WAR (Kapitola V.)
„The genocide will be televised ‚til it’s normalized
The quota rised, immortalized in the oil price
That’s just the way it goes“
From War by Preservation, Gabe ’Nandez & billy woods
60. Raz Fresco & Futurewave – Stadium Lo Champions
Na albu Stadium Lo Champions se potkávají dva tvůrci, kteří se v rámci nezávislé scény už dávno etablovali jako důslední architekti estetiky, Raz Fresco jako rapper, myslitel a hlas generace vyrůstající na esenci boom bapu, a Futurewave jako producent, který místo okázalosti sází na preciznost a atmosféru. Jejich spolupráce působí jako návrat ke kořenům, ale přitom nezapadá do pasti nostalgie. Album nestaví památník minulosti, naopak z ní staví nové základy. Stadium Lo Champions je sbírkou hymen o vytrvalosti, sebeuvědomění a duchovním vzestupu, zasazených do rámce estetiky Lo Life kultury. Tato deska přetváří pouliční estetiku do literární výpovědi. Je v ní špína i noblesa, výstřely i meditace. Beaty Futurewavea pracují s minimem prvků, ale maximálním dopadem. Jsou syrové, zaprášené, ale otevřené, dávají Razovi dost prostoru na to, aby jeho slova rezonovala. Zároveň nesklouzávají do sterility, každá skladba má vlastní puls, vlastní barvu, byť vše zůstává ve strohé, záměrně tlumené paletě. Raz Fresco rapuje jako někdo, kdo našel klid uprostřed chaosu. Jeho texty jsou pronikavé, plné metafor i poznání. Silné momenty přicházejí i ve skladbách jako Lauren Story nebo Sam Never Was My Uncle, které mají autobiografickou hloubku, aniž by sklouzly do patosu. Hosté, jako Estee Nack, al.divino, Sonnyjim nebo Daniel Son, respektují poetiku desky a svými bars ji obohacují. Každý z nich přináší vlastní jazyk, vlastní energii, ale všichni zůstávají na stejné frekvenci.
59. GDP & Fatboi Sharif – ENDOCRINE
Rapovou hudbu se snažíme opravdu pilně a poctivě studovat, mohli bychom tak napsat, že se nám o návratu legendárního rappera GDP ani nesnilo. Pravdou bohužel je, že jsme na jeho hudbu narazili až díky desce ENDOCRINE, kterou stvořil společně s one and only Fatboi Sharifem. Dva celoživotní studenti hip-hopu, kteří proplétají své jedinečné kreativní palety: GDP & Fatboi Sharif malují dosud neobjevenými barvami na albu ENDOCRINE. Je opravdu nemožné zachytit a představit nuance či esenci jakékoliv desky Fatboie v takto krátkém odstavci. Desce Decay (w/ steel tipped dove) jsme kvůli tomu věnovali celý článek, dnes bohužel tolik prostoru nemáme. Budeme se opakovat, ale nic jako ENDOCRINE si ještě neslyšel. GDP a Fatboi rapují velmi odlišně, přesto díky singulární vizi, zápalu a lásce k žánru se k sobě perfektně hodí. Jejich vzájemná chemie v každé skladbě hýbe s tempem desky a ty máš pocit, že sleduješ psychedelický dávno ztracený snímek, který neustále něčím překvapuje. Netřeba nic víc psát, přesvědč se sám.
