HOT IN DA HOOD (EMOCE III.)
„Výpověď generace kruhů lidí kolem mě,
skatepark nám dal mentalitu řezat freestyle napříč vším,
v mejch albech slyšíš grind, real broušení trubek,
všichni to grindujou dokud nestoupnou na rozjezd“
Z Šicí stroj by Josef K.
„All Eyez on Me mám po kapsách two packs.“
Z UndegroundFlow by Sayme
„Chodím v rytmu beatů když jdu domů”
Z Drhne to by STŘELBA
10. Gleb & Samey – PODOKNAMI
Do TOP 10 vstupujeme se dvěma heavy hitters. Gleb a Samey, Samey a Gleb, jsou umělci ze slovenské scény, které opravdu nemusíme představovat. Jejich společný projekt dokazuje, že když se opravdu talentovaní a zkušení rappeři rozhodnou vyprodukovat desku, nemůže to dopadnout špatně. Album PODOKNAMI je hlasem slovenských sídlišť plných lidí s touhou tvořit od Bratislavy až po Košice. I přesto, že spolu umělci dříve spolupracovali, na první pohled se jejich společná deska může jevit jako nečekaná kombinace. Glebův hlas trhá uši syrovostí, bez kompromisu. Samey je melancholický architekt nálad, jež dokáže z jednoho verše postavit celý svět. PODOKNAMI funguje právě proto, že tihle dva nehrají stejnou hru, jen sdílejí stejný dvůr. Gleb servíruje bars jako údery pěstí, přímé, neomalené, ale přesné. Samey naopak umí v tichu vyvolat bouři. Když mluví o ztrátě, izolaci nebo snaze vypadat v klidu, i když tě zevnitř trhají emoce, je v tom něco lidského, křehkého, co se tě netýká, dokud to nezačneš poslouchat. Soundscape desky se drží při zemi, beaty nejsou okázalé, ale přesně vědí, kdy máš cítit tlak, a kdy mají nechat umělce dýchat. Z každé skladby srší kompetetivnost, rapová dravost a skill. Když Gleb a Samey spittují bars on bars a punchlines na punchlines, působí spíše jako prime Lil Wayne, než jako nový Flint, díky čemuž měla deska v minulém roce fresh sound.
9. Darko Don – DANCEHALL & PARTY
Darko Don je umělec, který na scénu vstoupil v roce 2022 studiovým debutem REBORN a na svých albech SH!NE (2023) a OUTISDE (2024) se vyprofiloval jako jeden z nejzajímavějších MCs své generace. Jeho osobitá fúze dancehallu a rapu funguje ve sluchátkách stejně dobře jako na koncertě, kam Darko vždy přijde s neúprosnou energií a živelnou aurou. Život dýchá i z každé sekundy jeho loňského alba, které na tebe zaútočí s nekompromisní energií, groovem i jasnou vizí. DANCEHALL & PARTY nabízí přesně to, co název slibuje. Darko Don vydal naprosto sebevědomou desku, jejíž sound nedělá jediný kompromis.
Dancehall je taneční styl vycházející z reggae, s hip hopem tak sdílí kořeny sahající na Jamajku. Darko Don je poctivým studentem zmíněného žánru, proto při tvorbě této desky nedělal žádné ústupky a celá vychází z čisté lásky k dancehallu. Album je celistvé, pevně uchopené a až drze sebevědomé. Fascinuje nás, s jakou grácií Darko Don tvoří chytlavé skladby, pamětihodné sloky i výrazné refrény, operuje pouze v několika tématech a drží se vytyčeného soundu, přesto každá skladba přijde s něčím zajímavým a nikdy nepůsobí jako kopie té předchozí. Flow desky nakopne melancholický track PROLOG, album tak nepůsobí monotónně. Témata skladeb jsou intimní, klubová a hot, Darko Don píše o sexu tak, že to působí vkusně, v textech je upřímnost, život, touha i hravost, nejsou misogynní a budou náramně fungovat v klubu. DANCEHALL & PARTY je vlastním světem fantazií, zábavy a výrazné hudby, ve kterém je neuvěřitelně lehké se ztratit. Další flavors mu navíc vtiskla plejáda fresh hostů, výsledné album je tak stejně barvité, jako jeho skvělý cover.
