Časopis Vogue nazval desátá léta jednadvacátého století dekádou, kdy se šatník hip-hopu stal otevřenějším feminitě (Nnadi, 2019). Trnitý proces queeringu a rekonceptualizace nestabilního heteronormativního obrazu černošské hypermaskulinity v afroamerické populární kultuře u průkopnického rappera Young Thuga nezačíná ani nekončí, přesto se mohl stát jeho nejdůležitějším představitelem, kdyby si v tom svým zpátečnictvím sám nebránil.

V roce 2011 se z nejchudších poměrů Atlanty na hip hopové scéně objevil Jeffery Lamar Williams, známý jako Young Thug. Tvorba tohoto tehdy dvacetiletého mladíka od prvních dnů napínala hranice možností, co všechno je v rapu po tvůrčí, vokální a oděvní stránce představitelné a následně stravitelné a akceptovatelné vnímatelem. Zatímco hudební časopisy jako Rolling Stones a Pitchfork zaznamenaly Young Thugova génia poměrně záhy, když ho začaly vysoce oceňovat již na jednom z jeho prvních mixtapů 1017 Thug, posluchačské publikum se v reakcích značně rozcházelo. Young Thug byl napadán homofobními urážkami za svou feminní stylizaci, zastánci tradičního rapu ho diskvalifikovali za textovou vyprázdněnost a jiní jeho vokálního výraz připodobňovali ke sténání umírajících zvířat (Volksgeist, 15:00).  

Rick Rubin říká, že se stejná hudba nemůže líbit všem, a pokud tak činí, je něco špatně (Shangri-La, 22:33). A ve své knize The Creative Act píše: „Pokud jsi vytvořil inovativní dílo, pravděpodobně to odradí stejně lidí, jako přiláká. Nejlepší umění rozděluje publikum. Pokud se líbí každému, nešel jsi pravděpodobně dost daleko.“ (Rubin, 2023, s. 194).

Podobně uvažoval i T. S. Eliot, který psal, že je spíše podezřelé, získá-li tvůrce ihned velké množství příznivců. „Vzbuzuje v nás totiž obavy, že nepřináší nic nového, že pouze čtenářům nabízí to, nač jsou zvyklí, a co jim už dali básníci předchozí generace.“ (Eliot, 1991, s. 80).

Felix Vodička rozlišoval mezi hodnotou děl estetickou, která spočívá v bezprostřední schopnosti díla líbit se a rezonovat, a hodnotou uměleckou, kdy díla vnímáme v rámci předchozího historického uměleckého vývoje a toho, jak ho jsou schopná posouvat a aktualizovat (Vodička, 1998. s. 33). Young Thug by v tomhle ohledu po všech výrazových stránkách vykazoval vysokou uměleckou hodnotu. Není náhodou, že ho BBC označilo za nejvlivnějšího rappera 21. století (Weiss, 2019), protože mezi jednoho z nich nepochybně patří.

Bez ohledu na vzbuzované vlny pobouření a nevole se Young Thug dále zasluhoval o queering hip-hopu a pokračoval v překračování a prolamování tradicí nastavených konvencí. V roce 2015 pózoval pro časopis DAZED v šatech od Gucci, Ed Marler či v průhledném topu od Waltera van Beirendoncka (Sandberg, 2025).  

Dámské oblečení zvolil i pro kampaň s Calvin Klein, ve které řekl: „V mém světě můžeš být gangster v šatech nebo gangster v baggy kalhotách. Nemám pocit, že by tu bylo něco jako gender.“ (Calvin Klein, 2016).

V roce 2016 vyšel mixtape JEFFERY s dnes již kultovní obálkou, na které se Young Thug nachází v šatech od italského návrháře Alessandra Trincone, jenž je známý vytvářením kusů napínajících genderové hranice. Časopis Showstudio označil tuto obálku za hlavní módní moment druhé dekády jednadvacátého století (Bowker, 2019) a nelze se divit, protože se jedná opravdu o krásné umělecké dílo.

