EMERGE „N“ SEE (Kapitola VI.)
„I comb through summoning spells with clout
Seen but, it’s not enough power (It’s not enough)„
From Clout Spells by Sunmundi & Sasco feat. shemar
50. Lord Sko – PIFF
Lord Sko bezpochyby patří mezi nejvýraznější hlasy současné generace rapperů. Jeho vidění New Yorku, vztah s tamním uměním, kulturou, rapem i komunitami je něco, co dýchá z každé sekundy jeho hudby. Deska UNITED PALACE z roku 2023 ho silně etablovala na scéně a všichni jsme s napětím očekávali, kam nás rapper zavede příště. Lord Sko své momentum pečlivě budoval, vydával singly, hostoval na jiných albech a držel své fanoušky v napětí. Po dvou letech jsme se konečně dočkali nové desky, která ani v nejmenším nezklamala.
Album PIFF je esencí New Yorku posledních let. Nepůsobí to, jako kdyby šel Lord Sko tvořit hudbu, ale jako kdyby šel přetvořit svůj život do hudby. PIFF je hlasem lidí, pro které je přátelství, hudba, autenticita a umění důležitější než honba za slávou a falešným úspěchem. Deska je naprosto přirozená a snadno se s ní sžiješ. Působí jako velké novodobé ucelené New Yorské rapové album, těš se na skvělé beaty, odhodlaný rap, chytlavé refrény, rozmanitý soundscape i pestrý výčet hostů. Na albu hostuje MAVI, Curren$y, Coway the Machine, Del The Funky Homosapien a další. PIFF potvrzuje, proč je Lord Sko novou rapovou senzací. Je to dílo člověka, pro kterého je umění důležitější než cokoliv jiného.
49. Jay Worthy – Once Upon a Time
Jay Worthy, rapper z Comptonu, Kalifornie (původem z Kanady) je v podstatě rapový veterán. Na každém svém dosavadním albu ovšem spolupracoval s jedním producentem, či jiným rapperem, celou svou kariéru tak čekal na moment, kdy vydá své sólové debutové album. Ten moment přišel loni v podobě monumentálního rapového eposu: Once Upon a Time rozděleného na dvě části. Připrav se na velkolepou cestu moderním West Coast zvukem a jeho komunitami. Není náhoda, že Jay cituje Sergio Leoneho, jeho album je opravdu monumentálním epickým dílem o dvou polovinách a přestávkou. A jak bývá zvykem, ve velkolepém příběhu musí figurovat spousta postav. Na prvních patnácti skladbách tak uslyšíš rappery jako Wiz Khalifa, E-40, Vince Staples, 03 Greedo, Conway the Machine, Boldy James, Larry June, Ty Dolla $ign, či Westside Gunn a Ab-Soul. Deska má opravdu silný narativ, úvod první části působí jako začátek a poslední track jako zvrat v příběhu – přechod do další části, která je ještě epičtější než ta první. Spousta rapperů navíc explicitně zmiňuje svůj vztah k P Worthymu či vzpomíná na nezapomenutelné zážitky, Jay Worthy tak v každém momentu působí jako hlavní postava příběhu. Beaty jsou výborné, moderní a přitom mají tu správnou esenci Kalifornie a plejáda hostujících umělců umí překvapit.
48. RLX & Loman – Madon’
RLX a Loman se spojili na albu Madon‘, které funguje jako soundtrack k nočním úvahám i slunečným ránům. Lomanova produkce je minimalistická, ale precizní, nechává RLXovi dost prostoru, aby jeho texty vynikly. Ten se nebojí otevřít své nitro a servíruje bars, které tě chytnou a nepustí. Každý track je jako střípek z mozaiky, dohromady tvoří obraz člověka, který si prošel svým a teď sdílí svou pravdu. Album má jen bezmála půl hodiny, ale každý track trefuje cíl. Agua Fria otvírá desku jako ledová sprcha, beat připomíná chladnou řeku, zatímco RLX plive texty s ohnivou intenzitou. Arabian Packflip s Michael Christmas přidává humor a lehkost, ale pořád si udržuje flow, jež tě nenechá vydechnout. Never Thought s Chandlerem Wardem a Swizzym přináší hlubší emoce, zatímco Gone se Swanem Lingem nabízí melancholickou meditaci nad životními ztrátami. RLX ti od začátku alba naznačí, že tohle nebude průměrná jízda. Jeho hlas má v sobě jakousi syrovou sílu a klid, který tě donutí poslouchat. RLXův rap je jako led a oheň najednou. Loman tady dokazuje, že i jednoduchý beat může být devastující, když má správnou energii a toho správného rappera.