8. FLEGMA – Primipasti
Rapový rok 2025 začal nejlépe jak mohl, hned zkraje nám totiž one and only FLEGMA nadělil michelinské menu v podobě desky Primipasti. Jeho loňské album je opravdový full-package rapshit, každým aspektem propracovaný, promyšlený a hlavně současný dope rap, který zní stejně fresh, jako ta nejlepší music soudobého amerického undergroundu. FLEGMA spolu s umělci jako je ike či TrashBoySony spadá do nové generace rapperů, u kterých slyšíš, že na rapu celý život vyrůstali, studovali ho a milují veškerou kulturu s ním spjatou. Pokud chceš vědět jak zní ten nejmodernější tuzemský rap, nic lepšího než Primipasti si pustit nemůžeš.
Deska Primipasti je jako Ferrari, elegantní ve formě, nekompromisní a hladová obsahem (pod kapotou). Na poli sedmi skladeb se můžeš těšit na jeden dope nápad za druhým, na výborné beaty a lyrics, ve kterých je alfou a omegou kultura a FLEGMův vztah k rapu. Čekají tě hutné kopající bangers i vintage drumless beaty ala Roc Marciano. ike na featu nemohl chybět, jejich vzájemná umělecká chemie je stejně fascinující a přirozená jako na společné desce Horúci júl v Memphise. Tu jsme loni, stejně jako Primipasti, rotovali tak moc, až jsme o ní museli napsat speciální článek. FLEGMA zkrátka zná tajemství alchymie dope rapu. Na konec si dovolíme doporučit desku michelinman od Blvck Svm, která je kompletně inspirovaná michelinskými restauracemi a spolu s Primipasti tvoří opravdu delikatesní menu.
7. Fvck_kvlt – MŔTVA REVOLÚCIA
Úpadek liberální demokracie v Západní společnosti, turbulentní časy, doba pozdního kapitalismu a převážně alarmující politická situace na Slovensku dává vzniknout těm nejzajímavějším projektům, jaké tamní rapová scény kdy zrodila. Jedním z nejvýraznějších umělců této rapové odnože, která hudebně čerpá také z rocku, punku a dalších žánru, a její obsah je velice aktivistický, je trnavský umělec Fvck_kvlt. Jeho poslední dlouhohrající album CIGÁN bylo pro jeho kariéru naprosto zásadní. Jednalo se o výkladní skříň všech jeho schopností, pestrobarevná přehlídka všeho, čeho je Fvck_kvlt schopen. Umělcovo loňské album, MŔTVA REVOLÚCIA, je mnohem více ucelené, kompaktní a proměnlivé nálady a rozmanitý soundscape desky působí spíše jako zvraty ve velkém příběhu. Vive la révolution. Fvck_kvlt na nové desce odhaluje pravou tvář současného společenského systému v turbulentní době, kdy kapitalismus ztrácí iluzi spravedlivého, udržitelného a jediného možného nastavení světa.
MŔTVA REVOLÚCIA krystalizuje vše, co na umělcovo hudbě milujeme. Konfrontuje posluchače, zpochybňuje status quo a vyzývá k aktivismu. Oproti předchozí desce je MŔTVA REVOLÚCIA mnohem méně introspektivní a opravdu se věnuje převážně společenským a kulturním tématům, přesto ve svém textu rozhodně není jednolitá. Například na skladbě Mŕtva revolúcia I. Denis reflektuje historický vývoj společenských systémů a úpadek toho současného rámuje jako přirozené a nezbytné období v jejich cyklech. Boj lidí za svobodu je něco, co nejde zabít, jelikož je to nedílnou součástí naší DNA. Jen je třeba se vždycky vymanit z Matrixu pohodlného smýšlení. Možná jsme jen líní a saháme po nejočividnějším a nejnudnějším přirovnání, ale beat skladby Mŕtva revolúcia II. připomíná soundtrack zmíněného slavného snímku. Tam, kde sestry Wachowské ještě před svou tranzicí hledaly únik ze svých těl, hledá Fvck_kvlt únik z trajektorie, po které směřuje globalizovaná společnost.
