper-digitální dobu plnou nejistot, zlomených rodin či nedostupných domův je opravdu fascinující. Umělec své skladby dokáže zabalit do víru magie a propůjčit jim fantaskní snový kabátek, který vytvoří nenapodobitelnou atmosféru, obdobně jako to dělá Andrea Arnold. Ať už máme na mysli skladbu SHEIN, která mrazivě popisuje život mladé generace, či hypnotický ROLL se spirálovitým refrénem, deska SITUATIONS je plná nadčasových skladeb, které dokazují Dylanovo vizionářství.
15. BA PACE – BLACKBOOK
Ba Pace se spolu s celou crew PUBLICHOUSING NYC etabloval mezi nejvýraznější umělce současného undergroundu. Spolu píšou kapitolu rapové historie, která by si zasloužila mnohem větší pozornost, zejména zde v Evropě. Loni vydal rovnou několik fenomenálních alb, my ovšem nad naším favoritem nemuseli dlouho přemýšlet. Kniha bolesti & naděje. Ba Pace na albu BLACKBOOK rozmotává klubko osobních ztrát, deprese, samoty, ale nejde o fňukání – je to cesta skrze peklo s hlavou vztyčenou. Tracky jako FOOTPRINTS pracují s metaforou stop ve tmě, jako kdyby každá zkušenost nechávala nevymazatelný otisk. Produkce osciluje mezi hypnotickými beaty a mrazivými zvuky, kde se každá nota vpíjí pod kůži. THE BUILDER, LOUW, SNIPER LEW, SPVCED, FLEA a další dodávají těžkotonážní, ale zároveň filmový sound, kde se střídá minimalismus s napětím. Není to klasický boom-bap, není to trap, je to svoje. Ba Pace nesází na prvoplánové punchlines, jeho texty jsou jak deníkové zápisky po nekonečné noci, kde se realita míchá s abstraktními vizemi. “It literally rained for 30 days when this was opened up” v tomhle je všechno. Zatopené vzpomínky, přetlak emocí a pocit, že všechny slova musí ven.
14. Mike Shabb – fight the power!
Welcome 2 da Terrordome. Mike Shabb, nejvýraznější současný rapový umělec z Montrealu, je inovátor, jehož díla inspirují jako málokterá jiná. V březnu loňského roku vydal fenomenální album shabbvangogh na kterém nechal vyniknout svou lásku k hudbě a neustálou touhu přinášet nový sound. Na svém druhém loňském albu je ještě ambicióznější. fight the power! je vizionářské dílo posouvající rapový žánr zase o kus dál a skládající poctu jeho revolucionářskému potenciálu. Těšit se můžeš na militantní moderní rap vycházející z esence Public Enemy ale znějící současně, vlastně futuristicky. Je naprosto fascinující, že i tuhle desku si Mike celou sám produkoval. Těš se na Sun Tzu type beats, epický chaos, který má Mike Shabb naprosto pod kontrolou. Výrazný je i vliv karibské hudby a kultury, která beatům přidává další rozměr. V každém tracku je tolik nápadů, že by vystačily na celou diskografii některých umělců. Například crickets! nabízí kombinaci dancehall soundu s hypnotickým samplem a Shabbovo pohlcujícím trapovým flow, TANK! je naprostý madness, probuzení a vyzvání k rebelii. Revolucionářský, antisystémový a antiimperialistický podtext je v každé skladbě, fight the power! je příběhem outsidera (public enemy) number 1, který se vzpírá nespravedlivému systému v nehostinném světě a zároveň bojuje se svými vlastními emocemi. Free All The People.
