„Filmy jsem se zřejmě v raném věku naučil užívat jako tišící prostředky: chránily před nudou a tísní. Poskytovaly dočasný azyl před Tady a Teď, neúprosným diktátem prožívání vlastního života. Je to ostatně jeden z Lynchových často přítomných motivů – postavy neschopné čelit skutečnosti, unikající do fantazií, představ a snů. Lynch zároveň ukazuje tuto formu útěku jako nemožnou. Svět fantazie je vždy kontaminován skutečností a dojde k jeho kolapsu; sny jsou jako bubliny, které po určité kritické míře expanze prasknou,“ napsal v lednu roku 2025 Daniel Ďurech, známý jako James Cole, ve svém článku Proti diktátu rozumu, který byl vydán na webu Kapitál a sloužil jako uctění památky amerického filmového režiséra, scenáristy, producenta, malíře, hudebníka, skladatele a performera Davida Lynche.

Pravděpodobně nejproslulejší režisér filmů bořících klasické dějové struktury a vyznačujících se silnou surreální stavbou a tématikou, byl i jedním z nejoblíbenějších umělců Jamese Colea a zásadní postavou v jeho životě. Je paradoxní, že rok, kdy nás opustil režisér, jehož postavy jsou často „neschopné čelit skutečnosti, unikající do fantazií, představ a snů“ (Ďurech, 2025), byl rokem, kdy Daniel Ďurech, rapper proslulý tvorbou alb, v nichž skrze super-rapové-persony uniká do fantazií, představ a snů, zahodil všechny své masky a vrátil se do reality bez fantazií, představ a snů. Náš příběh začíná na nespecifikovaném místě, v nespecifikovaný čas, v nespecifikovaném světě. Jedno je ale jisté, už dávno skončil he(a)ll-oween. Opravdu. „Už dávno skončil Halloween. Sundal jsem kostým…“ (HALLOWEEN).

---

KOVOVÉ OBLIČEJE, VIRTUÁLNÍ SLZY A MEZIGALAKTICKÁ BOLEST

---

„Všechny systémy zapnuty
Zaměřte zbraně na následující souřadnice
Provedu
Palte na můj rozkaz“

– Intro by Supercrooo (2004)

Duo Supercrooo (James Cole & Hugo Toxxx) se v roce 2004 morfovalo z tehdejšího dua K.O. Kru a skrze mezigalaktický a interdimenzionální toxic funk přišlo jako funcrushers (plus) do naší dimenze. Vesmírný původ není pro žánr hip-hopu cizí, James Cole je intergalaktik kapitán stejně jako Kool Keith je Lost in Space či gynekolog-ortoped Dr. Octagon z Jupiteru, stejně jako Del the Funky Homosapien je Deltron Zero, válečník, jenž se po boku časem cestujícího kybernetického čaroděje jménem Automator postavil proti megalomanským korporacím vládnoucím termodynamickému vesmíru. „Daniel, moje jméno mě znáš ty víš že jsem přišel jsem, otevřel vortex na nebi ten zm*d přiletěl,“ (ALIEN).

Vesmír za místo, ve kterém se umělci mohou seberealizovat, podmanit si ho, najít útočiště či dokonce pocit bezpečí, považovali afroameričtí umělci již za úsvitu kosmické éry. Jak píše Karel Veselý ve své knize Hudba ohně (2022): „černoši v Americe na úsvitu kosmické éry obrací zraky vzhůru ke hvězdám, ale dělají to z jiného důvodu než běloši. Brutální zkušenost cizince ve vlastní zemi je odsuzuje k zoufalému čekání na kosmické lodě svých vysněných mimozemských bratrů, kteří by je přiletěli zachránit.“ Co započal Sun Ra, následoval John Coltrane, George Clinton, OutKast či Quasimoto.

