[Začalo to jako Modrý samet, ale nenašel jsem ucho. Byl to uříznutý prst… Zdálo se mi, že ho vidím všude, od Černého Mostu po Zličín, od Smíchova po Hostivice. Mluvil ke mně. Praha poslala svůj přízrak, průzkumníka noci, ducha katakomb. Byl jsem mu na stopě, blíž než kdy dříve. Dokud ho nenajdu, není mi pomoci. Praha mě nepustí…]

„Praha nepustí. Ani Tebe, ani mě. Tahle matička má drápy. To se člověk musí přizpůsobit, nebo –. Ze dvou stran bychom ji museli podpálit, na Vyšehradě a na Hradčanech, pak by se nám snad podařilo uniknout.“ – Franz Kafka

Není náhodou, že pražský rapper a producent Josef K. přejal své jméno od jedné z postav Franze Kafky, nejvlivnějšího českého spisovatele 20. století. Muž bez tváře je jedou z nejvýraznějších tváří tuzemského rapu, který má na svém kontě dvě sólová alba a stejný počet kolaboračních projektů. Rapper Josef K. je moderní umělec jednadvacátého století žijící v evropské metropoli globalizované kapitalistické společnosti, který si je ve svém díle vědom vyprázdněnosti existence jedinců (protagonistů Kafkových děl), jenž jsou na své cestě byrokratickým procesem naplnění nepojmenovanou úzkostí a odsouzení k mučivé propasti (Tasnim, 2017).

Kafka ve svých dílech podřízenost jedince systému připisuje světu s rychlým růstem industrializace, urbanizace a komerčních institucí. Tyto jevy slouží pouze k naplnění kapitalistických a byrokratických cílů (Tasnim, 2017), a v divočině svých mantinelů nechávají smrtelníky hledat své vlastní nuzné štěstí. Na rozdíl od postav v knihách slavného spisovatele se Josef K. na svých albech systému vzpírá. Souboj se Zámkem smrtelník nemůže vyhrát, proto je třeba najít Zámek pod Zámkem.

„Nesmrdět někde fýzo v jobu vyhnout neduhům“ – Místo bytu bágl by Josef K. (2025)

---

ZÁMEK POD ZÁMKEM

---

Rapperův jmenovec, bankovní úředník Josef K., ve světoznámém románu Proces (1925) bojuje proti státní byrokratické mašinérii. Nepředvídatelný a nezvratný sled událostí tvoří symbolické vězení bez mříží, z něhož není úniku. Kafkova díla nejsou otevřená pouze jedné interpretaci, opak je pravdou. Výraznou rovinu jeho děl ovšem jednoznačně tvoří již zmíněný boj jedince se systémem.

Michael Löwy v díle Franz Kafka and Libertarian Socialism (1997) jako hlavní charakteristiky Kafkova autoritářství určuje svévolnost a nespravedlnost. Svévolnost definuje jako „rozhodnutí vnucená shora bez jakéhokoli morálního, racionálního nebo lidského odůvodnění, přičemž často kladou na oběť nepřiměřené a absurdní požadavky,“ zatímco nespravedlnost se v Kafkovo dílech projevuje jako „vina je nesprávně považována za samozřejmou, bez nutnosti důkazu, a trest je zcela nepřiměřený chybě (neexistující nebo triviální).“

„Teď jsem málem vypad z balkónu, pomalu kalkuluju pád.“ – KALKULACE PÁDU by DRO (2022)

Konflikt mezi společenskou konformitou a individuální svobodou je v každé společnosti trvalý, neřešitelný a nezbytný. V románu Franze Kafky Zámek se tento konflikt odehrává mezi hlavní postavou K. a autoritou Zámku, nebo v širší perspektivě mezi jednotlivcem a mocenskými vztahy ve společnosti (Dhakal, 2006). Tento konflikt je všepohlcující a nabývá až nadpřirozeného charakteru. Postupuje Kafkovými romány jako neúprosný pohyb směrem k „depersonalizaci“ a narůstající reifikaci: od otcovské a osobní autority k autoritě administrativní a anonymní. Nejde však o jednání vycházející z nějaké politické doktríny, ale o stav mysli a kritickou citlivost, jejichž hlavní zbraní je ironie či humor. (Löwy, 1997).

Tento konflikt probíhá i v reáliích dnešní Prahy, která se v rukách developerů a vlivem geopolitických krizí neustále proměňuje v nehostinnější prostředí pro život běžného smrtelníka. Josef K. tyto proměny města vnímá a prožívá, přičemž ho netrápí pouze vyšší nájem, ale i přeměna společenského prostoru vlivem urbanizace či gentrifikace – město se od jeho původních komunit odcizuje.