Young Thug svůj vztah k módě popsal pro časopis XXL:

„Je mi jedno, jestli mi lidé rozumí. Nedělám to pro to, aby mi lidé rozuměli. Dělám to pro ty, co se liší. Dělám to pro ty, kterým se smějí. Lidé, kteří žijí pro módu, mi budou rozumět. Chci dodávat odvahu mladým lidem, kteří se tomu chtějí věnovat, ale bojí se. To je hlavní důvod, proč to dělám.“ (XXL, 0:34).

V rozhovoru pro Big Boye řekl, že hip-hop nemá žádný dress-code (BigBoyTV, 25:10), což v roce 2019, do velké míry i díky samotnému Young Thugovi, už možná skoro i platilo, ale rozhodně tomu tak nebylo vždycky. Představa, že hip-hop nedohlíží na svůj dress-code, vypovídá o Young Thugově postrádání historického vědomí, což by bylo pro již zmiňovaného T. S. Eliota hrubým uměleckým přestupkem.

„A toto [historické] vědomí zároveň způsobuje, že si autor velmi ostře uvědomuje své místo v čase, svou současnost. Žádný básník, žádný umělec, ať už pracuje v jakémkoli oboru, nenabude úplného významu sám o sobě. Jeho význam a hodnota spočívají v jeho vztahu k mrtvým básníkům a umělcům.“ (Eliot, 1991, s. 10). 

Rick Rubin po zkušenosti se spoluprací s mladými rappery už vidí v absenci historického vědomí jen další a neméně legitimní tvůrčí přístup.

„Noví hip hop umělci, mladí umělci. Nezajímali se o historii hip-hopu. Jejich předchůdce to stresuje. Obvykle se pro nalezení svého vlastního stylu učí tomu, co tu bylo předtím. Je tu druhá varianta vykašlat se na to, co bylo před tím a jít vlastní cestou.“ (Shangri-La, 28:25).

Jakási vnímavost Eliotova simultánního řádu je přece jenom pozorovatelná i u Young Thuga, který nejprve tvrdil, že je z jiné planety, a tudíž počátkem všeho.

„Doufám, že mě pochopí, než to vyjádří lépe někdo další, kdo ke mně vzhlížel. Bude se zdát, že byl prvním, ale já jsem zakladatel, lídr.“ (Clique TV, 9:39).

Tento pocit, že vše vytváří z čistého listu, mohl být opravdu autentický, ale mohl pramenit jedině z absence historického vědomí o ostatních dílech a autorech. Young Thug se vždy hlásil pouze k jedinému inspiračnímu zdroji, a to Lil Waynovi (BigBoyTV, 26:30). Nicméně i Young Thug dnes už zaujímá střízlivější postoj, když přiznává, že postupně zjišťuje, že věci, o kterých si myslel, že je udělal jako první, tu byly již i před ním, pouze o tom nevěděl. Jedním z příkladů budiž Andre 3000 v šatech na obálce singlu Ms. Jackson (GQ, 20:43).

Kdyby hip-hop skutečně neměl svůj dress-code, Young Thug by se nemusel takřka v každém rozhovoru vypořádávat s otázkami ohledně své sexuality a také by nebyl od prvního dne svého působení terčem homofobních urážek. Kdyby sledoval, co tu bylo před ním, věděl by, že se muselo hodně udát, aby byl svět afroamerické populární kultury a hip-hopu, pokud ne připravený, tak připravenější na přijetí odlišností od tradičních hypermaskulinních a heteronormativních pravidel.

Gangsta rap z devadesátých let byl postavený na fyzické zdatnosti, černošské mužské tělo mělo být zahalené ve volném oblečení, zatímco ženské mělo být sexualizované skrze odhalování a přiléhavé oblečení (Penney, 2012, s.325). To odpovídá slavné feministické teorii Laury Mulvey o patriarchálních filmových principech male-gaze, kdy se ženské tělo stává objektem k pozorování. (Mulvey, 1975, s. 11-12)

„Pokud chtěli černošští hip-hop umělci tohle změnit a odhalit svá těla přiléhavým oblečením, mohlo to být vnímané jako zájem o jejich vlastní sexuální objektifikaci. Takový krok by narušil zavedené genderové konvence hip-hop módy a vedlo by to k zpochybňování sexuální identity těchto mužů.“ (Penney, 2012, s. 326). 