13. Aesop Rock – I Heard It’s A Mess There Too
Hlas, flows, beaty, lyrics, atmosféra: málokterý umělec si vybudoval tak silně rozpoznatelný styl jako Aesop Rock. Veterán z Rhymesayers Entertainment za pětadvacet let vydal několik klasik a svou diskografii neustále rozpíná až do bodu, kdy opravdu nemá hranic. A hranice nemají ani jeho dvě loňské desky – Black Hole Superette a I Heard It’s A Mess There Too. My preferujeme tu druhou, ale buďme upřímný, je to jako vybírat oblíbenější dítě (hádáme, nemáme děti). Aesop Rock se zase vrátil z vlastního vesmíru a tentokrát přinesl mapu nepořádku, kterou si sám nakreslil. I Heard It’s A Mess There Too zní jako zápisník člověka, který chodí po světě s kapesním mikroskopem i teleskopem zároveň. Z jedné strany pozoruje chaos okolo, z druhé se snaží pochopit, proč ten chaos vůbec potřebujeme, abychom se cítili živí. Už samotný název má v sobě zvláštní hořkosladkost. Mluví o světě, kde se všichni snažíme zůstat propojení, i když se všechno kolem nás rozpadá. Hudebně udělal krok zpět a právě tím dopředu. Místo složitých koláží plných vrstev a ruchů zvolil minimalismus: čistší beaty, otevřenější prostor, basy, které dýchají. Je v tom zvláštní klid, jakýsi zen v prachu a troskách. Bubny nejsou o síle, ale o rytmu, co nechává myšlenky kroužit. Textově je Aesop pořád ten stejný alchymista. Jazyk ohýbá, kroutí, nechává ho explodovat do surrealistických obrazů. Ale mezi těmi slovními labyrinty probleskuje čím dál více něhy.
12. Theravada – The Years We Have
Theravada patří mezi naše nejoblíbenější umělce z mnoha důvodů, tento charismatický rapper a producent má výrazný rukopis a jeho díla vyplňují prostot zcela specifickým způsobem. Theravada se v loňském roce podílel na několika projektech – produkoval CD-only skladbu na desce G*lliwog by billy woods, hostoval na Unlearning Vol. 2 by Evidence a dokonce produkoval polovinu alba Live Laugh Love by Earl Sweatshirt. Celá jeho fascinující letošní umělecká cesta minulé září vyvrcholila vydáním rapové desky The Years We Have, kterou si kromě osmé skladby i sám produkoval. Spirála zajímavých observací, současnost optikou snového myšlení: Theravada vydal desku The Years We Have, která nachází tajuplno ve všednosti.
Spousta alb v nás evokuje silnou emoci či paletu témat, pomocí které je dokážeme číst a napojit se na samotné umělce, s deskou The Years We Have je to ovšem mnohem složitější. Album svou atmosférou stojí mimo čas a má naprosto specifický sound – Theravadovy beaty zní jako vzpomínky na beaty, o kterých se nám zdálo. Způsobem, jakým sampluje a produkuje, nachází atmosféru, kterou opravdu nedokážeme uchopitelně popsat. Podobou neuchopitelnost, která nás nutí desku poslouchat stále dokola, nalézáme i v jeho textech. Theravada rapuje osobitým kryptickým způsobem, všední pozorování světa a popkulturní reference tak působí jako prastará mytologie. Theravada je unikátní i fúzí kadence a vážnosti, která srší z jeho hlasu, a opravdu vtipných bars. „I pull up with 100 drunk soccer fans – throwing molotovs at copper vans,“ budiž příkladem. Jaký jiný rapper zmíní The Angry Beavers na beatu, který zní obdobně jako skladba Learning Curve? Umělec nachází tajuplno ve všednosti a z každého slova jde cítit, že je fascinován světem kolem sebe. Příkladem budiž i výborný cover, který vychází z fotografie převráceného stolu. Deska v sobě nese i specifickou melancholii. „This whole world is going out sad very fast.“ – SuckaMCs. Již jsme psali, že Thravada je pozorný pozorovatel a tak moc dobře chápe vše, co se děje ve světě, přesto tuto skepsi formuje jako tanec na hraně apokalypsy, absurdně a vědomím, že lidstvo si takovými fázemi nevyhnutelně prochází, proto se z jeho observací stávají slova, která budou mít sílu nehledě na dobu, kdy na posluchače dopadnou. Přesto je deska velmi introspektivní a intimní, Theravada si prožil další část života, která se neobešla bez bolesti. Jeho melancholie je velmi lidská, přesto je na albu dávkovaná skoro až snovou logikou. Spojení charismatu, snového absurdna, rapových punchlines, humoru i melancholie, které je nejen ve slovech, ale i v hudbě, dělá z desky nezapomenutelný zážitek.