– Silnice 6002 by Josef K. (2025)

Rapper Josef K. na rozdíl od svého jmenovce není bezbranný jedinec ve víru systému, který nezná, ale postava s mytologickou aurou, jež se ukrývá ve svém vlastním světě. Žije v Praze, kterou leckdo nevidí, realizuje se skrze hip-hopovou subkulturu a chodí neprobádanou cestou. Našel Zámek pod Zámkem, svět za zrcadlem, má klíč k městu.

– Raveman by Josef K. (2020)

---

KEYZ 2 THE CITY

---

– Bhutovice Don skit by Josef K. & Sosr (2023)

Spřízněnost s Prahou, konkrétně se čtvrtí Butovice, dýchá z každé skladby, kterou K. kdy nahrál. Bhutovice Don tak silně pokračuje v hip-hopové tradici, pro kterou je spjatost s oblastí, odkud umělec pochází (žije), naprosto esenciální. Jak píše Forman (2002) v knize The ‚Hood Comes First: Race, Space, and Place in Rap and Hip-Hop, „rapová hudba bere město a jeho mnohovrstevnaté prostory jako základ své kulturní produkce. V rytmu i textech je město slyšitelně přítomné, explicitně zmiňované a zvukově samplované při reprodukci akustických textur urbánního prostředí.“

– 100holes by Josef K. (2020)

Josef K. má stejně jako Nippsey Hussle, Large Professor, Kodak Black, či The Alchemist „keys to the city,“ ovšem nikoliv v rovině konvenční, jenž je ukázkou statusu, ale v té symbolické, přesto opravdovější. K. citlivě vnímá extrémní lokálno a díky tomu dokáže mistrovsky přenést auru Prahy do svých bars a posluchače tak vzít na cestu. „Rapoví umělci čerpají inspiraci ze svých regionálních vazeb i z citlivého vnímání toho, co označuji jako extrémní lokálno, na němž zakládají své konstrukce prostorové imaginace,“ píše Forman (2002). Tam, kde ostatní umělci ovšem končí „Na Rohu,“ a svůj nuzný původ, či začleněnost do chudinských komunit, menšin a vyloučených společenských kruhů, symbolizují například videoklipy natočenými před lokálními podniky, restauracemi, či obchody, jde Josef K. mnohem hlouběji. Často až pod zem.

– Z trochu jinejch ulic by Josef K. (2025)

Než se ovšem vydáme pod zem, vrátíme se až k samotným počátkům žánru. Hip-hop se do uvědomělého kontra kulturního hnutí začal přelévat až okolo roku 1982 skladbou The Message by Grandmaster Flash and the Furious Five. Příčina jeho vzniku je ovšem spjata s něčím mnohem přirozenějším – komunitní zábavou. Pionýrem žánru je DJ Kool Herc, jenž se z Jamajky roku 1967 přestěhoval do New Yorku. Karel Veselý (2022) ve své knize Hudba ohně o Kool Hercovi a počátcích hip-hopu píše: „Státy mu (Kool Hercovi) pořád připadaly příliš chladné a sídliště, na kterém vyrůstal, příliš šedivé. Zachránila ho vzpomínka na jamajské taneční večírky kolem mobilních soundsystémů, které pozoroval jako dítě. Na začátku sedmdesátých let si postavil první jednoduchou aparaturu a začal se svou sestrou organizovat taneční večírky v místním komunitním centru.“ Kapitola knihy, z které úryvek pochází, je význačně pojmenovaná Zrození hip-hopu z ducha kutilství, jelikož „stejně jako dub, i hip-hop je příkladem černé hudby úzce spjaté s neobvyklým využitím technologie“ (Veselý, 2022).

„DIY shit, jakože děkuju jen sobě“ – DYIshit by Josef K. & Sosr (2023)

Právě DIY estetika je pro Josefa K. naprosto zásadní, své dvě sólová alba napsal na cestách po Praze a sám si je produkoval. Jeho napojení na rapovou komunitu se propisuje do všech aspektů tvorby, svébytná je i podoba jeho živé performance. Na svých sólových koncertech, i těch v rámci uskupení DRO (w/ yenzee & Lu2 Vinyl Flexer), často vchází doprostřed davu a při rapování s lidmi interaguje. Byl jsem svědkem, jak rapuje přitom, co oblézá zábradlí, či podává mikrofon účastníkovi koncertu, aby si mohl zavázat tkaničku. Prolomení 4. stěny je jeho unikátní využití „technologie,“ jehož účelem je kromě vytvoření pamětihodnější show také začlenění davu do samotného koncertu. Stejně jako Franz Kafka, ani Josef K. není ve své tvorbě příliš explicitně politický, jeho dílo ovšem každým coulem vede souboj obyčejných smrtelníků se systémem. Josef K. nemá jen klíče k městu, ale i klíče k žánru, který tvoří.