Opovrhování vším, co neodpovídalo hypermaskulinnímu a heteronormativnímu patriarchálnímu modelu, vedlo v afroamerické populární kultuře k zobrazování queer lidí a homosexuality jako něčeho podřadného, čemu je třeba se vyvarovat.

„Černošský queer muž je zobrazován jako slabá, bezmocná a neefektivní forma maskulinity, která musí být margilizována a vyřazena z mezí černošství, pokud má heteronormativní černý muž bojovat proti utlačování a udržet si dominantní pozici nad ženou.“ (Johnson, 2003, s. 51).

S příchodem nového tisíciletí se tento patriarchální model zdál být čím dál méně společensky a komerčně udržitelný, což se začalo odrážet i na prodejích gangsta rapových alb, která se snažila předešlé pořádky zachovat. 

Výzvu k přehodnocení a zpochybnění zkostnatělých požadavků gangsta rapu přinesl dnes už nechvalně známý umělec, narozený pod jménem Kanye Omari West. Svou láskou k módě, nošením pestrého a přiléhavého oblečení z předních módních domů, obdivem k homosexuálnímu návrháři Marcu Jacobsovi a adaptací queer hudebních stylů jako elektro-popu z osmdesátých let na desce 808s & Heartbreak přispěl Kanye West v prvním desetiletí 21. století významně k počátku queeringu v hip-hopu (Penney, 2012, 323-324).

Zatímco sláva typického představitele gangsta rapu, 50 Centa, který pokračoval v homofobní rétorice, začala uvadat. Rapper Danny Brown řekl, že s ním 50 Cent odmítl podepsat smlouvu, protože nosil úzké kalhoty (Nnadi, 2019). Kariéra Kanyeho Westa, který se omluvil za předchozí homofobní zmínky v textech a vyjádřil svou podporu LGBTQ+ komunitě, strmě stoupala. Další důležitou osobností queeringu hip-hopu, a to jak zahrnutím queerem ovlivněných elektro-popových zvuků, tak po módní stránce, byl Pharrell Williams (Penney, 2012, 324).

Kanye West a Pharrell Williams, hlavní představitelé kulturní změny hip-hopového milieu v nultých letech, se pochopitelně setkávali s homofobním odporem, jehož iniciátorům šlo především o disciplinaci a zachování dosavadní silné maskulinní image v hip-hopové kultuře. Jedním z těchto hlasů byl rapper Beanie Sigel, který řekl, že by Pharrellovi a Kanyemu v jeho čtvrti hrozilo za jejich oblečení nebezpečí. Sigel žádal coming-out těchto umělců, aby přestali zpochybňovat, co je v rámci černošského heterosexuálního mužství možné. Problémem pro něho nebyla Kanyeho a Pharrellova sexualita, bál se, že pomocí queeringu hip-hopového stylu smažou genderové hranice a zkazí mladé černé heterosexuální muže (Penney, 2012, s. 328).

Připomenu i dnes již legendární fotografii Kanyeho Westa a jeho týmu po přehlídce COMME des GARCONS v Paříži z roku 2009 (Nnadi, 2019), která vedla ke zesměšňování v pořadu South Park (Comedy Central UK, 2021).

Sám Kanye West se k této parodii od South Parku opakovaně vracel. „Pamatuješ si tu South Park fotku? Pamatuješ si, jak to bylo vtipné? Myslíš si, že by se dostalo Givenchy do hoodu, kdyby nebylo té fotky?“ (BBC Radio 1, 11:06). O pár chvil později ve stejném rozhovoru z roku 2013 řekl Zaneu Loweovi: „Rap je nový Rock ‚n‘ roll. My jsme rockové hvězdy.“ (BBC Radio 1, 14:10).