James Cole vesmír samozřejmě nevnímal jako místo naděje, kde by ho čekalo osvobození ze spárů systematického rasismu, se svými afroamerickými kolegy nesdílí stejný etnicko-kulturní kontext. Bylo to ovšem místo absolutní svobody, natolik vzdálené od reality, že mu umožňovalo cokoliv. Toxic Funk je dimenze, kterou měl James plně pod kontrolou a tento svět fantazie nebyl kontaminován skutečností. Skutečnost zrcadlil, ale jednosměrně, Cole a Toxxx byli hegemoni. Jejich alter ega byla natolik futuristická, že se bezpochyby ubránila před realitou. „Protože občas v těch textech děláme nadnesený a šílený věci, se kterejma se nemůžu ztotožnit jako Dan Ďurech, a jsou to někdy lži, někoho nakopeš do prdele, proto alter ega, jako symbol něčeho, co bys rád udělal, ale prostě si to nedáš,“ (ÓČKO, 2020) odpověděl James na otázku užívání alter eg. Duo přineslo chaos tak silný, že rozcápal scénu se skoro stejnou naivitou, s jakou si Betty Elms / Diane Selwyn (Naomi Watts) z Mulholland Drive (2001) ve slavné taneční úvodní scéně vysnívá Hollywood. Supercrooo tuzemský „rapový Hollywood“ přiletěli rozložit, protože nehráli podle stejných pravidel. To, co byla jiných noční můra, bylo jejich snem.

„Existuje také legenda o místě zvaném Black Lodge: stínová podoba White Lodge, místo temných sil, které ovlivňují tento svět. Svět nočních můr. Šamani se mění v plačící děti, z lesů se valí rozhněvané duchy, hroby se otevírají jako květiny,“ prozrazuje Hawk v osmnácté epizodě Twin Peaks, kultovního a revolučního seriálu Davida Lynche. James Cole na svět přišel jako plačící dítě, „baby, narodil jsem se wild, svět je crazy, tak jsem wild child,“ (WILD) a ihned poznal bolest, jak odhaluje skladba MALEJ DAN:

James Cole byl od dětství zavřen ve své Black Lodge bolesti. Nebyl cizincem ve vlastní zemi, jako Keith (kvůli své barvě pleti), ale byl cizincem ve vlastním emocionálním prožívání. Zamykal se do kontinua fantazií, od dob, kdy „s Tomášem si hráli v křoví na indiány, ten malej svět před domem byl jejich celej svět“ (MALEJ DAN), přes období, kdy se filmy v raném věku zřejmě naučil užívat jako tišící prostředky, až po období videoher, nebo-li virtuálních světů Jamese Colea (pořad Rádia Wave). Práce s fikčními světy je zcela přirozená pro každého z nás, James Cole v nich ovšem našel fascinující útočiště. Emancipace a nepřeberné tvůrčí možnosti z nich plynoucí přirozeně vedli k vytvoření nadpřirozených rapových alter eg. Jak se později dozvíme, Lynchovy snové světy jsou plné temnoty a nástrah a James Cole se podobně jako Kool Keith potřeboval oddělit od svého dosavadního lidského já. Rollefson (2008) píše: „Zejména rozšíření alter eg v hip hopu hraje na dynamickou subjektivitu. Keith současně čerpá ze symbolické síly stabilních identit a podrývá tyto identity tím, že zdůrazňuje jejich karikaturní charakter. Tím kritizuje představu identity jako pouhého já jsem.“ Hip-hop stojí na autenticitě, přesto si tento žánr v rámci fascinujícího a kreativního paradoxu vybudoval bohatou historii osobností – uměleckých alter eg, která tvůrcům umožňují překročit hranice jejich osobních životů. James Cole si začal nasazovat masky jako MF „Daniel“ DOOM a cestoval na planety jako Keith. Až doby než zjistil, že „velkej Dan zapomněl, kdo byl malej Dan,“ (MALEJ DAN).

