Vítáme tě u Rapového týdeníku 137: Gehenna. Každé pondělí tě zavedeme do světa rapu a shrneme si ty nejdůležitější novinky, oznámení a události, které nesmíš minout. Z české a slovenské scény přinášíme recenze desek Gehenna by RNZ, side quest by 66domo, and ANT by NATALIA BLUNT & Dadyn. V článku nechybí ani SmokeDaB., TrashBoySony, YZO, PTK, Robin Zoot, Nik Tendo, Ektor, Žil Moc, Butch Kory, Blaaball, Ansi, FOBIA KID, Pain či Katannah. Světová scéna? Little Simz, Ovrkast., McKinley Dixon, Aesop Rock, Rome Streetz & Conductor Williams, Sean Links, Samara Cyn, Smino, Grafh, OT The Real, Benny the Butcher, Daringer, AJ Tracey, billy woods, MIKE a spousta dalších. To vše a mnohem více najdeš v Rapovém týdeníku.
ČESKÁ A SLOVENSKÁ SCÉNA
RNZ – Gehenna recenze
Gehenna je biblický toponym, který v židovské eschatologii nabyl různých teologických konotací, včetně místa božského trestu či pekla. Ve světě tuzemského rapu je to nově místo, kde i chlapi pláčou. Nemusíš ho hledat v Bibli, nachází se všude kolem nás. RNZ na své nové desce mistrně míchá temnotu s citlivostí. Nenapadá nás snad jiný tuzemský umělec, který by tak autenticky vycházel z Jižanského zvuku ala Three 6 Mafia, přesto přinášel svůj vlastní unikátní twist, vizi a emoce. RNZ reflektuje nekonečný boj se sebou samým, depresi, úzkosti i ty nejtemnější myšlenky. Činí tak s empatií, citem a stoprocentní otevřeností, i přes tíživý obsah je tak celý projekt terapeutický. Na desce tě čeká mnoho flavors, od rychlejších věcí až po chopped and screwed ódu na marihuanu.
Jednotlivé skladby mají skvělé tempo, v úderných Memphis-esque beatech najdeš několik switchů či osvěžujících prvků, působí tak jako měnící se entity, jako kdybys byl uzavřený sám v temném bludišti, které mění svůj tvar. Je to frustrující a nevyzpytatelné, ale vlhké tepající stěny bludiště jsou alespoň připomínkou pulzujícího života, jenž je lepší než strohá a nehybná prázdnota. RNZ dokáže vytvářit skladby, které jsou až závratně sugestivní, ať už máme na mysli mrazivé a citlivé zpovědi, nebo pohlcující cinematic tracky. Při poslechu skladby dekadencia premium jsme měli pocit, že nás Moloch, nenasytný kolos požírající vše okolo sebe, chytil za nohu a tahal do svého světa.
66domo – side quest recenze
66domo je velice distinktivní umělec, podobně jako například jeho dlouholetý kamarád Anki, i on míchá rap s elektronickou hudbou a dalšími vlivy, a místo striktních flows posluchače zvládne uhranout neotřelými texty či upřímností. Ztracení lidé hledající smysl v turbulentním světě, který na sebe vrství jednu krizi za druhou, zeitgeist měnícího se světa bez jistot na osobní i společenské rovině. Main quest je přežít, side quest je žít: 66domo vydal svou nejlepší desku. Umělec spolupracoval s talenty z uskupení Loudsilentboys a deska tak působí svěže, různorodě i celistvě. Je velmi hudební a pestrá, těšit se můžeš na hostující umělce Tuqave, Polarboi, Mura a Florbal, kteří do změti každodenních pochybností, výčitek a emocí vnášejí kus svého světa. Ruská literatura, drogy či snaha vyrovnat se s nenávistí ve společnosti, 66domo píše opravdu distinktivně. Naprosto unikání roli má v jeho hudbě sex. Sex nemá pouze transakční význam či podobu rapové tropy, kdy slouží k vychloubání se, je to útěk, nedílná součást každodenního života, kterou 66domo dokáže popisovat originálně a s respektem, přesto tak, aby to mělo sauce i rapovou drzost. 66domo si na tomto side questu dal opravdu záležet a my jsme rádi, že tu vznikla další skvělá rapová deska.