A následující roky druhého desetiletí 21. století přinesly Young Thuga s nalakovanými nehty v šatech, Kid Cudiho v crop-topu na pódiu Coachelly, pekelné koncerty Travise Scotta a Playboie Cartiho, Lil Uzi Verta v cosplayi Avril Lavigne, A$AP Rockyho v první řadě významných pařížských módních přehlídek popularizujícího nošení šátku po babičkovsku. Pro mísení hip-hopu, streetwearu a vysoké mody se stal naprosto stěžejní Virgil Abloh (Nnadi, 2019).

Kanye West řekl, že tu jsou vždy lidé, kteří museli prolamovat stigmata a Frank Ocean byl tím, kdo se svým coming-outem postavil heteronormativitě hip-hopu a otevřel cestu ostatním (SHOWstudio,1:00:11). Hip hop tak byl připravenější na coming-out Lil Nas X a citově intimní a neheteronormativní zpovědi Tylera, The Creatora na projektech Flower Boy a IGOR. (Nnadi, 2019)

Čím by tedy mohl být pro queering hip-hopu problematický Young Thug? Emma Nordinová navrhuje, že queerbaiting má dvě strany. První, že tvůrci ve svých uměleckých dílech naznačují queer obsah a následně ho mimo dílo popírají a druhá, že queer obsah slibují v paratextech a následně tento slib ve svém díle nedodržují (2019, s. 39). Joseph Brennan dodává, že stěžejním pro označení queerbaitingu je záměr tvůrce, který chce přilákat a využít queer publikum a jejich emoční a finanční zapojení ve prospěch heteronormativní většiny. (2019, s. 8)

Pro Young Thuga a jeho možné proviňování se na queerbaitingu bude důležité téma popírání. Na všechny otázky ohledně své sexuality odpovídá tím, že má šest dětí a je tím nejheterosexuálnějším mužem na světě (BigBoyTV, 24:55).

Možné zjemnění mravu popírá i ve spojení s nošením šatů. „Měl jsem na sobě ty dlouhé šaty, protože jsem pod nimi měl AK-47.“ (No Jumper, 16:41).

Young Thug si přestal lakovat nehty, protože to chtěl dělat i jeho syn. „Dost to zpomalilo moji kariéru, musel jsem přestat s image rockové hvězdy.“ (BigBoyTV, 12:27)

Pokud to pro jeho syna a další mladé černošské muže byl autentický způsob sebevyjádření, proč by s tím měli přestávat? Young Thug tím zavírá dveře, na jejichž velice obtížném otevření se sám podílel. „Přestal jsem s tím, když budete chtít být jako já, přestanete.“ (BigBoyTV, 12:43).

Následně letos v rozhovoru pro The Pivot Podcast řekl, že se musel zřeknout lakování nehtů a feminní stylizace, které pro něho byly zcela autentické, protože na to svět nebyl připravený, a musel to tak přenechat Lil Uzi Vertovi a Playboi Cartimu. (The Pivot Podcast, 38:30).

Domnívám se, že Young Thuga nelze podezřívat v tom, že by chtěl profitovat na přitahování queer publika, protože jeho výroky vůči LGBTQ+ komunitě byly a nadále jsou převážně velmi nešťastné. „Když jsem nebyl hvězdou, mohl jsem říkat cokoliv. Teď nemůžu říkat nic o gayích. Dřív bych o nich něco řekl na každé skladbě.“ (No Jumper, 14:19). O chvíli později ve stejném rozhovoru říká, že se Lil Nas X neměl dělit se světem, že je homosexuál, protože ho budou odsuzovat a může to ohrozit, jak se lidé budou vztahovat k jeho hudbě. (No Jumper, 15:10).

Zatím nejproblematičtější z hlediska výroků k LGBTQ+ komunitě byla letošní Young Thugova návštěva podcastu Perspektives with Bank, kde se velice emotivně rozpovídal o zradě od nejbližšího přítele a tvůrčího partnera, Gunny. K donášení u soudu přidal velice podivný ekvivalent. 