---

WILD AT HEART (SVĚTY SNŮ)

---

„Vítám vás v panoptiku mého podvědomí
Přeji vám příjemnou jízdu
Moje jméno je Daniel Ďurech nebo James Cole“

– Halucinace ze třetího patra (2010) by James Cole

Nechci samozřejmě život Jamese Colea redukovat na neustálou bolest, tápání a temnotu. Postavy, které si za svou kariéru vytvořil, mu pomohly zrealizovat spoustu nápadů. „Nápady jsou tak krásné a tak abstraktní, a… existují někde, nevím, jestli pro to existuje nějaký název, ale myslím, že existují jako ryby, a věřím, že když sedíte tiše, jako byste rybařili, chytíte myšlenky,“ pronesl slavně David Lynch. Právě rapové persony a snová logika umožnily Coleovi oživovat nápady v celé jejich šíři. Jamesovo lyrics necílí na racionálno posluchače, ale napadnou podvědomí, do kterého zasadí emoci. Titulní skladba alba Halucinace ze třetího patra pojednávající o pomíjivosti a ztrátě je silná zejména kvůli neotřelé obrazotvornosti, James Cole se „stávám se rybou, pluju mléčnou dráhou,“ a jeho myšlenky a pocity „v kapalině snů plynou.“

Když James Cole likvidoval své rapové protivníky, nedržel se zkrátka. „Skill září jak Narsil, Mám komba jak v Kill Bill, Opouštim Númenor,“ rapuje na tracku Pulzní hajzl. Jeho „když zapnu mikrofon, tak začíná úklid“ (FAMILY) je podobně úderné, jako když MF DOOM na Accordion rapuje o své vlastní dominanci: „When he at the mic, you don’t go next, Leaving pussy cats like why hoes need Cotex.“ David Lynch slavně řekl „film je jazyk, který dokáže vyjádřit abstrakce. Miluji příběhy, ale miluji příběhy, které dokážou pojmout abstrakce, a film dokáže vyjádřit tyto věci, které se těžko vyjadřují slovy.“  Hip-hop je žánr, který také dovede pojmout abstrakce, jelikož spoustu jeho nejslavnějších zástupců skrze kompetitivnost a vypilovaný skill tvořilo postavy, jenž dokážou cokoliv. James Cole to moc dobře ví, na skladbě FAMILY proto rapuje: „Jsem to co zakládá rap, zmr*e jsem mýtus.“

Idea v podcastu Guestlist 41 (cream, 2025) perfektně sumarizoval Jamesův talent: „Uvědomil jsem si vlastně, proč je Cole tak dobrej. Je dobrej proto, že umí psát tak, že si to zapamatuješ třeba po třetím poslechu podle mě.“ Coleovy bars „Můžeš mě vidět kálet na kapoty celebrit“ (Fotky z novin), „Do hrobu nespěchám, já chci jít pomalu,“ (POMALU) či „mý rýmy explodujou, přináším flow, pro všechny co jsou, i nejsou se mnou,“ (Frekvence P.H.A.T.) vyvolávají u každého z citovaného příkladu naprosto jinou emoci, přesto jsou napsány tak efektivně, že se ti provrtají do hlavy. James Cole byl odjakživa Wild at Heart, a proto prostřednictvím hudby nechával vyniknout svou živelnost. Surreální říše Jamese Colea jsou sny, ve kterých prostřednictvím hudby hledal funk, radost i smysl života.

„Mě zajímá funk, já hledám jenom juice“ – Manuál (2018) by James Cole

„Toxic Funk a Extra funk, Super Funk
Mam Hardcore rap, pr*at rap, mr*at rap“ – Pulzní hajzl (2004) by Supercrooo