Naprosto zásadním momentem desky jsou i sloky dvou hostujících umělců. Yzomandias a Samey nejsou rappeři, které bychom čekali na takové desce. Přesto jsme jim věřili a doufali jsme, že je Fvck_kvlt využije tak, aby zapadli do celého konceptu desky. Nemýlili jsme se, jejich sloky působí, jako kdyby v sobě nesly esenci všeho, co dělá jejich kariéry výjimečnými. Yzomandias s hravostí a autentičností jemu vlastí odhaluje pokrytectví ve společnosti a pracuje s figurou rappera z pohledu vnějšího světa. Rapper je pro něj někdo, kdo se nestydí za své hříchy a dosahuje svobody skrze akt zahození masky a odhalení svých vad. Samey k figuře rappera přistupuje mnohem více introspektivně a zpochybňuje, převrací a kritizuje svou pozici a vše, co tento maskulinní status obnáší. Finální skladba, Hymnus, obsah desky vrací zpět k lidem a nachází krásu v komunitách, empatii, smíchu, lásce a umění.
MŔTVA REVOLÚCIA je dechberoucí a podnětné album, o kterém bychom rádi napsali mnohem více, než jsme dnes učinili, a ke kterému se na našem webu rádi vrátíme. K desce vyšel i doprovodný manifest, který jako dáreček dostaneš k zakoupenému merchy, jako přílohu k LP, a byl k dispozici na zastávkách Fvck_kvltovy tour. Manifest si můžeš přečíst i v online podobě. Zapal oheň politické imaginace: „nech naša Mŕtva Revolúcia žije navždy. Amen.“
6. Dušan Vlk – rok draka a vlka s mulletom
Dušan Vlk v roce 2024 vydal své nejúspěšnější album DUŠA UNDERGROUNDU, které ho paradoxně z undergroundu dostalo mezi širší škálu posluchačů. My jsme album jmenovali druhým nejlepším českým a slovenským albem roku 2024 a pravidelně se k němu vracíme. Dušan Vlk v roce 2024 ovšem pracoval ještě na jednom projektu, který byl exkluzivní pro jeho předplatitele na Patreonu. Každý měsíc vydal skladbu, jež v sobě nesla esenci daného měsíce, jeho retrospektivu i pocity, kterými si Dušan procházel. Kompilace těchto skladeb minulý rok vyšla jako nová deska s názvem rok draka a vlka s mulletom a nám nezbylo nic jiného než žasnout. Nejedná se totiž o žádný doplňující projekt, ale o plnohodnotné album, které svým konceptem nemá v kontextu tuzemské scény obdoby.
Celá deska působí jako silně introspektivní diář a posluchač tak prožije velmi unikátních třicet minut, kdy s rapperem prochází celým rokem jeho života. O všechny beaty se postaral Aroma a deska je tak opravdu celistvým a uceleným příběhem i po zvukové stránce. Najdeš na ní plno detailů, skladby se proměňují a přelévají se jedna v druhou. Album působí jako rádiový přenos, který Dušan vysílá přímo ze srdce. Musíme dát rapperovi za pravdu, opravdu na desce najdeš ty nejlepší a nejkrásnější texty, které kdy napsal. Své pocity, rodinný život či vnímání politické situace na Slovensku i ve světě Dušan popisuje s ladností i komplexností, jakou nám předvedl například MC Gey na albu O tatínkovi, který usnul. Dušan Vlk loni opět dokázal, že patří mezi absolutní špičku současné slovenské rapové scény. No tak čo tak idem dalej?
INTERMEZZO
„Se cejtím jak Madlib když složil Figaro”
Z Intro by Tao Quit & Drogy D
„Pokud nejsi opravdovej člověk tak lovím jak Blade Runner”
Z NO CAP (SATYA-LOKA) by Nara $hikamaru & Patrick Love ICY L
„Do studia přicházíme zásadně strapped přichází CRYSTAL KIDZ, přichází rap”
Z Květy by CRYSTAL KIDZ feat. Frank Fitness
5. CRYSTAL KIDZ – EHHE
Ano, vidíš dobře, plnohodnotná deska CRYSTAL KIDZ ještě před Half-Life 3 a rovnou mezi TOP 10 nejlepšími cz/sk rapovými alby roku 2025. Kachna, Krudanze a Bába Zábava vydali pod záštitou Ty Nikdy projekt (teoreticky debut), který překypuje nápady, zábavnými bars a skvělými beaty. Právě hutné a vydatné produkce jsou něco, co tě pohltí od první skladby. EHHE je fresh hip-hop kývačka, jakou jsme tu dlouho neměli, a Krudanze s Ideou letos dokázali, že novodobý „boombap“ sound má místo na vrcholu tuzemské scény. EHHE je album plné nápadů a vtipných punchlines, tracky mají nosné koncepty, kterým se rappeři přizpůsobují, což dává jejich bars formu. Naprosto zásadní je ovšem styl, jakým KIDZ rapují, kadence na majku a hudební prvky, jenž album okořeňují. Z desky jde slyšet, že členové tria nejsou pouze rappeři, ale také hudebníci, na EHHE je tak plno hudebních momentů, které dnes již v českém rapu příliš neslyšíš. Právě díky nim a urgenci, s kterou KIDZ spittují bars, si deska obhájí svou stopáž 43 minut a ani na minutu nenudí. Highlighty pro nás jsou skladby TLDR a Jack (Tamto 3D), ale určitě stojí za zmínky i závěrečné tracky s hostujícím James Colem a Mc Geyem. Vše je obaleno do distinktivního vizuálního stylu, album má skvělý cover a třešničkou na dortu je fenomenální videoklip. Čekání na EHHE se vyplatilo. Teď ještě ten Half-Life 3.