58. Shungu – Faith In The Unknown
„Vždycky jsem snil o albu, na kterém bych mohl spojit umělce, které hluboce obdivuji – propojit jejich hlasy, energie a citlivost, jež mě inspirovaly,“ říká bruselský producent a multidisciplinární umělec ShunGu o své desce Faith in the Unknown. Jeho výběr hostů je opravdu vytříbený – Pink Siifu, Liv.e, Fly Anakin, Chester Watson, Fatima, Maxo, Navy Blue, Dreamcastmoe, Ruqqiyah, Zekeultra a Goya Gumbani – patří mezi nejvýraznější hlasy současného rapu (a dalších žánrů) a umělce, o jejichž deskách vždy rádi píšeme. Faith in the Unknown je tak i pro nás důležité album, kde můžeme pospolu slyšet hlasy, jež často tvoří své vlastní světy, ale teď se podřídili nádherné atmosféře soundscapu, jenž ShunGu stvořil. Vyprodukovat zvukovou melancholii, ve které je radost ze života, i plejáda lidských příběhů, není lehký úkol. Album je neuvěřitelně lidské již od úvodní skladby Written Down a jeho příběh vrcholí nádherným All I Needed Was A Little A Bit. Celé album drží pohromadě i díky skitům, jenž mu dodávají auru jednoho velkého příběhu. Tohle je hudba, která se nikam nežene a je jí dovoleno pozvolna dýchat. V dnešním rychlém světě s nekonečným množství stimulů to působí skoro jako zázrak.
57. Open Mike Eagle – Neighborhood Gods Unlimited
Americký rapper a všestranný autor Open Mike Eagle přichází s dalším studiovým albem, které potvrzuje jeho výjimečné postavení na poli alternativního a introspektivního hip-hopu. Novinka Neighborhood Gods Unlimited navazuje na jeho dosavadní tvorbu, je plná osobitých pozorování, humoru, melancholie i jazykové hravosti. V čtrnácti skladbách se prolíná poezie běžného dne se surreálním pohledem na sebe i okolní svět. Eagle se zde opět pohybuje na pomezí autobiografického vyprávění, kulturní kritiky a absurdního humoru. Jeho texty se nebojí citlivých témat, ale nikdy nesklouzávají k patosu. Často působí jako vnitřní monology člověka, který si je vědom vlastní podivnosti a přijímá ji s klidem i sebeironií. Produkci obstarali spolupracovníci jako Kenny Segal, Child Actor, K-Nite 13, August Fanon a další. Výsledný zvuk se pohybuje mezi lo-fi estetikou, alternativním boom-bapem a jemně experimentálními polohami. Každý beat vytváří jiný mikrosvět, který přesně odpovídá atmosféře daného textu, někdy nostalgický, jindy napjatý nebo rozvolněný. Jedním z vrcholů desky je skladba Wide-leg Michael Jordan Generation X Jeans, ve které Eagle s typickou nadsázkou a jazykovou obratností rozvíjí motiv baggy džínů jako symbolu celé generace. Pod zdánlivě lehkovážným tématem se skrývá úvaha o osobní identitě, kulturní paměti a o tom, co znamená být sám sebou ve světě, který se neustále proměňuje. ok but im the phone screen je dalším důkazem Open Mikeova umu kombinovat melancholické skladby s humorem. PS: Se zatopeným RZA sklepem se to rovnat asi nemůže, ale nás to opravdu mrzí Mikeu.
56. Qthree – new jawn
Jestli hledáš rap, který ti vleze do hlavy a donutí tě přemýšlet, Qthree právě dropnul new jawn, desku, která je stejně tak introspektivní, jak je surová. Od první stopy tě album vtáhne do světa, kde paranoia, přežití a vnitřní démoni bojují o dominanci. Už samotný otvírák as of late nastavuje tón: syrová zpověď o ztrátě iluzí, paranoie a boji za každý další den. Produkce je temná, minimalistická, žádné zbytečný kudrlinky, jen čistá atmosféra ulice. Deska je napěchovaná spolupracemi s Navy Blue, Cavalierem, groundskeepr a dalšími, ale hlavní postavou je furt Qthree, jeho flow je precizní, jeho storytelling tě nutí dávat repeat, a jeho hlas zní jako duše někoho, kdo viděl víc, než by měl. all we got s Navy Blue přináší moment zamyšlení a melancholie. Celé album působí jako deník někoho, kdo prošel peklem, ale neztratil se v něm. Qthree servíruje nekompromisní bars bez filtru, a i když některé momenty působí temně, mezi řádkami najdeš jiskru naděje. „I’m prayin‘ that my people may get home safely“, možná nejdůležitější linka celé desky, protože i v tomhle surovém světě je jedním z hlavních témat péče o svoje lidi. PS: Nebudeme sample snitchovat, ale jakožto Češi sample na úvodu a konci skladby no cause moc dobře poznáme.