„Funky boyz jdou ven“ – Funky Boyz (2008) by James Cole & Orion

Funk je pro Jamese Colea posvátný. Stejně jako u témat vesmíru či alter eg, i zde se můžeme opřít o černošskou hudbu ve Spojených státech. Karel Veselý (2022) ve své knize Hudba ohně vysvětluje fascinující původ slova funk. To bylo v sedmnáctém století spojeno s významem „zápach“ a o století později jako výraz pro „starý“. Ve dvacátém století bylo synonymem pro tělesný pach černochů a spojováno se stavem „strachu, paniky a deprese.“ Černí umělci v době, kdy začal vznikat jejich nový žánr, funk, otočili význam tohoto slova o tři sta šedesát stupňů. „Překrucování protikladů a žonglování s významy je ale nedílnou součástí jazyka, který používají černoši v Americe. Nelogičnost a zmatení dělají z jazyka zbraň,“ (Veselý, 2022). Supercrooo tento funk přijali a použili ho jako zbraň na tuzemské scéně. Vzpomeňte si na morální a kulturní paniku, kterou způsobil Toxic Funk. Cringe Prince na skladbě Šlitr,- (2025) sdílí stejné přesvědčení, ten dokonce: „jestli to není funky tak to vypni, jestli to není funky volám po-po.“

Pro Jamese Colea je stejně jako pro černošské umělce funk něčím více, než pouhým kulturním šokem. Funk je zdrojem života, potu a smíchu. „Ty barvy, ty vzorce, ty tance, ty kroky, ty věci, co přišly do cesty mi, když jsem tančil. Nádherný odlesky, jak z jiný planety, byl jsem tam, když jsem tančil,“ (Outro alba M.R.D.). Je to tělesnost a živelnost, která prostupuje skrze Colea celou jeho kariéru. Příkladem budiž trio skladeb Mike Adriano –Baby – Monstrum na albu Moby Dick, kde se „bude muset šu*at“. James Cole skrze funk mohl být Kapitán Láska, mohl na sebe vzít podobu Dr. Octagona a uniknout do svého světa radostí. „Dalo by se říci, že v lidské společnosti se funk projevuje také jako síla vytvářet něco nového a nezůstávat na jednom místě,“ (Veselý, 2022) a to je přesně to, o co se James Cole svými konceptuálními projekty celou kariéru snažil. „Já tu hudbu miluju, bere mě to zpátky, Po galaxiích surfuju, píšu mezi řádky,“ (FINAL FANTASY) a to hlavně díky snovému funku.

---

FIRE WALK WITH ME (SVĚTY NOČNÍCH MŮR)

---

– Modlitby a výstřely (2010) by James Cole

Těsně předtím, než se probudíte, zažijete noční můru. Svět fantazie je vždy kontaminován skutečností a dojde k jeho kolapsu… “Zm*di nechtěj bejt na slunci, tak je vemem, Někam kde nesvítí, nekvete kvítí do světa temných písní,“ rapuje James Cole na skladbě Stanley Kuffenheim, pilotním tracku stejnojmenné desky z roku 2018. Na této desce je Lynchův svět nočních můr zkonstruován přiznaně a explicitně, jedná se o album, ke kterému Coleova sólová tvorba směřovala. Pilotní a titulní single začíná slovy: „Dougie… Jsi to ty, Dougie? Dougie, jsi to ty?,“ která odkazují na třetí sérii Lynchova seriálu Twin Peaks. V této sérii se pracuje s mytologií doppelgängerů – kopií lidí, které vznikají v nadpřirozeném prostoru zvaném Black Lodge. Hlavní postava seriálu, Dale Cooper, obdrží dvě své kopie – „hodného“ Dougieho a „zlého“ Mr. C. Na albu Stanley Kuffenheim přichází James Cole v podobě svého doppelgängera Stanleyho Kuffenheima (Mr. C) z alternativní dimenze, který nemá nejmenší slitování s měkkým rapem. James Cole na této desce stvořil možná svůj nejpropracovanější fikční svět, odstřihl se od reality a nasadil si tu nejtemnější masku.