4. Sosr & BYNEC – Easter Egg
Sosr je koumák. Česká sauce, hulení, flawshtalkin i bolest, deska Easter Egg by Sosra BYNEC je jako zlatý český ručičky: upřímná, kreativní a důvtipná. Sosr loni pokračoval ve svém sofistikovaném šprťáckém spratkovství a po třetí desce Pyraboyz jel opět sólo. Navázal na VODPALOVANÝ TĚSTO (2023) a vydal další desku kompletně produkovanou jedním producentem. artyho vystřídalBYNEC a připravil si pro nás svůj take na Flint sound, čtrnáct nesmírně nápaditých a fresh beatů, které si v Česku ještě neslyšel. Těš se na switche i na zajímavé samply. Nebudeme sample snitchovat, ale pokud se naše uši nemýlí a tobě někdo někdy něco přidal do sangrie, tak tě beat skladby Královské Reaggae solidně zhypnotizuje. Málo loňských tuzemských desek je takhle skvěle, jedinečně a propracovaně vyprodukovaných. Sosr soundscape využívá na jedničku a ty se tak můžeš těšit na nespočet slok, ve kterých nenajdeš jedinej otřepanej klišé bar.
Nenech se zmást, i když hostující umělci north06, Qatro, !RARNY, KRISTIAN10K, CotijeDante a Braba přinášejí na desku čisté rapové zm*dství, jak s oblibou říkají Pyraboyz na svých shows, nejsou takoví zm*di jak vypadají. Sosr jako chameleon převrací svou personu z projektu Pyraboyz a na nové desce píše mnohem intimnějším a introspektivnějším způsobem. Z titulní skladby nás při poslechu mrazilo, a uvědomili jsme si, jak precizně dokázal Sosr na minulých deskách kódovat své emoce skrze neotřelé punchlines. Fascinuje nás i s jakým nápadem, autenticitou a empatií Sosr zachycuje pochopení k podhoubí české společnosti, tracky Zpátky Doma či Smartdude jsou sondy do míst, na které většinová společnost kouká skrze prsty. Sosr píše způsobem, z kterého cítíme, že není pouze důvtipný, ale i manuálně zručný. Nevíme, zda to dává smysl, ale do svých lyrics dokáže vměstnat tolik detailů z pozorování sebe sama i okolního světa, že cítíš, jak se snaží v každodenním životě pochopit i ty nejběžnější věci. Každý track má jasně vytyčený koncept či alespoň nápad, jednotlivé skladby tak vyčnívají a překvapují a ty se těšíš na každý další track. Přesto má celá deska zejména díky beatům od BYNCE konzistentní sound. Zmínit musíme i tracky se Strýcem Norym a Josefem K., na tyhle dva se prostě vždycky můžeš spolehnout. Easter Egg je deska s výrazným ksichtem, jasným rukopisem a s očividnou láskou k rapové music.
3. 66domo – side quest
Přesouváme se k bezkonkurenčně největšímu překvapení loňského roku. 66domo je velice distinktivní umělec, podobně jako například jeho dlouholetý kamarád Anki, i on míchá rap s elektronickou hudbou a dalšími vlivy, a místo striktních flows posluchače zvládne uhranout neotřelými texty či upřímností. Vždycky nám byla jeho hudba sympatická, ale jeho loňský projekt, side quest, je domovo dosavadním rapovým vrcholem. Ztracení lidé hledající smysl v turbulentním světě, který na sebe vrství jednu krizi za druhou, zeitgeist měnícího se světa bez jistot na osobní i společenské rovině. Main quest je přežít, side quest je žít.