„Chceš shows? Zavolej DRO, zakládáme s.r.o., akorát načerno.“

– DIVADELNÍ RAPOVEJ ORCHESTR by DRO (2022)

---

POSLEDNÍ MITIŠČIN

---

Telefon, notebook, cesta a rap. Josef K. vydal dvě sólové desky a obě kompletně vytvořil během cestování po Praze. Linka B (2020) vznikla na telefonu v mezičase rapperových každodenních cest pražským metrem, zatímco volně navazující S65 (2025) se zformovalo z cest příměstským vlakem. Josef K. v rozhovoru pro Rapspot (zdravíme a ceníme) i ve vysílání pořadu Scéna s Opakem Dissu (ceníme a zdravíme) prozradil, že cesta metrem či vlakem jsou dva diametrálně odlišné zážitky. Metro je teleport, který ho přenese z centra před brány sídliště, kde žije, a on tak sice bleskurychle překoná velké vzdálenosti, ale ještě ho čeká cesta skrze sídliště. Malebná jízda Pražským Semmeringem, jehož trasa vede ze Smíchova do Hostivice, je pomalejší a romantičtější alternativou k ostatním způsobům dopravy do jihozápadní části Prahy. Do obou projektů Josef K. vtiskl duši neviditelného města, která na něj samotného působí. Matka Praha zarývá drápy a vyžaduje pozornost. Josef K. na skladbě Palmovka (2020) rapuje:

Co je onen zvláštní vliv města? Můžeme se opřít o předpoklady urbánní sémiotiky, která město chápe jako komunikační systém. Konkrétně zakotvíme v rytmové analýze Henriho Lefebvra (2004). Ten definuje rytmus jako opakování v čase a prostoru s určitým tempem, které vzniká z pohybů i rozdílů. Rozlišuje cyklické a lineární rytmy, jež se v každodenním životě prolínají. Rytmy města se mění podle denní doby – noc je zpomaluje a narušuje – a v jednom místě se může prolínat mnoho rytmů zároveň, což Lefebvre označuje jako polyrytmii. Zachycení této „hudby města“ vyžaduje citlivé, tělesné vnímání, nikoli pouze technické zaznamenávání. A právě citlivost vnímání města je rapperova super schopnost, proto ho cesty různými dopravními prostředky ovlivnily jiným způsobem.  

– Raveman by Josef K. (2020)

Josef K. ve svém díle ovšem zachází ještě mnohem dál, jelikož vliv, který má Praha na jeho tvorbu, oživuje. Praha je nekonečná entita, pradávná mýtická bytost, která Josefa K. vysílá jako svého posla, aby v jejích katakombách hlídal smrtelníky. Je klínem v komplexní soustavě ozubených kol hnacích Kafkův byrokratický Proces kupředu. Tam, kde rappeři chvástající se materiálnem, působí jako již lapení spoluviníci, Josef K. je anomálie. Našel snad v metru něco, co my ne?

„Poslední Mitiščin už odjel, jsem tu jenom já , smutnej odraz ve Víznerovejch tvarovkách“

– Duch Loci by Josef K. (2020)

Jak uvádí Vladimír Macura (2008), pražské metro, budované od roku 1966, mělo v někdejším socialistickém Československu symbolizovat technologickou a společenskou vyspělost a potvrzovat ideologické zakotvení komunistického režimu. V těchto reáliích žije duch dávné Prahy, lapený v metropolitním prostoru. Žonglování s tajemnem Josef K. nejlépe zachytil na skladbě Duch Loci, která patří k jeho dosavadním uměleckým vrcholům. Mysteriózní příběh z tunelu pod Vltavou působí jako fúze Kafkových nočních mur, pražských pověstí a adrenalinového výletu se skupinou graffiti writerů. K. vytváří ryze českou rapovou atmosféru, která je v kontextu scény naprosto ojedinělá.

