Orfeus, Hádes, sirény, Kyklopové, minotaur, Medúza či Kerberos nejsou pojmy, jaké byste na první dobrou hledali na rapové desce. Jak si na našem webu ovšem nesčetněkrát ukážeme, v tomto žánru vzniklo stejné množství unikátních děl, jako v kterémkoliv jiném. Dnes zavítáme do Brooklynu, ve kterém se ovšem nezdržíme dlouho. Vydáme se totiž na Homérovu odyseu.

Co se stane, když svůj hudební styl postavíte na zlaté éře hip-hopu, kterou ovšem otřesete v základech, a obalíte ji do progresivního moderního hávu digitální doby druhé potažmo třetí dekády nového tisíciletí? Al.divino bourá pravidla hry, ignoruje mantinely hudebního průmyslu a vytváří nový surrealistický subžánr. Než vám představíme desku Monumentality, ujdeme cestu od vize k samotné památnosti.

Aye yo. Píše se rok 2016 a v rádiích byste těžko hledali hardcore rap. Noví posluchači žánru mají své nové idoly a skalní fanoušci hip-hopu trpce vzpomínají na dobu, kdy byl boom bap předním subžánrem. Ve městě Buffalo se ovšem něco děje. Předzvěst velkých věcí. V ulicích jde cítit síla, která zahýbe s undergroundovým hip-hopem natolik, že si jí všimne Jay-Z, Kanye West či Drake. Růžky vystrkuje hnutí Griselda a její přední člen Westside Gunn.

„You shook ‚cause ain’t no such things as halfway crooks,“ věta, která i po dvaceti letech od doby, kdy spatřila světlo světa, připomíná bolest, paranoiu a nehostinnost ghett a s nimi spojený pouliční život. Duo Mobb Deep, složené z producentů a raperů Havoca a dnes již zesnulého Prodigyho, mělo v roce 1995 i přes svůj útlý věk venku desku Juvenile Hell (1993). Jejich magnum opus se ovšem teprve formoval.