55. Pink Siifu – BLACK’!ANTIQUE; ONYX’!
Pink Siifu je inovativní umělec, který hranice žánru posouvá kupředu každým svým dílem. Přesto máme pocit, že celá jeho umělecká cesta vedla sem. Neradi nadužíváme slovo experimentální, ale BLACK’!ANTIQUE experimentální opravdu je. Je to monumentální deska, které pohltí všechny tvé smysly. Každý track se pod množstvím nápadů, čisté tvůrčí kreativity a syrové energie mohl rozpadnout, přesto celé dílo drží pospolu. Album je neustále proměnlivé, těš se na opravdu jedinečné beaty plné bridgů, switchů a překvapení. BLACK’!ANTIQUE je výsledkem práce spousty talentovaných umělců, přesto v jeho srdci sedí sám Siifu, klidný, jako kdyby prokoukl Matrix a mohl si každé jeho pravidlo ohnout tak, jak vyhovuje jemu. A přesně takhle deska zní: nemá pravidla, neohýbá lžíci, ale celý prostor kolem ní. Pokud tohle Siifu čte, mohl by nám prosím prozradit, zda byl na skladbě V12’!HML’! použit zvuk z videohry Bulánci? Devatenáct skladeb rapperovi nestačilo a tak desku na konci roku 2025 ještě rozšířil a vytvořil z ní monumentální dvojalbum BLACK’!ANTIQUE; ONYX’! o jednatřiceti skladbách. Wow.
54. pulp Cruz – in a pigs eye
Tracklist desky In a Pig’s Eye by Pulp Cruz v působí minimalisticky, často jen s jednoslovnými názvy, a už on sám naznačuje, že Cruz nechce zbytečné ozdoby, jde přímo na věc. Zásadním momentem je track super! s featem od Willyynovy. Tohle není jen banger pro klub, ale proud vědomí, kde se střídá surovost a křehkost. Cruz rapuje, jako by se snažil poskládat rozpadlý obraz sebe sama, jednou mluví o víře, pak o pádech, o tom, jak se svět kolem hroutí, ale on stejně hledá cestu dál. V tracku je cítit únava i vděk, je v něm přiznání slabosti i vztek, že se nenechá pohltit. Celá deska osciluje mezi experimentem a uvolněným flow, mezi minimalismem a momenty, kdy beat ustupuje a Cruzovo slovo nese vše.
53. CRIMEAPPLE & DJ Skizz – Rose Gold
CRIMEAPPLE a DJ Skizz se opět spojili, tentokrát pod vlajkou desky Rose Gold a to, co servírují, není jen další sbírka rapových barů do šuplíku. Je to deska, která balancuje mezi špínou ulice a introspektivní výpovědí člověka, který si odmakal svoje nejen ve studiu, ale i v životě. Hned první track Taste Like Butter dává najevo, o co jde: CRIMEAPPLE míchá tvrdý realtalk s osobními reflexemi. Mluví o mizejících dnech, o lásce, kterou nebyl schopný brát vážně. Tyhle bars nejsou laciný storytelling, ale záznam toho, jak přežít a neztratit sám sebe. Najdeš v nich kus bolesti, ale i sílu toho, že se ze dna umíš vyhrabat a ještě o tom dát vědět bez nářku. DJ Skizz působí jako tichý spojenec, beaty drží pevný rám, nejsou přehnané, ale přesně vědí, kdy mají být špinavé, kdy minimalistické a kdy nechat prostor textu dýchat. Hosté jako Estee Nack a Eto na tracku World Famous jsou rovnocennými hlasy v příběhu, který celá deska vypráví. I když se texty často točí kolem klasických motivů ulice, peníze, nedůvěra, Rose Gold to celé podává s uvěřitelností, která tě nutí poslouchat znovu.