NATALIA BLUNT & Dadyn – ANTI recenze
Na domácí scéně se letos zrodilo něco, co voní jako underground, ale má ostrý parfém vlastní identity, EP ANTI od Natalia Blunt a producenta Dadyn není jen další nářez z internetu, je to statement. Zatímco většina rapu se točí kolem flexu, příslušnosti k nějaký crew, nebo hledání validace přes views a playlisty, ANTI se staví proti všemu z toho. Jak název napovídá, je to deska, která si sedá zády k mainstreamu a zády k davu. Tracklist čítající šest skladeb, všechny krátké, všechny banger-anti-banger, minimalistická smršť. Dadyn tahá beaty jako z rozbitého drummachine na pokraji glitchu a industrial techna – rozostřený, punkem vonící smyčky – někde mezi Club No Club a nahrávkou z vozu metra na trase C. Projekt není hezký ani uhlazený, je to real-time zvuk odboje. Zvuk, který si zaslouží být špinavej, protože jinak by nebyl pravdivej. Už otvírák TORNÁDO tě zabalí do sirén, jako bys seděl v evakuačním středisku a vedle tebe někdo psal manifest. Ale hlavní chod přichází s druhým trackem EGOTRIP (feat. Sawsane) – text je surový, vrstvený jako stránka z deníku, kde někdo škrtá jména těch, co mu nerozuměli. Natalia drtí silné myšlenky o hodnotě autora mimo čísla, mimo hype. V REMains a MSCn1bb se nálada potápí hlouběji do introspekce a fragmentovaného myšlení. Celé ANTI působí jako důsledně nekonformní rap-art projekt, jež odmítá čitelnost, marketingový grify i kulturní bezpečí. Natalia Blunt nepůsobí jako někdo, kdo tě chce bavit, ale jako někdo, kdo tě chce nakopnout přes čelo, ať se konečně probereš. Dadyn jí dává soundscape, kde může ten chaos třídit i žít.
Krása střídá nádheru
Na domácí scéně právě přistál remix tracku KSN: výbušná spolupráce mezi YZO, PTK a trojicí silných jmen: Robin Zoot, Nik Tendo a Ektor. Skladba KSN (Pintlich Remix) stojí na přímočarém sloganu „KSN“, což ve slangu reprezentuje jak životní styl, tak mindset. PTK opět potvrzuje schopnost definovat estetiku nové generace a tvoří silné spojení s YZEM, Robin Zoot přináší typický ironický nadhled a lehkost ve slovech i flowu, Nik Tendo balancuje mezi melodickým přednesem a dekadentní stylovostí a Ektor zakončuje s klidnou autoritou člověka, který toho slyšel i viděl dost.
Slovakia Nightmare
Fobia Kid nepatří mezi umělce, kteří by nás zásobovali novým albem dvakrát do roka. O to výjimečnější je každý jeho nový projekt, o to více, když Fobia často přichází s jasnou vizí a unikátní stylizací. Jinak tomu nebude ani u jeho letošní desky. Folklór, oravský rap, skepticismus a ostré společensko-politické bars, Fobia Kid skladbou JEŽIBABA oznamuje desku SLOVAKIA NIGHTMARE. Slavic Gods still watching. SLOVAKIA NIGHTMARE není pouze název nového alba, ale také bratrstvo trojhlavého kohouta. Umělec tak chystá projekt, který odkročí od jeho dosavadní diskografie a již od pilotního singlu kolem sebe buduje auru tajemna. Velice nás těší i silná kulturní identita spjatá s místem, které umělce formovalo, jenž z pilotní skladby dýchá. Slovenská současná společenská, kulturní i politická situace je bohužel velkým hnacím motorem pro spoustu umělců a vypadá to, že i Fobia Kid přijde s dílem, která má co říct.
Na konci dne
Rapper Pain vypouští nový klip k singlu Na konci dne, který potvrzuje, že i banger může být výpověď. Magenta, jenž je známý hutnou, vrstevnatou elektronikou, tady překvapuje, beat je syrový, minimalistický a až nezvykle čistý, ale o to víc dává vyniknout Painovu hlasu, výrazu a flowu. Tahle skladba je o vnitřním tlaku, dospívání, ztrátách a vědomí, že nakonec nejde o cash nebo flex, ale o to mít v hlavě klid. Přestože beat drží spodní linku a nekřičí, tension je silný, basy vibrují tělem, bicí drží v tempu, ale prostor kolem hlasu zůstává volný. Žádný zmatek, jen Pain a jeho story.