Umělec spolupracoval s talenty z uskupení Loudsilentboys a deska tak působí svěže, různorodě i celistvě. Je velmi hudební a pestrá, těšit se můžeš na hostující umělce Tuqave, Polarboi, Mura a Florbal, kteří do změti každodenních pochybností, výčitek a emocí vnášejí kus svého světa. Ruská literatura, drogy či snaha vyrovnat se s nenávistí ve společnosti, 66domo píše opravdu distinktivně a jeho loňská deska je hluboce smutná. 66domo se za mikrofonem opravdu svléknul a nabídl posluchači introspektivní sondu do hlubin svého rozbitého„já.“ Album je intimní, přesto se s ním posluchač snadno sžije, dovolili bychom si tvrdit, že jeho výpověď je rovnou generační. Žádná cz/sk rapová deska nezachycuje nečitelnost současného světa, démonickou vizi pozdního kapitalismu zmítanou válkami, klimatickými katastrofami, rostoucím fašismem ve společnosti a absolutní frustrací a z ní plynoucí bezcílnosti vnímavých a empatických lidí, tak citlivě, křehce a bolestivě, jako side quest.
66domo ovšem není vyhořelý pouze z celospolečenské situace, na desce reflektuje problémy s drogami, stranění se dalším lidem, rozpadající se či neuspokojivé vztahy a každodenní přežívání bez radosti či motivace. Odvaha být TAKHLE transparentní a zranitelný je důvod, díky čemuž jsme se na album opravdu hluboce napojili. Naprosto unikání roli má v umělcovo hudbě i sex. Sex nemá pouze transakční význam či podobu rapové tropy, kdy slouží k vychloubání se, je to útěk, nedílná součást každodenního života, kterou 66domo dokáže popisovat originálně a s respektem, přesto tak, aby to mělo sauce i rapovou drzost. Tahle deska nám vyrazila dech a zasloužila by si hlubší analýzu.
2. Josef K. – S65
Josef K. se na konci minulého roku opět vrátil jako duch Prahy a po pěti letech navázal na svou debutovou sólovou desku Linka B. Jak sám autor uvádí: „album S65 vznikalo na cestách po Praze i za její hranice. Od beatu přes text až po demáč vznikalo v plenéru – na mobilu a notebooku. Druhá solo deska volně navazuje na Linku B (2020) okolnostmi svého vzniku, ale v jiným kontextu: tentokrát po povrchu, ne pod ním.“ Josef K. opravdu navázal na atmosféru projektu Linka B, kterou ve všech ohledech prohloubil. S65 je kulturně naprosto zásadní a obsahově jedinečná deska, která je spjatá s Prahou do takové míry, jaká se v dnešním rapu příliš nevidí.
Není náhodou, že Josef K. přejal své jméno od jedné z postav Franze Kafky, i on sebe ve svých textech ve vztahu s běžnou společností vnímá jako anonymní osobu (sám rapper je maskovaný) bez identity, odcizenou a ztracenou bytost, kterou se může stát každý. Na postavy Franze Kafky čekal nehostinný a nečitelný svět bez útěku, Josef K. ovšem našel východisko. Identitu i smysl mu napříč albem S65 vtiskl hip-hop, skateboarding subkultura, graffiti či BMX komunita. Právě sounáležitost s komunitami, jež jsou silně spjaté s každým zákoutím města, mu dává nástroje, jak město jedinečně vnímat.
Zde nastupujeme druhá rovina desky, která je ještě zajímavější. Josef K. ve svých textech stvořil unikátní jazyk, který oživuje ducha starodávné Prahy skrze moderní městský prostor. Praha je na albu S65 komplexní entita, živoucí bytost dýchající vlastním životem a všichni její obyvatelé jsou pouze hosté. Závan nadpřirozena je všudypřítomný, nic na desce není snadno čitelné a za každým zákoutím se skrývá záhada. Důkazem jsou tracky Pauza pily či Záhada Cuence feat. Sosr. Právě se Sosrem Josef K. sdílí fascinaci téměř vším (každý detail vnímají se skoro až dětským úžasem či důvtipem zkušeného řemeslníka), a na své prostředí se dokáže napojit jako žádný jiný tuzemský rapper. V tracku Na horách mu s beaty pomáhají brouci, v Kolektivním vědomí se zase napojuje na další obyvatele Prahy. Tato rapperova schopnost otevírá třetí úroveň desky, kterou je zanevření na korporátní mindset, Josefa K. zajímají běžní lidé a vždy raději zvolí výrobek lokálního felly, než blbost produkt. Připočti si nekonečně nápadité bars, DIY trapový sound a máš druhou nejlepší desku loňského roku a zásadní přírůstek do zlatého fondu cz/sk rapu.