52. Shaykh Hanif – THE HAND THAT FEEDS
Když Shaykh Hanif pojmenuje desku The Hand That Feeds, není to náhoda. Ten titul v sobě nese hořkost i důstojnost. Připomínku, že kdo rozdává, ten si to většinou nejdřív musel vydřít. A že ruka, která krmí, bývá často ta samá, co krvácí. Hanif na albu skládá mozaiku z míst, kde se luxus potkává s ulicí a modlitba s pistolí. Na desce se objevují hosté jako Rome Streetz, Smoke DZA, Estee Nack nebo Al Doe, ale i bez nich by bylo jasné, že Shaykh stojí v první linii současného undergroundu, kde se filozofie míjí se špínou ulice. Všechno je tu skutečné, syrové, ale promyšlené do detailu. Produkce je neuvěřitelně silná. Conductor Williams, Statik Selektah, V Don, Nicholas Craven, Camouflage Monk. Tohle je sestava, která definuje dnešní zvuk zlatého prachu a betonu. Skladby znějí jako filmové scény, žluté světlo pouličních lamp, křik z okna, hlas v pozadí mluví francouzsky o ulici. Na titulní skladbě The Hand That Feeds Hanif míchá jazyk víry, přežití a hrdosti. Není to jen příběh o drogách, penězích nebo autech. Je to reflexe o kruhu, který se nikdy nezastaví. Tracky jako Older Than My Heroes nebo Iftar at Tiffany’s se noří ještě hlouběji, jako by Hanif hledal rovnováhu mezi vírou a přežitím. Islám, luxus, trauma, odpuštění. Všechno se tu setkává v jednom dechu.
51. Clipse – Let God Sort Em Out
Šestnáctileté čekání je u konce. Legendární duo Clipse (Pusha T a Malice) vydalo své čtvrté studiové album. Desku Let God Sort Em Out kompletně produkoval one and only Pharrell Williams a duo s jasnou vizí a monumentálními ambicemi navazuje na klasiky Lord Willin‘ (2002), Hell Hath No Fury (2006) a Til the Casket Drops (2009). Celý run před vydáním desky byl velmi povedený, Clipse rozvířili vody internetu, když Pusha T dissoval Travise Scotta, oslovili fanoušky kultury, když vydali kolekci s Carhartt, a v neposlední řadě skvělými dvěma singly dali celému světu vědět, že moderní coke rap bude navždy jejich devízou. Tahle deska právem definovala rapový rok 2025. Jejím umístěním na 51. místo nelovíme žádnou senzaci, pouze nás zbylých 50 alb bavilo více. Ale na tom zásadním se nic nemění – Clipse jsou zpátky!
Let God Sort Em Out je velkolepý nasty rapový blockbuster. Deska je mafiánský James Bond snímek, ve kterém se oba rappeři vracejí do svého mládí až k bolavým zraněním spojeným se svou rodinou, která stále krvácejí, k temným a napínavým drogovým příběhům i k velkolepým oslavám úspěchu tyčícím se nad několika kontinenty. Každá skladba je velkolepá filmová scéna podpořena skvělou Pharrellovo produkcí. Beaty na albu pravděpodobně neposunou rap vstříc novým neprozkoumaným postupům, přesto se na poměry mainstreamového rapu jedná o velmi výrazný sound, který s ničím nesplývá a nad konkurencí vyčnívá. Highlightem desky je skladba F.I.C.O. feat Stove God Cook$. Tohle je TA akční scéna, která přijde po nejnapínavějším momentu filmu, při které (anti)hrdinové naberou ztracené odhodlání a jsou připraveni vstoupit do závěrečné třetiny příběhu. Pusha T a Malice sebevědomě dokázali, že mají co říct, že milují rap a že patří mezi ty nejlepší z nejlepších.