„Omlouvám se, neviděl jsem tě, měl jsem v očích hvězdnej prach
nezvedal jsem telefon, nemoh jsem mluvit, měl jsem strach
možná jsem trochu chcípal i to se může stát
ten alarm stále pípal, nechtělo se mi vstát.“

– Hvězdnej prach (2018) by James Cole

Autor webu The Suspended Sentence v článku “We Live Inside a Dream”: David Lynch and James Joyce (2024) píše: „Bez ohledu na osobní přesvědčení či záměry Davida Lynche lze jeho filmy snadno číst jako zkoumání způsobů, jakými nás naše mysl uvězňuje v určitých škodlivých příbězích, a zároveň jako naznačení, že z nich můžeme usilovat o osvobození. Člověk přitom nemusí věřit v nic nadpřirozeného, aby našel hodnotu v myšlence uniknout našim nedostatečným představám o sobě samých a o světě.“ Například film Mulholland Drive lze interpretovat jako fantazijní konstrukci postavy ztvárněné Naomi Watts, která jí umožňuje uniknout před vlastními pocity ztráty, žárlivosti a vražedného hněvu. Podobně lze i seriál Twin Peaks chápat jako komplexní fantazii traumatizované mladé ženy; zároveň i další postavy v univerzu Twin Peaks setrvávají ve svých iluzích, jež jim brání porozumět jak sobě samým, tak tragickému osudu Laury Palmer (The Suspended Sentence, 2024).

James Cole byl režisérem i postavami svých vlastních alb, byl David Lynch i Laura Palmer, Dale Cooper či Betty Elms. Pobývání v nočních můrách mu dalo nástroje, kterými stvořil jedny z nejtvrdších, nejnápaditějších, nejzajímavějších a nejzásadnějších alb tuzemské rapové historie, ale sebralo si to svoji daň. I superhrdinové krvácejí a potlačování emocí je účinným nástrojem ve světě fikce, jelikož tvoří thrill, akci a napětí, ale časem to přeteče v neúnosnost. Aneb jak jednou napsal jeden moudrý rapper „svět fantazie je vždy kontaminován skutečností a dojde k jeho kolapsu; sny jsou jako bubliny, které po určité kritické míře expanze prasknou.“

„Spíš v tý muzice to bylo takový,  že tam byl furt ten clash toho, že jsem furt měl tendenci ty rapový songy a ty věci modulovat z pozice toho superhrdiny. I když třeba jako grázlovskýho, ale furt superhrdiny, kterej má ten štít a je teda hustej. I když má prostě spoustu problémů, ale furt to dává a furt je hustej a prostě hustý týpci nebulej. A oni bulej,“ řekl James Cole v rozhovoru pro Radio Wave (2025).

„Nestydět se bejt zranitelnej, nemusím bejt nesmrtelnej“ – JENOM (2025) by James Cole & Idea

---

THE STRAIGHT STORY (PŘÍBĚH DANIELA ĎURECHA)

---

„Přijmout ten smutek. Vědět, že předstírat, jako by všechno bylo veselé, je proradnost. Proradnost, vůči každému, kdo je právě smutný, kdo byl někdy smutný, proradnost vůči takové hudbě, takové pravdě,“ (Fowels, 1963). James Cole již není Money Rain Dancer, G.O.A.T., ani Down 4 Life, je DONE. Není Phat, Don, ani Stanley Kuffenheim, je Daniel. Rap by James Cole, beats by Idea. Ještě před několika lety bychom nevěřili, že tyto dvě hesla budou popisovat nejlepší tuzemské projekty roku 2025. Danielova snová bublina loni praskla a přišel střet s realitou. Došlo k prozření: „Už nechci stát za plotem, chci žít pomalu,“ (POMALU).