Duch loci – genius loci – je římský pojem, který vychází přímo z latinského genius  „nadpřirozená síla, provázející člověka od jeho zplození a narození po celý život“ (Souriau, 1994). Dříve bylo naprosto přirozené žít v souladu s duchem místa, záviselo na tom lidské přežití i jejich vztah ke světu a životu. Sama struktura krajiny sloužila jako model pro umisťování ,,veřejných“ staveb, které měly člověku dávat pocit bezpečí tím, že symbolizovaly věčný řád prostředí (Norbergschulz, 1994). Praha měla neuvěřitelné štěstí, že její struktura zůstala neporušena během 2. sv. války. Nové zásahy a realizace tak nutně musely brát v úvahu už fungující strukturu města, genius loci Prahy je tedy tak silný, že různé její části nabízí ještě stále mnoho míst, kde se můžeme cítit, že nejsme v modernizovaném městě (Samková, 2011). Ovšem tam, kde by ostatní ztělesnění ducha (genia) loci hledali v historickém pražském centru či na Vyšehradě, se Josef K. vydává do podzemí. Důvod? Hip-Hop.

– Palmovka by Josef K. (2020)

---

ZNAJ STRES

---

– Z trochu jiných ulic by Josef K. (2025)

V roce 1975 se ve Spojených státech zformovalo nové mládežnické hnutí, jehož hlavními hodnotami byly mír, jednota a ukončení gangových válek. Rivalita i konflikty měly být nově řešeny nenásilnou cestou, prostřednictvím uměleckého vyjádření – hudby, veršování a tance. Pro svou ideovou blízkost se k těmto formám postupně přiřadilo také graffiti, čímž vznikly čtyři základní pilíře hip-hopu. Hip-hop tak nabídl alternativní prostor seberealizace mimo struktury pouličních gangů, možnost získat respekt bez použití násilí a nezávisle na sociálním či ekonomickém zázemí jednotlivce. Jeho podstatou se stala soutěživost a snaha vyniknout, přičemž uznání komunity se nezískává silou, penězi ani mocenskými strategiemi, ale kvalitou tvorby a mírou virtuozity, s jakou je dílo vytvořeno (Hronešová, 2006).

– Šicí stroj by Josef K. (2025)

Hip-hopová subkultura úzce spojená s graffiti, a pro Josefa K. i se skatem či BMX, dávala jemu a jeho vrstevníkům možnost se seberealizovat, což zdůrazňuje téměř ve všech svých lyrics. Josef K. samozřejmě díky svému sociálně-kulturnímu pozadí nehledal alternativu k pouličním gangům (pravděpodobně), ale dostal možnost se realizovat či vyjádřit spřízněnost s městem, které je pro něj opravdovým domovem. A právě prostředí metra spolu s vlaky je velmi specifickou kategorií ilegálních graffiti. Již od počátku měli tuzemští sprejeři povědomí o tom, že právě zde leží těžiště malování graffiti ve městech, která pro ně byla vzorem: od New Yorku po Berlín. První graffiti, která letmo spatřili v televizi, byla nejčastěji umístěna právě na vagónech (Hronešová, 2006).

„Vždyť já už jsem přes dvacet let tady ve městě. Dovedeš si vůbec správně představit, co to je? Dvacetkrát jsem tu prožil každé roční období … Stromy tady za dvacet let vyrostly, jak by si měl člověk pod nimi připadat malý. A ta spousta nocí, víš, ve všech těch bytech. Někdy člověk leží u té, jindy u jiné zdi, tak kolem něho putuje okno”

– Kafka (1910)

Kafka ve svém dopisu z roku 1910 vyjádřil jistou melancholii ze stagnace v Praze, Josef K. svůj původ naopak oslavuje. Opět se dostáváme k překonání odlidštěného systému skrze subkultury, ve kterých se Josef K. pohyboval. Právě díky nim získal silnou sounáležitost s Prahou, jelikož pro writers i raiders je naprosto zásadní znát detaily každého místa. Není turista, ale domorodec.

– Z trochu jiných ulic by Josef K. (2025)

Spřízněnost s okolím, kterou K. nabyl, neprezentuje jen ve vztahu k městskému prostředí, ale ke všemu, co ho obklopuje. Zářným příkladem je fenomenální track Na horách, jenž oživuje flow desky S65. Obdobně jako Sosr, i Josef K. sdílí fascinaci téměř vším, co ho obklopuje. Každý detail vnímá se skoro až dětským úžasem či důvtipem zkušeného řemeslníka, a na své prostředí se dokáže napojit jako žádný jiný tuzemský rapper.