„Pokud se na tebe dívám jako na muže. Souložíme společně s děvkami. Děláme určité věci a dívám se na tebe jako na muže. A pak po nějaké době zjistím, že jsi gay. Není nic, co bys mi mohl říct. Porušil jsi mužské zásady. Porušil jsi mužské zásady, kterých se drží muž s páteří. Nebudu se na tebe dívat stejně.“ (THE BIG FACTS NETWORK, 2:15:05). Young Thug samozřejmě vždy hned dodává, že proti komunitě, jejíž název není schopný nikdy říct správně, nic nemá, protože pro něj spousta gay lidí pracuje a má je kolem sebe každý den.

„Thugovy komentáře nejenom vyřazují bisexualitu a odmítají coming-out v pozdější fázi života, ale také sugerují, že homosexuálové nejsou muži.“ (Rodriguez, 2025). Robert Heasley definuje queer maskulinitu jako způsob, jak být maskulinní mimo heteronormativní konstrukce a nabízí typologii těchto maskulinit, kde by Young Thug mohl patřit mezi Straight sissy boys.

„To jsou heterosexuální muži, kteří nejsou schopní heterosexuální maskulinity. Sissy boy se ostatním jeví jako queer, i když to není jeho záměr nebo identita, přesto jsou dominantní kulturou a možná i od queer lidí vnímaní jako queer. Tito muži zažívají homofóbní utlačování za jejich zdánlivou příslušnost ke queer komunitě…“ (Heasley, 2005, s. 315)

Young Thug mohl být nejen hudebním a módním průkopníkem, ale i zásadní kulturní postavou. Přesto zůstává příkladem toho, jak absence historického vědomí a společenské citlivosti může vést na jedné straně k estetickým objevům, ale na společenské a etické úrovni bude vždy hrozit zaostalostí. Texty jeho skladeb nikdy nepřestaly být misoginní. Je to gangster, který se shodou okolností cítí dobře v šatech. Byl nepopiratelně pro queering hip-hopu významným hybatelem, ale uvažováním a názory zůstává zastáncem patriarchálního a paradoxně i hypermaskuliního a heteronormativního ovzduší gangsta rapu z 90. let.

„Cítím se, že nejsem muž, když má přítelkyně potřebuje terapeuta. Opravdu musí mluvit s někým jiným místo toho, aby poslouchala, co říkám já? Cítím se pak méně jako muž.“ (The Pivot Podcast, 32:12).  

Článek byl napsán pro časopis MOST, studentský univerzitní časopis Filozofické fakulty Jihočeské univerzity, v jehož dalším čísle bude uveden. Časopis si můžeš přečíst zde.  

---

Použité zdroje:

• BBC Radio 1. Kanye West. Zane Lowe. Full Interview. In: Youtube [online]. 1.10.2013 [cit. 2025-11-04].

• BigBoyTV. Young Thug Speaks on Gunna – Nipsey Hussle – Lil Wayne, Rich Homie Quan – So Much Fun – Interview. In: Youtube [online]. 21.8.2019 [cit. 2025-11-04].

• BOWKER, Maisie, Fashion Moment of the Decade: Young Thug ‚Jeffery‘ Mixtape Cover. In: showstudio.com [online]. 26.12.2019 [cit. 2025-11-04].

• BRENNAN, Joseph, Queerbaiting and Fandom. Iowa: Iowa University Press, 2019. In: FATHALLAH, Judith, Is stage-gay queerbaiting? The politics of performative homoeroticism in emo bands Journal of Popular Music Studies [online]. 2021, roč. 33, č. 1. [cit. 2025-11-04].

• Calvin Klein. I Young Thug in #mycalvins – Calvin Klein Fall 2016 Global Campaign. In: Youtube [online]. 6.6.2016 [cit. 2025-11-04].

• Clique TV. Clique x Young Thug „ATLIEN“. In: Youtube [online]. 17.9.2015 [cit. 2025-11-04].

• Comedy Central UK. Kanye Likes Fishsticks | South Park. In: Youtube [online]. 12.8.2021 [cit. 2025-11-04].

• ELIOT, T. S. O básnictví a básnících. Eseje (Odeon). Praha: Odeon, 1991.