„Já už se nesnažím pochopit, vo čem život je,
Snažím se neutopit,
Někdy nemůžu spát hluboko po půlnoci“

– DANIEL (2025) by James Cole & Idea

V roce 1999 měl premiéru snímek The Straight Story (Příběh Alvina Straighta), osmý celovečerní film Davida Lynche, který představoval výraznou změnu v jeho tvorbě. Lynch byl do té doby známý především svými temnými, surrealistickými a často znepokojivými filmy. Na rozdíl od jeho děl jako Blue Velvet nebo Lost Highway jde o překvapivě jednoduchý a realistický příběh – navíc je to jediný Lynchův film s americkým ratingem G, tedy přístupný pro všechny věkové kategorie. Snímek vypráví skutečný příběh staršího muže jménem Alvin Straight, který se vydá na několik set kilometrů dlouhou cestu přes americký Středozápad, aby se po letech usmířil se svým nemocným bratrem. Protože kvůli zdravotnímu stavu nemůže řídit auto, absolvuje celou cestu pomalu na zahradním traktoru, což dává filmu klidné tempo a prostor pro divácké zamyšlení nad tématy rodiny, stárnutí a životního smíření. V pusté krajině amerického Středozápadu se není kam schovat před minulostí, bolestí a myšlenkami. James Cole je střízlivý. Alba DONE a WELL DONE jsou jako The Straight Story Jamese Colea ve světě Lynchových snů a nočních můr. Zachovávají si rapperův rukopis, ale i přesto představují obrovskou tvůrčí změnu, stejně jako představoval zmíněný snímek pro tvorbu amerického režiséra.

„Nejdříve jsem nechtěl točit The Straight Story,“ prozrazuje David Lynch v rozhovoru pro KGSM MediaCache (2006) a pokračuje: „žil jsem s Mary Sweeney a věděl jsem, že na scénáři k filmu pracovala tři a půl roku spolu se svým kamarádem z dětství Johnem Roachem. Slyšel jsem o něm všechno a měl jsem nulový zájem. Až když dokončili scénář a dali mi ho přečíst… když jsem ho četl, ucítil jsem ‚takové věci‘, a myslel jsem si: ‚oh man, to je opravdu krásné‘. Napadlo mě, že cinema dokáže oživit tuhle emoci. V jistém smyslu to byl přímočarý, delikátní film.“ Do příběhu nám vstupuje producent desek DONE a WELL DONE – Idea aka John Roach a Mary Sweeney pro svět Jamese Colea. Ten v podcastu Guestlist 41 (cream, 2025) na otázku „jak dlouho jsi chtěl udělat desku s Colem,“ odpovídá: „já nevím, já si myslím, že nikdy.“ Stejně jako Lynch a scénář filmu, i Idea a Cole kolem sebe dlouho kroužili a neuvažovali o spolupráci v takovémto rozsahu. Až do doby, dokud Ideovy beaty ke Coleovi nepromluvily stejně silně, jako scénář k Lynchovi. Jejich emoce, přímočarost a delikátnost donutily Jamese změnit svou dosavadní rutinu. The Straight Story je jediný film, ke kterému sám Lynch nepsal scénář. DONE a WELL DONE jsou jediná alba Jamese Colea, kde Cole dostal hotové beaty a soustředil se pouze na jednu věc – na psaní textů.  Idea byl jednou z hybných sil, která dostala Colea zpět do reality. Není se čemu divit, Idea již v roce 2006 tyčí jasnou hranici mezi realitou a sny: „nemá prachy, rodičům kšeft už celý rok nejede, a tak už Malý Pepek nesní o modrém z nebe,“ (Malý Pepek). Zůstával nohama na zemi již od začátku své kariéry, přesto po skoro dvaceti letech v rapgame tvoří tak, aby: „hlavně nikdy nechci dlužit nic svým snům,“ (Plavat).

„Nebaví mě lhát a hrát, chci řikat facts
Ať ze mě teče krev, ať nateče do vět (Uh)“

–  HALLOWEEN by James Cole & Idea

Masky se roztékají a kostým padá k zemi. James Cole a Idea rozhýbali pravdu v rytmu bolesti i lásky. Rodina, otcovství, střízlivost, traumata, akceptace smrtelnosti či hledání klidu v temné turbulentní současné době – James Cole se na deskách DONE a WELL DONE věnuje pestré škále tíživých témat. Pořád navštěvuje snové světy, zejména na skitech svých temných alter eg a na silně konceptuálních skladbách RÁNY a BOND / DOGG, ale poprvé má tyto sny a noční můry pod kontrolou. Je si vědom hranice, pozná, když vstoupí do snu. Na staré noční můry vzpomíná a pociťuje lítost.