„Holub doupňák na mě zkouší jestli nemám dro, vždycky to ňák pošmelí, ví kde sehnat dope….“

„Sampluju zvuky sov sami skládaj libreto, není to dávno co mi pes pouštěl Gucciho, do beatu byl o tom že se zaběh a že žere to…“

– Na Horách by Josef K. (2025)

K. do tracku našrouboval další vrstvu nadpřirozena, kdy k němu mluví holubi, s beaty mu pomáhají brouci a pes mu pouští Gucci Manea. Tyto zdánlivě nedůležité hříčky jsou ovšem zásadní, Josef K. se stává součástí komunity kamkoliv přijde. Hledá lokálno, má respekt k pravidlům místa, je spřízněnec tlupy, smečky i hejna. Podobně, jako když jsi členem pouličních writerských, rapových či raiderských crews. Víš? Kolektivní vědomí je věc.

---

KOLEKTIVNÍ VĚDOMÍ

---

– Kolektivní vědomí by Josef K. (2025)

Jedním z vrcholů Josefovy tvorby je čtvrtý track desky S65 – Kolektivní vědomí. Jeho vyznění nelze udržet v mantinelech pouze jedné interpretace, některé bars čteme například jako snahu dokončit věci co nejdříve, aby s daným nápadem před námi nepřišel někdo jiný, přesto track nechápeme jako soutěž. Ba naopak, po vzoru Gilliganova Pluribusu nabízí úvahu nad rozporem individualismu a společnosti. Josef K. ve skoro až melancholickém textu s hrobovým klidem nasává životy ostatních obyvatel Prahy, včetně těch, co stojí na prahu nechvalně proslulého Nuselského mostu, „mostu sebevrahů“. Skrze umělce tak opět ožívá Praha, tentokrát ne jako tajemné, ale jako empatické komunitní místo.

Georg Simmel (1918) v eseji Konflikt moderní kultury soudí, že v důsledku dělby práce se každý člověk ve svém životě řídí svou myšlenkou, kterou má odvozenou od specifického povolání. Člověk je zároveň článek organismu, bytím pro společnost a zároveň uzavřeným organickým celkem, bytím pro sebe. Existence člověka je syntézou obou těchto logicky protichůdných určení. Zmíněná protichůdnost, všudypřítomná transakčnost vztahů či monetizace všeho myslitelného v postmoderní společnosti může vyvolat pocit méněcennosti či samoty. Josef K. naprosto popírá tuto dehumanizační mašinerii a esenciálně rapově hájí lokálno, blízké vztahy, podporuje své okolí a spolu se svými Gs tvoří soběstačný mikrosvět vytržený ze spárů Procesu. Našel Zámek pod Zámkem.

– Moji G’s by Josef K. (2025)

Josefova alba se atmosférou podobají Kafkovým dílům, ale jejich vyznění je protichůdné. „Ne že by byl líný či úskočný jako advokát, jemuž nemohlo nic jiného bránit, aby je vypracoval, nýbrž proto, že neznal obžalobu, dokonce ani možnosti jejího dalšího rozšíření, a nezbývalo mu, než aby se rozpomenul na celý život s jeho nejpodrobnějšími skutky a událostmi, aby jej vylíčil a přezkoumal ze všech stran. A jak je smutná taková práce. Snad by byla vhodná k tomu, aby jednou, až ho dají do výslužby, zaměstnávala zdětinštělého ducha a pomáhala mu trávit dlouhé dny. Ale teď, kdy K. potřebuje všechny myšlenky k své práci, kdy každá hodina, po kterou je ještě na vzestupu a ohrožuje už i náměstka ředitele, míjí až příliš rychle a kdy K. chce svých krátkých večerů a nocí užívat jako mladý člověk, teď má začít a sepisovat podání,“ píše Kafka v Procesu a nechává svého hrdinu se utápět v šedé beznaději. Josef K. přichází s pozitivnější vizí, tápání přijímá jako přirozenost, a tvůrčího ducha napojuje na společnost. Být malým členem obrovského celku není děsivá představa, ale důvod k začlenění se a propojení se svým okolím.