11. billy woods – G*LLIWOG
One and only billy woods vydal dva roky po Maps (w/ Kenny Segal) novou desku. Víc netřeba psát, víc netřeba číst. Jeden z nejlepších, ne-li nejlepší rapper současnosti své dvacetileté zkušenosti přetavil do svého dosavadního opusu. G*LLIWOG by billy woods je nejdůležitější rapové album současnosti: existenciální sociální horor, při jehož poslechu jsme se styděli za to, že jsme lidské bytosti. Afričtí zombíci, CIA, vražedné AI, války, démoni, auta v pasti cestující v čase a umírající Frantz Fanon jsou jen někteří z účastníků woodsova danse macabre. Album vychází z povídky, kterou billy napsal v devíti letech a kterou dal přečíst své matce. Ta mu odpověděla, že povídka je „overly derivative and needed some work.“ woods si tato slova vzal opravdu k srdci a povídku nám předkládá teď, ve své monumentální podobě.
G*LLIWOG je album temné v té nejryzejší podobě, billy woods říká Come and See (1985) a nastavuje zrcadlo celé společnosti, lidské rase. Na poli osmnácti skladeb poznáš woodsovu bytostně ponurou vizi, tak urgentně radikální, jak to jen současná kapitalistická společnost potřebuje. E L U C I D s albem REVELATOR (2024) ze srdce krvelačného impéria křičel „probuď se“ a teď přichází billy woods, využívá bdělých posluchačů a nutí je čelit svým činům, poznat pravdu a zpytovat svědomí.
„I hide everything in the rhymes, that’s why I need it dark on stage,
Make no mistake“
Rapuje woods na skladbě Make No Mistake a nám nezbývá nic jiného než poslouchat a stydět se. Album je sice velkým hororovým příběhem se společenským rozsahem, přesto je protkaný woodsovo osobní výpovědí a traumaty. Skladba Waterproof Mascara se věnuje opuštění Zimbabwe, ze kterého woods odjel se svou matkou několik měsíců poté, co jeho otec zemřel při autonehodě.
„This system will take your ancestral traditions and twist ‚em
Indigenous mountain villages makin‘ coca paste
Still living hand to mouth, make no mistake“
Jsou další slova ze skladby Make No Mistake. G*LLIWOG je odpor, nárazová zóna represivních systému a ideologií, esence rapu. woods se věnuje i současné genocidě v Gaze, kterou Izrael za pomoci peněz a zbraní Spojených států a zemí Západu páchá.
„Twelve billion USD hovering over the Gaza Strip. You don’t wanna know what it cost to live.“
Rapuje na skladbě Corinthians, zatímco Západ se pouze dívá („Scarecrow in a field, watching the spectacle.“) Beat by El-P a hostující Despot: zmíněný track je brutální sci-fi horor plný vražedných technologií, bohužel bez přívlastku „sci-fi“, jelikož pouze popisuje realitu. Jak řekl Eyedea – Even Shadows Have Shadows (2001) a přesně takhle billy woods a plejáda dalších talentovaných umělců budují jeden velký rozmanitý příběh, který je presto neuvěřitelně ucelený. Producenti The Alchemist, Kennyh Segal, EL-P, Conductor Williams, Preservation, Messiah Musik, Sadhugold, Ant, Shabaka Hutchings, Steel Tipped Dove, DJ Haram, Willie Green, Jeff Markey, Saint Abdullah, Human Error Club a hostující E L U C I D, Cavalier, Bruiser Wolf, Despot, Al.Divino a zpěvačka Yolandou Watson: G*LLIWOG je příběh, na kterém pracovali ti nejlepší z nejlepších.
Celé album uzavírá fenomenální skladba Dislocated feat. E L U C I D, panenka g*lliwog mizí: „You can’t come in here with me, I can’t be located,“ a zůstává pouze myšlenka, která se začne šířit společností a připomínat bolest všem, kteří ji někomu někdy způsobili. Původ myšlenky nelze najít, ani zabít.