1. James Cole & Idea – DONE / WELL DONE
Výběr nejlepší české či slovenské rapové desky roku 2025 asi nikoho nepřekvapí. Respektive dvou nejlepších desek, jelikož DONE a WELL DONE vnímáme jako ucelené dílo, které nejlépe funguje dohromady. Rap by James Cole, beats by Idea. Ještě před několika lety bychom nevěřili, že tyto dvě hesla budou popisovat nejlepší tuzemské projekty loňského roku. Cole a Idea jsou dva veteráni, které v uměleckém i osobním životě pojí mnoho věcí. Oba jsou otcové, oba produkují a oba zůstávají i nadále relevantní, fresh a tvoří špičkový tuzemský rap. Svou uměleckou chemii předvedli již na skladbě BRODY z desky DOWN4LIFE v roce 2023. Daniel, Don, Dan, DONE. Masky se roztékají a kostým padá k zemi. James Cole a Idea rozhýbali pravdu v rytmu bolesti i lásky. Jejich společná deska DONE je rapový masterpiece.
DONE je dospělá deska v tom nejryzejším smyslu, podobně vyzrálá a současná jako dvě nejlepší rapové desky roku 2023 – O tatínkovi, který usnul by MC GEY a Space Lopata by Strýc Nory & Idea. DONE působí jako jejich vzdálená fúze, její kostru tvoří Ideovy zaprášené produkce, které připomínají současný americký sound odkazující ke Griseldě či The Alchemistovi, má v sobě syrovost, bolest i zm*dství textů Strýce Noryho, zároveň hravost a zkušenosti MC Geye. Deska je to samozřejmě svá, připodobňujeme jí zejména proto, abychom obě fenomenální alba z roku 2023 připomněli.
Rodina, otcovství, střízlivost, traumata, akceptace smrtelnosti či hledání klidu v temné turbulentní současné době – James Cole se na desce DONE věnuje pestré škále tíživých témat. DONE není jednoduchý poslech, jsou to syrově čisté emoce. Nepřijde nám, že by James Cole udělal otočku o 360 stupňů, na všech jeho deskách podobná témata i vyspělost a lyrický um najdeme, již zmíněný projekt DOWN4LIFE se s albem DONE tematicky částečně překrývá, rozdíl je ovšem v té syrovosti – odhozeném kostýmu. Cole staví na tom, co již vybudoval, ovšem osekává aluze i surreálno (bez negativní konotace, byla to jeho devíza a důvod, proč jsou jeho předchozí projekty tak jedinečné a působí jako snové fikční světy) a snaží se své emoce, zážitky i problémy konkrétně pojmenovat, aby jejich reflexe měla ten kýžený terapeutický efekt. Dříve Cole operoval v zrcadlovém bludišti, kde se jeho bars proměňovaly, schovávaly se v odrazech, stínech a ve změti vzorců, dnes zrcadla zboural a sedí sám v temné místnosti bez možnosti utéct svým démonům. DONE je The Straight Story ve filmografii Davida Lynche.
Celá deska je precizně vystavěná a má dokonalou dramaturgickou linku, za což jistě vděčíme Ideovi. Nejenže vyprodukoval fenomenální beaty, které sice stojí na boom bap zvuku, ale jsou naprosto současné, také ví, kde má přijít switch, outro tracku, Hellwany medový zpěv či Radimův saxofon. Jak by řekl kanadský producent Nicholas Craven, dobrý beat je takový, který donutí rappera vypustit ven všechny své emoce. Tohle není o boom bapu, trapu či drillu, o nějakém pojmenovávání soundu či návratu ke kořenům – tohle je o nalezení takové hudby s dostatečným prostorem a duší, aby James mohl v jejím obětí plakat – plakat svá slova. Idea produkoval tak, aby James potřeboval psát.
