LEGEND HAS IT (Kapitola III.)
„Uh-huh, stronger than ever
I’m back, ni**a
…
New York is just one crumb on the map, one crumb ain’t a lot
You happy with that piece, I’m gon‘ need that pie“
From Against The World by Mobb Deep
80. AJ Suede – The Duke of Downtempo
Svět se mění turbulentním tempem, ale některé věci naštěstí zůstávají stejné. Uplynul další rok, ve kterém nám rapový mág ze Seattle, Washington – AJ Suede – nadělil další skvělé desky. Loni vydal rovnou čtyři projekty: The Duke of Downtempo, Throne Away, Grateful Dread a Relinquished (w/ Lord OLO & TELEVANGEL). Nás nejvíce bavil ten první, kterému vévodí pomalé a nezměrně kreativní beaty a hazy atmosféra. AJ Suede si celý projekt sám produkoval a i když má stopáž pouhých 18 minut, nabízí spoustu památných momentů. Hypnotický beat na tracku One Thing I Know patří k tomu nejlepšímu, co jsme loni slyšeli, Pruitt Eye Go má skvělý groove, který se ti okamžitě zaryje do hlavy a Blind Driver ft. ShrapKnel nabízí reference na spoustu zásadních děl underground rapu, od Funcrusher Plus, přes Fantastic Damage až po Vaudeville Villain. A právě díky umělcům jako AJ Suede zůstala tato odnož odvážného hip-hopu živá v roce 2025.
79. FN DEVILMAN & FLEA – Un Jinete Blanco En El Baile De Los Diablitos (Florida, Where the Fish First Sprouted Limb)
To, že jsme fanoušci uskupení PUBLICHOUSINGNYC, není žádným tajemstvím. BA PACE tě v našem listu ještě čeká, ale teď se zastavíme u producenta FLEA a rappera FN DEVILMAN, jejichž společná deska Un Jinete Blanco En El Baile De Los Diablitos (Florida, Where the Fish First Sprouted Limb) patří k tomu nejlepšímu, co loni vyšlo. Oba umělci pochází z Floridy, která není pouze v názvu desky, ale je i silně zakódovaná v jejím DNA. Umělci budují genius loci Miami a dalších tamních měst, dodávají jim ovšem mysteriózní nádech, jako kdyby tě provázeli tajemnými zákoutími, otevírali svět pod světem. Na desce hostují YUKA a BA PACE, čeká tě tak hypnotizující cesta plná neortodoxního rapu.
78. Ovrkast. – While The Iron Is Hot
Už názvem alba, While The Iron Is Hot, Ovrkast. naznačuje, že mluví v čase přítomném. Zatímco je železo žhavé, údery přicházejí, ale ne s teatrální silou, spíše s vědomím, že čas jedná rychleji než emoce. Deska je osobní, formálně pestrá, ale spíše než žánrovými skoky zaujme jazykem, způsobem, jakým Ovrkast. přemýšlí v rýmech, jak skládá svoje verše jako vrstvy významu, textury a občas i vnitřního napětí. Track truth? je toho dobrým příkladem, není to přímočarý storytelling, ale proud asociací, kde se mísí biografie, kritika, sebereflexe i jazyk jako takový. Hosté na desce MAVI, Vince Staples, Saba, Frsh Waters nebo Malaya působí spíše jako součást komunity než jako jména pro pozlátko. Jejich přítomnost slouží k prohloubení nálady, ne k odvádění pozornosti. Každý z nich přináší jiný hlas, jinou zkušenost, ale ani jeden nevyčnívá mimo rámec, který Ovrkast. důsledně udržuje. Produkčně se While The Iron Is Hot pohybuje mezi lo-fi estetikou a čistě vyprodukovanými beaty, které ale nikdy nepůsobí přílišně uhlazeně. Na projektu uslyšíš jazz, boom bap i elektroniky, ale žádný z těch vlivů se neprosazuje jako hlavní. Vše je podřízeno rytmu hlasu, ten tu není jen nástrojem, ale nástrojem přemýšlení. Ovrkast. se v desce nepředstavuje jako ten, kdo má všechno vyřešené. Právě naopak.