47. Kemp Dupri & Ill-Sugi – CANARY
Americký rapper Kemp Dupri a japonský producent Ill-Sugi představují společné album CANARY, patnáctistopý projekt, který působí jako zvukový skicák osobní introspekce, klidu a subtilní poetiky. Většina skladeb má krátkou stopáž, což evokuje formát minimalistických vinět, které spíše než jako klasické tracky působí jako momentky, zachycené myšlenky, nálady a útržky životních reflexí, přesto album nepůsobí fragmentovaně. Ba naopak funguje jako ucelená, plynulá meditace nad vztahem mezi tělem a duchem, městem a přírodou, tradicí a současností. Úvodní skladba BK to JAPAN hned zkraje nastavuje tón celého alba: introspektivní, nikoli exhibicionistický, a svým nenásilným, klidným projevem vytváří prostor pro hlubší zamyšlení. Kemp Dupri se často vrací k motivům samoty, paměti a identity života muže tmavé barvy pleti. Nejde o tradiční storytelling, spíše o proud vědomí, stylově blízký jazzové improvizaci. Rovněž producentská práce Ill-Sugiho je subtilní, sofistikovaná s bohatou texturou. Produkce kombinuje analogový feeling s elektronickými detaily, využívá prázdno i šum jako plnohodnotný nástroj. Na skladbách jako GYOZA, NIKUJAGA nebo SELECT FEW lze slyšet vlivy lo-fi estetiky, japonské ambientní školy i klasických boom-bap struktur. Vše je však podáno s nadhledem a precizností. Jídlo, oblečení, městské detaily, architektura, příroda. Album se často pohybuje na hraně každodennosti a symboliky. Výjimečně působí také skladba RAP CHECK, jediný track s featuringem, který obstarává sám producent Ill-Sugi.
46. Harry Shotta – Odyssey
Harry Shotta loni vydal svůj dosud nejambicióznější projekt, což značí již jeho název. Odyssey je osobní manifest, cesta skrz vzpomínky, bolest i vítězství. 21 tracků čisté vášně, tvrdé práce a pokory před vlastními kořeny. Po letech, kdy dominoval hlavně drum and bass scéně a lámal rekordy v rychlosti rapu, se Shotta vrací tam, kde to všechno začalo – k hip hopu. A je to návrat s velkým „V“. Tohle album není o tom, aby naháněl trendy. Tohle je Harry, jak si sundává masku a ukazuje svoje pravé já. Different Fabric jasně ukazuje jeho mindset, sebevědomí založené na tvrdé dřině, zkušenostech a lásce k řemeslu. Žádný fake vibes, žádný flex bez podkladu. Harry šlape do beatů jako buldozer a sype bars, které ti i po desátém poslechu zůstanou v hlavě. Nehraje si na superhvězdu, ale ukazuje, proč je mezi elitou. Každá skladba na Odyssey má svoje místo. Silné momenty jako It Wasn’t Easy, kde mluví o boji a ztrátě (vzpomínka na jeho mentora Skibadeeho je cítit v každém slově), střídají bangers typu Imposter s Rag’n’Bone Manem, P Moneym a MC Spydou, kde Harry ukazuje, že zvládá být napříč žánry stejně dominantní. Album působí jako dopis fanouškům i sobě samému, plný vděku, ale i hladové energie, která ho žene dál. Beaty jsou pestré, létají od klasického boom-bapu přes drsnější basové linky až po melodické pasáže, a Harry na tom surfuje s naprostou lehkostí.
45. Bloo Azul & Good Food – Bloo Velvet
Na albu Bloo Velvet se všechno děje pomalu. Bloo Azul a Good Food tu staví svět z klidu, drobných gest a rytmu, který se nikam nežene. Je to deska, která ti dovolí dýchat. Žádný tlak, jen proud myšlenek, jež se mění v hudbu. Bloo rapuje, jako by mluvil sám k sobě, otevřeně, ale s odstupem. V textech je život, práce, touha i smíření. V Mirror Man se obrací dovnitř a přitom zůstává přítomný, jistý, že všechno, co bylo těžké, mělo smysl. Good Food mezitím maluje kulisu, sametový zvuk s jazzovým nádechem, který drží celou desku pohromadě. Každý track je součást jednoho proudu, žádné výkyvy, jen vyrovnanost a elegance.
44. YL & Subjxct 5 – RRR & 2oo4 Presents…Only Ones Taxin’
RRR & 2oo4 Presents…Only Ones Taxin’ je deska, která působí jako zachycený pohyb: šestnáct krátkých stop a koncentrovaný rap žijící z momentu. YL nechává problikávat svůj příběh mezi řádky zatímco producent Subjxct 5 drží celý projekt pohromadě. Díky tomu album působí soudržně a autenticky, jako dlouhá noční jízda městem, kde se úspěch míchá s paranoiou. I přes adrenalin a tempo, které srší z každé skladby, je tento Subjxctův projekt klidnější než například Papaholic, Vol. 1, který na tebe v žebříčku ještě čeká. Empatie a YLův příběh na desce Only Ones Taxin’ leží v rychle se míhajících detailech. RRR & 2oo4 Presents…Only Ones Taxin’ je syrový snapshot současného undergroundu.