Silnou dramaturgickou linku podtrhují i čtyři skity, ve kterých James Cole opět obléká masky antihrdinů, které za svou kariéru stvořil, a chrlí salvu sugestivních punchlines. Nespočet metafor najdeš i na vážnějších skladbách, přesto nejsou nijak komplikované, neodvrací pozornost, pouze nakreslí (vizualizují, připodobní) emoci, scénu, kterou znáš ze svého života, a napojíš se na Jamesův prožitek. DONE je masterpiece, album svléknuté do naha tak, aby zůstal pouze čistý rap, hudba a emoce. „Když spittuju rýmy tak nemyslím na bolest.“
Právě díky univerzálnosti témat – Dan je nová postava, do které se může vžít spousta posluchačů – a naprosto dope beatům a soundu, duo vytvořilo desku, kterou miluje snad každý. A když jsme byli svědky zcela sebevědomé performance obou umělců jak v Praze, tak v Olomouci („Naživo sem Bůh, přijeď na mou show“), věděli jsme, že je zle. Okamžitě nám bylo jasné, že DONE není jejich poslední masterpiece a že tohle duo vychová další podobně kvalitní desky. A ta první přišla dřív, než jsme si mysleli.
WELL DONE dává desku DONE do nového kontextu, svítí na temnější místa a změnu Jamese podloží příběhy. Victory lap v mlze na dráze plné kamenů. WELL DONE působí jako SIDE B v tom nejlepším slova smyslu, funguje samostatně, ale největší zážitek posluchač dostane, když obě desky pustí back 2 back. DOBRÉ OLIVY a HOTOVO / FRESH jsou onen victory lap, skladby, které by nemohly vzniknout bez úspěchu (primárně toho vnitřního v srdcích obou umělců) alba DONE. Na těchto dvou skladbách jsou James a Idea bestie, které ví, že jsou nejlepší v Česku. HOTOVO / FRESH je opravdu velká věc, James rýmuje a píše geniálně a Idea produkuje na světové úrovni. Poté ovšem přijde první velká facka v podobě skladby MALEJ DAN. Okamžitě nám došlo, že tohle dílo nebude pouze euforické. James vypráví příběhy ze svého dětství a bolest, s kterou bojuje celý život, datuje až do doby, kdy se narodil.
Takových skladeb přijde ještě několik – BONDY / DOGG, BROUK, VLAK – dokreslují příběh, který James vystavil na desce DONE. Ta byla bolavá, ale převažoval vítězivý pocit změny, útěku od starého já – WELL DONE je v mnoha ohledech chladnější, střízlivější a antiklimatická – bolest se přenáší z generace na generace, je kulturně sdílena (útěk k pivu) a není lehké se z ní vymanit. James pořád neodkáže komunikovat se svou matkou a míra sebeklamu, kterou prožíval v době, kdy se odehrávaly skladby DOGG a BROUK, je naprosto zdrcující. Přesto je album díky preciznosti absolutně každého elementu, sebevědomí, neskrývající zranitelnosti i radosti, kterou oba umělci při tvoření hudby jistě prožívají, spíše sladkohořké než-li hořkosladké. Práci, kterou James a Idea odvádí, je radost poslouchat, pozorovat i dekonstruovat. Done Deal.
SUNDAT KOSTÝM (ZÁVĚR)
„Nevím víc, co bych ještě řek
Jsem telefonoval svý mámě
Řek jsem jí, že mě mrzí spoustu věcí
Půjdem na kávu“
Z ZLATÝ KLAS by James Cole & Idea
Loňský rok nám nadělil hutnou porci skvělých českých i slovenských rapových desek. Stále více si všímáme pestrosti a propojení s hudbou ze zbytku západního světa. Na své si zkrátka přijdou fanoušci všech subžánrů. My bychom se ovšem ještě v pár větách rádi vrátili k James Coleovi a Ideovi, respektive ke koncertu The Alchemista a DJ Premiera v SaSazu, kde hrál Idea DJ set a s několika bars vystoupil i James Cole. Tento den nebyl jen splněný sen obou umělců, ale full circle moment. Náš žebříček je důkazem, že u nás loni vyšlo spoustu skvělé hudby, přesto DONE a WELL DONE jsou desky zlomové, jelikož probudily hlad po podobně dospělých, zranitelných a precizně napsaných a vyprodukovaných albech. Idea a James dokázali, že v rapu není většího kouzla, než vidět mistrovsky přesného rappera, který s DJem za zády, jemuž bezmezně věří, na koncertě spittuje bars plné příběhů a emocí. A za to díky.