– Kolektivní vědomí by Josef K. (2025)

---

DUCH LOCI

---

Franz Werfel výstižně poznamenal, že Praha postrádá pevnou realitu – a jeho slova se ukazují jako pravdivá. Jde o prostor, který vyzařuje specifické duševní rozpoložení, kde se v usazeninách času prolínají zdánlivě neslučitelné protiklady. Tajemné se zde setkává s groteskním, mystické s absurdním, psychické s metafyzickým. Praha je městem paradoxů, v němž vedle sebe po staletí existovali Češi, Němci a Židé, čímž vzniklo jedinečné kulturní a literární prostředí (Železná, 1991).

Ve městě, ve kterém Franz Kafka často tápal, utápěl se pod tíhou byrokratické práce a připadal si svázaný, je Josef K. naprosto svobodný. Skrze hip-hop subkulturu spojenou s graffiti či BMX scénou nalézá inspiraci a sounáležitost s Prahou stejně neochvějnou, jako byl bájný Golem. Naslouchá, vnímá, zkouší, pátrá a obdivuje. Jeho dílo je plné každodenních příběhů a všednosti, ve které nachází vlastní fantaskní svět, skrze který dochází k pocitu naplnění. Všechny čtyři desky, které Josef K. vydal, jsou plné fascinujícího rapu, do kterého se můžeš s každým dalším poslechem nořit hlouběji a hlouběji, nikdy ho ovšem nevstřebáš celý. To bys ho musel podpálit, na Vyšehradě a na Hradčanech, pak by se ti možná podařilo uniknout.

– Tohle je S65 by Josef K. (2025)

[Došel jsem na konec své cesty. Dívám se do tunelu přímo pod Vltavou. Volá mě. Slyším hluk, hlavu přikládám na kolej. Napětí nade mnou visí jako nůž. Levou rukou nahlížím do deníku, třímám talisman a doufám, že se vyřítí. Blíží se duch Prahy. Tohle je svědectví z poslední noci. Vím, že je v mý moci zachytit… Stál tam a já mu sundal kuklu. Nebyl nikým a zároveň vším. Byl Prahou a tahle matička má drápy. Praha nepustí.]

---

Použité zdroje:

• Český rozhlas Radio Wave. (2026). Tohle je s65: Žádné AMG, Josef K nastoupil s novou deskou — Scéna s Opakem Dissu [Rozhlasový pořad]. Radio Wave. https://wave.rozhlas.cz/tohle-je-s65-zadne-amg-josef-k-nastoupil-s-novou-deskou-do-dalsi-zeleznicni-9587928

• Dhakal, B. (2006). The conflict between individual and society in Kafka’s The Castle (Unpublished thesis). Department of English.

• DRO (Divadelní rapový orchestr). (2022). Album]. Josef K., yenzee, & Lu2 Vinyl Flexer.

• Forman, M. (2002). The ’Hood comes first: Race, space, and place in rap and hip-hop. Wesleyan University Press.

• Hronešová, L. (2006). Pražská graffiti subkultura: Vývoj a souvislosti (Master’s thesis). Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta.

• Josef K. (2020). Linka B [Album]. Josef K.

• Josef K. (2025). S65 [Album]. Josef K.

• Josef K., & Sosr. (2023). Bodegas [Album]. Josef K. & Sosr.

• Kafka, F. (1925). Proces.

• Kafka, F. (1997). Deníky 1909–1912. Nakladatelství Franze Kafky.

• Lefebvre, H. (2004). Rhythmanalysis: Space, time and everyday life. London: Continuum.

• Löwy, M. (1997). Franz Kafka and libertarian socialism. New Politics, 6(3), 23. Translated from the French by Patrick Flaherty. Retrieved from The Anarchist Library.

• Macura, V. (2008). Šťastný věk (a jiné studie o socialistické kultuře). Academia.

• Norberg-Schulz, C. (1994). Genius loci. Odeon.

• Samková, K. (2011). Genius loci: Místa ve městě (Bachelor’s thesis). Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta.

• Simmel, G. (1918). Konflikt moderní kultury.

• Souriau, E. (1994). Encyklopedie estetiky. Victoria Publishing.

• Tasnim, N. (2017). Humans trapped in bureaucracy: A study of Franz Kafka’s depiction of the modern man (Bachelor’s thesis, BRAC University). BRAC University Institutional Repository.

• Veselý, K. (2022). Hudba ohně: Radikální černá hudba od jazzu po hip hop a dále (rozšířené a upravené vydání). Paseka. ISBN 978-80-7637-215-3.

• Veselý, K., & Dítě, L. (2026). Rapspot 64 [Podcast episode]. Rapspot. https://soundcloud.com/rapspot-podcast/64

• Železná, M. (1991). Kafka und Prag. Franz-Kafka-Verlag.