43. Vel Nine – A Beautiful Day to Die
Vel Nine na svém albu A Beautiful Day to Die nedává posluchači prostor k úniku, ani k pohodlí. Deset tracků, kde se zloba mísí s humorem, křehkost s brutalitou, a každá sloka je výdechem něčeho, co už v ní dlouho hořelo. Tohle není „tough girl“ póza. Je to výpověď ženy, která si toho prožila opravdu hodně a rozhodla se, že se nebude nikomu omlouvat. Název alba je i jeho klíčem, A Beautiful Day to Die nezní jako rezignace, ale jako přerod. Jako moment, kdy už je jedno, co si kdo myslí, hlavně že pravda konečně zazní nahlas. A ta pravda je často špinavá, surová a přímá. Už v otvíráku Me vs. Me Vel dává najevo, že tenhle zápas je především v její hlavě. Žádná maska, jen nepřikrášlený real talk o pochybnostech, důvěře a sebeobraně. Vrchol alba přichází s trackem Bumchick. Surový, rapový carnage, kde Vel Nine společně s Chyna Streetz a Pookie Blow demolují stereotypy o ženském rapu. Zní to jako nahrávka z bunkru během války. Nahlas, bez filtrů, s jazykem ostrém jako břitva. Nejde jen o vulgaritu, ale o vědomou provokaci, je to diagnóza patriarchálního světa, který nechce, aby ženy mluvily nahlas. V Cry While You Sing nebo Porcelain Sink Vel Nine zvolňuje a ukazuje, že zranitelnost je taky forma síly. V každé větě je cítit, že za tou tvrdou slupkou je pořád někdo, kdo zná bolest a díky ní se naučil rapovat. Produkčně je album temné, minimalistické, postavené na důrazu na slovo a groove, který připomíná špinavé beaty z podzemí L.A. I v tom je síla.
42. Radamiz & Fortes – LIGHTMAN, the album
V záplavě rapových releasů, které stojí hlavně na momentálním hypeu, působí LIGHTMAN skoro jako protipól. Brooklynský rapper Radamiz nabízí soustředěnou, osobní zpověď o vztazích a ceně, kterou člověk platí za vlastní ambice. Produkce od Fortese, kterého můžeš znát z desek Mach-Hommyho, je minimalistická často až meditativní. Vytváří prostor, ve kterém vynikne každá myšlenka i nejistota ukrytá mezi řádky. Radamiz se snaží pochopit, co po něm zůstane, až svět ztichne. Motiv uznání přicházejícího až po smrti na desce působí jako bolestně upřímná reflexe života umělce i člověka. LIGHTMAN roste s každým dalším poslechem, odhaluje vrstvy a nenápadně se usazuje pod kůží. Právě díky své autenticitě a konzistentní atmosféře ho řadíme mezi TOP 100 nejlepších rapových desek roku 2025.
41. August Fanon and Vic Spencer – Psychological Cheat Sheet 6
August Fanon je hned po The Alchemistovi producent s nejvyšším počtem desek v našem žebříčku. Jeho talent nás nepřestává fascinovat a nemůžeme se dočkat všeho, co nám letos nadělí. Pokud jsi obeznámen s naším webem, jistě se nemůžeš divit tomu, že se mezi nejlepší alba roku opět dostal Vic Spencer, legendární rapper z Chicaga. Spencer loni vydal čtyři desky a nás nejvíce zasáhla ta, která je nejvíce introspektivní. Psychological Cheat Sheet 6 je další díl bezprecedentní, introspektivní, emocionální a velice osobní série. Vic Spencer velkou část svého dětství trávil v group homes, tedy zařízeních pro děti, mládež nebo dospělé, kteří nemohou žít se svou biologickou rodinou. Byl tam poslán svou tetou, která mu tímto navždy změnila život. Každý díl série obsahuje čtrnáct skladeb bez jediného hosta a Vic Spencer plánuje dohromady čtrnáct dílů. Toto číslo symbolizuje „14 days notice“ neboli 14denní oznámení před přijetím dítěte do péče. Psychological Cheat Sheet 6 je čistou esencí rapu, příběh lidí, kteří jsou neprávem přehlíženi. Je to kus umění, který do popředí staví lidi, na které systém zapomíná. Vic Spencer na albu vypráví příběhy z group homes a činí tak s grácií, umem a humorem jemu vlastním, takže se můžeš těšit na kadenci pamětihodných punchlines. To, že August Fanon vyprodukoval dalších čtrnáct skvělých beatů, už bereme jako samozřejmost.