• GQ. Exclusive: Young Thug Speaks on New Album and Life After Jail | The GQ Video Cover Story. In: Youtube [online]. 25.4.2025 [cit. 2025-11-04].

• HEASLEY, Robert, Queer Masculinities of Straight Men: A Typology. Men and Masculinities [online]. 2005. roč. 7, č. 3. [cit. 2025-11-04].

• JOHNSON, E. Patrick, Appropriating Blackness: performance and the politics of authenticity. Durham [N.C.]: Duke University Press, 2003. In: PENNEY, Joel, “We Don’t Wear Tight Clothes”: Gay Panic and Queer Style in Contemporary Hip Hop. Popular Music and Society [online]. 2012, roč. 35, č. 3. [cit. 2025-11-04].

• MULVEY, Laura, Visual Pleasure and Narrative Cinema. Screen [online]. 1975, roč. 16, č. 3. [cit. 2025-11-04].

• NNADI, Chioma, This Was the Decade That Hip-Hop Style Got Femme. In: vogue.com [online]. 18.07.2019 [cit. 2025-11-04].

• No Jumper. The Young Thug Interview. In: Youtube [online]. 14.7.2016 [cit. 2025-11-04].

• NORDIN, Emma, Queerbaiting 2.0: From Denying your Queers to Pretending You Have Them. Iowa: Iowa University Press, 2019. In: FATHALLAH, Judith, Is stage-gay queerbaiting? The politics of performative homoeroticism in emo bands. Journal of Popular Music Studies [online]. 2021, roč. 33, č. 1. [cit. 2025-11-04].

• PENNEY, Joel, “We Don’t Wear Tight Clothes”: Gay Panic and Queer Style in Contemporary Hip Hop. Popular Music and Society [online]. 2012, roč. 35, č. 3. [cit. 2025-11-04].

• RODRIGUEZ, Mathew, Young Thug Has Convoluted Thoughts on Straight-Passing Gays and the „Man Code“. In: them.us [online]. 8.9.2025 [cit. 2025-11-04].

• RUBIN, Rick, The creative act: a way of being. New York: Penguin Press, 2023.

• SANDBERG, Patrik, Young Thug: Revisit our 2015 cover story with the ‘eccentric-in-chief’. In: dazeddigital.com [online]. 16.8.2025 [cit. 2025-11-04].

• Shangri-La. 2. díl. Myth [epizoda televizního seriálu]. Showtime. 19.7.2019.

• SHOWstudio. Kanye West: In Camera: SHOWstudio Live Interview. In: Youtube [online]. 6.10.2015 [cit. 2025-11-04].

• THE BIG FACTS NETWORK. Young Thug Breaks Silence on YSL, Gunna, Prison Call Leaks & Interrogation | Perspektives With Bank. In: Youtube [online]. 7.9.2025 [cit. 2025-11-04].

• The Pivot Podcast. Young Thug opens up in powerful bid for fresh start, Drake’s advice, purpose & UY SCUTI | The Pivot. In: Youtube [online]. 26.9.2025 [cit. 2025-11-04].

• VODIČKA, Felix, Struktura vývoje. Praha: Dauphin, 1998.

• Volksgeist. The Insane True Story of Young Thug. In: Youtube [online]. 15.5.2025 [cit. 2025-11-04].

• WEISS, Jeff, Why Young Thug is the 21st Century’s most influential rapper. In: bbc.com [online]. 21.09.2019 [cit. 2025-11-04].

• XXL. Young Thug’s Cover Story Interview for XXL Magazine’s Fall 2016 Issue. In: Youtube [online]. 10.10.2016 [cit. 2025-11-04].

Obrazová příloha

[1] Obálka mixtapu JEFFERY. In: NNADI, Chioma, This Was the Decade That Hip-Hop Style Got Femme. In: vogue.com [online]. [cit. 2025-11-04]

[2] Kanye West a jeho tým po přehlídce COMME des GARCONS v Paříži z roku 2009. In: NNADI, Chioma, This Was the Decade That Hip-Hop Style Got Femme. In: vogue.com [online]. [cit. 2025-11-04]