77. Leikeli47 – Lei Keli ft. 47 / For Promotional Use Only
Rapperka Leikeli47 až do konce roku 2024 vystupovala zahalená v masce či v bandaně. V říjnu toho roku ovšem vydala pilotní videoklip k novému albu Lei Keli ft. 47 / For Promotional Use Only, ve kterém si poprvé masku sundala a představila světu svou pravou tvář. A pravou tvář ukazuje i na zmíněné desce, která má symbolicky jednoduchý cover, jenž značí uměleckou i osobní svobodu. Celé album je emancipační i introspektivní, přesto mu nechybí drive, který je pro hudbu rapperky zásadní. Na desce najdeš i taneční a elektronické beaty, například na bangeru Starlight. Nečekej ale nic nevkusného Leikeli47 má groove i swag, který místy připomíná Missy Elliott. Tento drive album neopustí ani v jeho závěru, poslední dvě skladby – Stella’s Groove a HNIC – patří k největším hitům loňského roku.
76. demahjiae – what do you hear when you pray?
V tichu mezi beaty. Ve větách, co zůstaly nedořečené. V modlitbě, kterou nikdo jiný neslyší. Přesně tam číhá loňský projekt kalifornského rappera a producenta demahjiae, jehož deska what do you hear when you pray? opravdu působí jako zpověď. Jde o dílo křehké, kódované, hluboce osobní a přesto otevřené těm, kdo si dovolí být zranitelní. Tracklist je kompaktní, ale bohatý na vnitřní napětí. demahjiae se v jednotlivých skladbách vrací ke starým chybám, vztahům, které nedopadly, i otázkám, na které neexistují jednoznačné odpovědi. Právě proto tolik funguje i titul desky what do you hear when you pray?, protože často neslyšíme vůbec nic. Jen ozvěnu vlastních obav. Jemné beaty, ambientní vrstvy, ztišené vokály, všechno hraje v souladu s emočně laděnou produkcí, která více naznačuje, než říká. Skladba Stacy Adams je silným příkladem toho, jak demahjiae píše své texty. Jsou to omluvy, litanie.
75. McKinley Dixon – Magic, Alive!
McKinley Dixon z Richmond, Virginia je jedním z nejvýraznějších současných rapperů, umělec, který tvoří nové světy, do nichž tiskne své životní zkušenosti. Širší škále posluchačů se představil zejména díky deskám For My Mama and Anyone Who Look Like Her (2021) a Beloved! Paradise! Jazz!? (2023), které bys rozhodně měl slyšet, jelikož patří do zlatého fondu současného rapu. McKinley Dixon není jen skvělý vypravěč, ale také performer, o čemž nás přesvědčil na festivalu Prague Sounds. I přesto, že jeho díla nejlépe fungují jako velké emocemi nabité příběhy, které prožíváš od začátku do konce, jeho vystoupení mají také notnou dávku magie. A magií oplývá i jeho nejnovější deska. Magic, Alive! neboli umění filmového rapového vyprávění: McKinley Dixon vydal album, které jakmile začneš poslouchat, nebudeš chtít vypnout dokud neskončí. Deska je opět velmi konceptuální, při poslechu budeš sledovat příběh tří dětí, které ztratí svého nejlepšího přítele a potýkají se s následným zmatením. Zásadní zvrat však spočívá v tom, že trojice přemýšlí, co mohou udělat, aby svého kamaráda přivedli zpět, nebo se s ním alespoň znovu setkali, aby jejich přátelství neskončilo smrtí. McKinley Dixon vede své posluchače stejně charismaticky jako například Quelle Chris. Hudební šíře desky nám připomínala díla od dua OutKast, album je plné emocí, humoru i skvělých beatů, skladby jako We’re Outside, Rejoice tě zhypnotizují. Pochvalu si zaslouží i fenomenální jazzem okořeněné produkce či plejáda skvělých hostů, jimž vévodí Teller Bank$. McKinley Dixon opět potvrzuje, že dokáže stvořit jedinečné rapové desky, které dýchají životem, láskou i komunitním vyzněním, přesto si drží autentické emoce a rapové napětí.
74. Herbie Lancock – wunderland
„These cold cruel streets led the bravest astray,“ rapuje Herbie Lancock na skladbě cats in the stray. Herbie Lancock, rapper ze Sunderland, UK, nás na svém albu wunderland bere na procházku mrazivým městem, kde asfalt pije slzy a emoce zamrzají v kalužích. Je to deska o mezičase, o podivném vakuu, kdy člověk sice dospěl, ale uvnitř stále marně hledá odpověď na otázku, kým vlastně je. Vzniklo dílo, které dýchá syrovou, až hmatatelnou britskou melancholií. Název wunderland je krutou ironií, Lancockova říše divů není pohádka, ale reflexe šedi, unavených barových pultů a vnitřní nejistoty. Klíčový moment alba, skladba who do you think you are, začíná mrazivě civilním monologem o tom, že můžete mít rádi svou práci i lidi kolem sebe, a přesto se cítit absolutně ztracení. Je to hlas generace, která zdánlivě má všechno, ale postrádá vnitřní ukotvení. wunderland je soundtrackem pro pozdní noční návraty domů, kdy jsou ulice prázdné a vaše vlastní myšlenky až příliš hlasité. Herbie Lancock nenabízí levná řešení ani falešný optimismus, nabízí však něco mnohem cennějšího, hluboké pochopení pro ty, kteří se stále hledají. Loni navíc nastavil závratné tempo vydávání skvělých projektů, na které navazuje i letos, jedná se tak o umělce, kterého se v roce 2026 vyplatí sledovat.