–  SNY by James Cole & Idea

Lovorko Marić  v článku ‘The Straight Story’: Lynch Going Straight for His Most Experimental Film (2025) píše: „Jedním z hlavních témat filmu je lítost, což je téma, jímž se Lynch ve své tvorbě zabývá velmi často, byť prostřednictvím odlišných, mnohem temnějších postav. Zatímco film Lost Highway pojednával o popírání, o tak hlubokém skrývání minulých prohřešků a hříchů, že si hříšník doslova vytvoří zcela novou osobnost, protagonista filmu The Straight Story se rozhodne postavit svým démonům, respektive čelit minulým chybám, které v něm zanechaly hořkost a pronásledovaly ho.“ Phat, Don, James Cole a Stanley Kuffenheim byly alter ega, pod kterými se Daniel skrýval a své emoce odkrýval kódovaně. Na albech DONE a WELL DONE se rozhodne postavit svým démonům, respektive čelit minulým chybám, které v něm zanechaly hořkost a pronásledovaly ho.

– SUNSHINE by James Cole, Idea & Radimo

James Cole, i přes nánosy temnoty (a možná právě proto) sdílí s Davidem Lynchem humanismus a stále věří v lásku lidí, která je ovšem velmi křehká. Končí tam, kde přichází bolest. Veškeré zlo se rodí z bolesti. Tam, kde osmá epizoda Twin Peaks The Return datuje původ zla k výbuchu první atomové bomby, ho James Cole vidí bujet ve zlomených lidech, jejichž rány jim brání ve vzájemném porozumění a vzniká nekonečný koloběh nepochopení – nenávisti – bolesti. Tento koloběh potkal i Jamese: „A teď dostávám, dostávám, dostávám, dostávám rány, Za to jak sem rozdával, rozdával, rozdával rány,“ (RÁNY), který pochopil, že se své tmě musí postavit: „pustit do sebe světlo a políbit svou tmu“ (JENOM).

James Cole je bolestí traumatizovaný jako Alvin Straight (hlavní postava filmu The Straight Story), kterého zlomilo nasazení v bojišti druhé světové války. Alvin ve filmu pronese: „Kněz mi pomohl získat odstup od láhve (alkoholu). Pomohl mi uvědomit si, že jsem pil, protože jsem stále viděl věci z války.“ Cole došel ke stejnému prozření: „Co jsem to zapíjel, co jsem v sobě zabíjel, Proč jsem tahal guny, proč jsem nabíjel,“ (DANIEL) a vydal se na cestu.

Na obrázku výše je jediná silnice z filmů Davida Lynche, která vede na konkrétní místo. Vede k domu bratra hlavní postavy. Alivn (James) se vydal na cestu lítosti a výčitek, na cestu za svým bratrem (matkou). Jedním z prvních bars desky DONE jsou slova:

„Nevím víc, co bych ještě řek
Jsem telefonoval svý mámě
Řek jsem jí, že mě mrzí spoustu věcí
Půjdem na kávu“

– ZLATÝ KLAS by James Cole & Idea

kterými James Cole začíná cestu porozumění a odpuštění. Není náhodou, že poslední skladbou alba WELL DONE je track VLAK, na kterém James došel k uvědomění: „jediná cesta ven vede skrz to, co bolí.“ Nelze se schovávat za masky superhrdinských alter eg, které necítí bolest.

– VLAK by James Cole & Idea, zef

V týdnech, kdy jsem psal tento článek, jsem kromě Fowlesova Sběratele, kterého cituji o pár odstavců výše, četl i The Ill Communication within Armand Hammer’s We Buy Diabetic Test Strips (2024) od caltrops press, kde jsem narazil na quote Willieho Greena (stál za nahráváním, mixem a masterem desky), jenž mi utkvěl v hlavě a okamžitě se spojil se zážitkem, který ve mně vyvolaly desky DONE a WELL DONE. „Myslím, že rovnováha mezi jasným a nejasným je zásadní! Právě tento kontrast je základem mé techniky. Potřebujete to nejasné, abyste pochopili, jak jasné jsou ostatní věci, a naopak. Totéž platí pro čistý/zkreslený, světlý/tmavý atd. Manipulace s kontrastem mezi věcmi vede posluchače k porozumění, aniž by to muselo být příliš přímé,“ (caltrops press, 2024).

Článek ukončím poněkud sentimentálně, což by Phata, DONa, Stanleyho i Colea jistě pobavilo, ale Daniel to snad pochopí. Jasnost, doslovnost, čistota, přímočarost, světlo a realita Jamesovo desek s Ideou funguje tak silně zejména díky temnotě, mlhavosti a zkreslenosti jeho desek předchozích. Potřeboval své Twin Peaks, Blue Velvet či Inland Empire, aby jeho The Straight Story svou krásou a bolestí šokovalo. Potřeboval jednoduchý, přesto emocionální a silný scénář by Idea.

„Děkuju, pane Ďurech za to, že jste beautiful,
vaše flow chutná jako dobré olivy,“

– DOBRÉ OLIVY by James Cole, Idea & Radimo

Rest in Peace David Lynch.

---

Použité zdroje:

• Caltrops Press. (2024). The ill communication within Armand Hammer’s We Buy Diabetic Test Strips. https://caltropspress.substack.com/p/the-ill-communication-within-armand?utm_source=publication-search

• cream cz. (2025). Guestlist #41 – James Cole & Idea [Video]. YouTube. https://www.youtube.com/watch?v=Q2Wn5suhNPg

• Ďurech, D. (2025). Proti diktátu rozumu. Kapitál. https://kapital-noviny.sk/proti-diktatu-rozumu/

• Fowles, J. (1963). Sběratel. Jonathan Cape.

• KGSM MediaCache. (2006). David Lynch on scripts, logic and intuition [Video]. YouTube. https://www.youtube.com/watch?v=tC_UdffRT4o

• Lynch, D. (Režisér). (1977). Eraserhead [Film]. USA: Libra Films.

• Lynch, D. (Režisér). (1999). The Straight Story [Film]. USA: Walt Disney Studios Motion Pictures.

• Lynch, D. & Frost, M. (Tvůrci). (1990–1991; 2017). Twin Peaks [Televizní seriál]. USA: ABC / Showtime.

• Marić, L. (2025). ‘The Straight Story’: Lynch going straight for his most experimental film. Cinephilia & Beyond. https://cinephiliabeyond.org/straight-story-lynch-going-straight-experimental-film/

• ÓČKO. (2020). Supercrooo – Rewind / O BLACK / 5. Element [Video]. YouTube. https://www.youtube.com/watch?v=XIRq5hu2aHg

• Radio Wave. (2025). Našel jsem krásu v čistém životě, říká James Cole [Video]. YouTube. https://www.youtube.com/watch?v=c7-2-fCWNEU

• Rollefson, J. G. (2008). The “robot voodoo power” thesis: Afrofuturism and anti-anti-essentialism from Sun Ra to Kool Keith. Black Music Research Journal, 28(1), 83–109.

• The Suspended Sentence. (2024). “We live inside a dream”: David Lynch and James Joyce. https://thesuspendedsentence.com/2024/05/29/we-live-inside-a-dream-david-lynch-and-james-joyce/

• Veselý, K. (2022). Hudba ohně: Radikální černá hudba od jazzu po hip hop a dále (rozšířené a upravené vydání). Paseka. ISBN 978-80-7637-215-3.