73. Black Milk & Fat Ray – Food from the Gods
Detroit. Duši, esenci, atmosféru a genius loci tohoto města najdeš v každém detailu alba Food From the Gods producenta Black Milk a rappera Fat Ray. Rapper z detroitského uskupení Bruiser Brigade Records své minulé album, Santa Barbara, vydal v roce 2021. Na své loňské velkolepé desce se spojil s legendárním producentem Black Milk, který spolupracoval s rapovými titány jako J Dilla, Elzhi, Phat Kat, Frank-N-Dank či Canibus. „Doin‘ it for Dilla,“ není pouze fráze, která zazní na skladbě Talcum, ale silné poselství, které Black Milk odráží ve svých beatech. Ty mají specifický groove, na který by byl Dilla pyšný, přesto jsou moderní, úderné a nekompromisně fresh. Fat Ray tě ve svých textech provází životem v metropoli, která je plná překážek a násilí, ale i inspirace a kultury. Na desce navíc hostují ti nejlepší současní rappeři z Detroitu jako Bruiser Wolf, Danny Brown a Guilty Simpson. Tohle je album, na který může být celý Detroit pyšný.
72. FastLife, Madhattan & Spanish Ran – Bergin Hunt & Fish
Spanish Ran, producent z Bronxu, patří mezi nejvýraznější umělce z New Yorku. Jeho sound je jedním z pilířů současného undergroundu a my nepřestáváme žasnout nad tím, z jakou lehkostí dokáže vycházet z golden age hip-hopu, přesto každý jeho beat zní neuvěřitelně moderně a fresh. Spanish Ran prostě patří mezi naše nejoblíbenější umělce a loni, stejně jako v posledních několika letech, vydal nejeden skvělý projekt. Na desce Bergin Hunt & Fish, jejíž název odkazuje k bývalému útočišti zločinecké rodiny Gambino na adrese 98-04 101st Avenue v Ozone Parku, se spojil s obvyklými podezřelými, kterými jsou FastLife a Madhattan. Dynamika obou rapperů přináší fúzi adrenalinem nabitého mafioso rapu, který je ovšem autentický, drží se při zemi a o to je jeho vyznění silnější a uvěřitelnější. Všichni tři umělci dokáží své komplexní životy přetavit do umění, které je velice úderné a efektivní. Příkladem může být skvělý refrén skladby Paid the Price, kde ani jedno slovo není navíc. Těšit se můžeš i na sloku od Al-Doe a scratches by Pinnland.
71. Tzusan – Ponzu
Minulý rok se nám stalo něco, co nikdy předtím. Při poslechu fenomenální české rapové desky (jsme rapový web z České republiky, ale články o zahraničním rapu vydáváme i v angličtině) SOMA by Dvě Slunce jsme objevili skvělého zahraničního rappera, kterého jsme předtím neznali. Ihned jsme se ponořili do diskografie skotského rappera a producenta Tzusan. Jeho loňská deska Ponzu se stejně jako SOMA by Dvě Slunce (kterou jsme umístili mezi TOP 30 nejlepších českých či slovenských rapových alb roku 2025), dostává do listu nejlepší loňské rapové hudby. Ponzu je silně atmosférická deska, Tzusan vytvořil živoucí svět, který zní jako hyper-moderní vzpomínka. Každý track je naprosto pohlcující, v pozadí vždy slyšíš různé zvuky, na skladbě Snow Blind například i beatboxing, takže nikdy nemáš pocit, že Tzusan rapuje ze studia, ale že stojíš kus od něj. Album je žánrově rozmanité a hostuje na něm plejáda talentovaných hostů. Vytvořit album, které pulzuje životem a nezní jako žádné jiné, je opravdu nelehký úkol. Není divu, že na něm Tzusan pracoval od roku 2017.