TASO
Katannah přináší nový track TASO a hned od první sekundy je jasné, že tohle není jen banger, je to postoj. Je to hlas člověka, který si nenechal nic dát zadarmo, dlouho klepal a když se nikdo neozval, vykopnul dveře sám. A přesně to v refrénu opakuje jak mantru. Beat šlape jak rozjetý sněžný skútr, chladný, ostrý, ale zároveň pohyblivý a přísný. Katannah se neštítí ironie, punchlines ani absurdit, ale pod těmito tropy je slyšet syrová pravda. Mladý hlas ze severu, který vidí pokrytectví, bullshit i křivdy, ale nezastavuje se. Neskuhrá, jede si svoje s hlavou nahoře. Skladba dává prostor i tématům, jež se běžně obchází: klima, generace, identita, přetvářka. A přestože Katannah vše balí do nadsázky, v pozadí cítíš skutečný tlak a touhu po změně. Katannah nekopíruje trendy, je jinakost sama, a dává to jasně najevo i ve slokách plných jazykových kotrmelců a slovních paradoxů. TASO není jen název, je to gesto. Signál, že když tě nechtěj pustit dovnitř, nezbývá než se ozvat naplno.
Wanna Get To Know You
TrashBoySony, známý svým osobitým a často nekonvenčním přístupem k rapu i vizuálu, vydal na YouTube dvě nová freestyle lyric videa Wanna Get To Know You Freestyle a What Happened To That Boy Freestyle. Oba tracky potvrzují jeho schopnost pohybovat se mimo škatulky a přinášet jazykově i tematicky výrazně jiný rap než na jaký je běžný posluchač zvyklý. Wanna Get To Know You Freestyle je introspektivní jízda s chaotickou obrazností a výrazným smyslem pro rytmickou řeč. Z TrashBoyova projevu cítíme vliv digitální estetiku, od zmínek o cyberpunku po crypto life, ale i silné emocionální momenty, které probleskují mezi absurdními narážkami. V textu se střídá ironie s citlivostí, suverenita s vnitřní roztříštěností. Výsledkem je hypnotický jazykový proud, který je osobní i generační výpovědí. What Happened To That Boy Freestyle přitvrzuje, je nabitý technicky svižnými verši a odkazuje k americkému rapovému dědictví, ale zůstává věrný vlastním pravidlům.
Terapie 2.0.
Legendární rapové uskupení Divokej západ nemusíme ani představovat, jejich první album navždy změnilo tuzemskou scénu. Nechceme se ovšem ubírat k minulosti, jelikož i dnes můžeme slyšet skvělý a promyšlený rap, který pochází z kořenů Divokého západu. Rapper Žil Moc loni vydal desku GOROL, kterou jsme zařadili mezi TOP 30 nejlepších českých a slovenských rapových alb 2024. Umělec je stále aktivní a tak se můžeme těšit na nové věci. Minulý týden vydal skladbu Terapie 2.0., která navazuje na track z roku 2010. Čeká tě Divokej západ reunited? Částečně. Žil Moc, Butch Kory a Blaaball (člen Divokého západu) si podmanili beat by Ansi a přinášejí dospělou zpověď plnou traumat i zkušeností. Terapie 2.0. je komplexní sociální kritika, která reflektuje kapitalismus, války způsobené ukřivděnými a nevyrovnanými muži i klimatickou krizi. Všichni rappeři mají své bars ostré jako břitvy a dokazují, že když má rap co říct, tak je řeže hluboko.
Život je PES
Přepočítej trdelníky, život je PES a SmokeDaB. to moc dobře ví. Jeho nová skladba překvapuje s každým dalším punchlinem. SmokeDaB. tak drží svou striktně vytyčenou cestu, kdy míchá zábavné bars s autentickou a ničím necenzurovanou sondou pod povrch špinavých českých ulic. Kombinuje kulturní narážky, společensky kousavé řádky i drogovou tématiku, vše šperkuje chytlavým refrénem.
NOVINKA TÝDNE
Little Simz – Lotus recenze
Little Simz, jedna z nejvýraznějších umělkyň současnosti, minulý týden vydala své šesté studiové album Lotus a navázala tak například na desku Sometimes I Might Be Introvert, která jí vynesla Mercury Prize i BRIT Awards. Po albech jako NO THANK YOU a Drop 7 Simz přichází s projektem, který ukazuje, kam se její zvuk a umělecký směr budou dále ubírat. Ještě, než si představíme samotnou desku, tak si dovolíme podotknout, že Simz byla jmenována kurátorkou 30. ročníku festivalu Meltdown, který se koná od 12. do 22. června. Připojuje se tak k legendám jako David Bowie a James Lavelle, což jasně ukazuje, jak daleko se dostala.
V roce 2022 musela Little Simz zrušit své americké turné kvůli finančním problémům. Krátce nato ukončila spolupráci se svým dlouholetým manažerem, jen pár týdnů předtím, než získala zmíněnou Mercury Prize. O dva měsíce později vydala své páté album No Thank You, na kterém se věnovala mimo jiné tématům spojeným s působením v muži dominovaném hudebním průmyslu. V březnu 2025 zažalovala svého dlouholetého producenta Infla kvůli údajnému nesplacenému dluhu. Tyto křivdy hudebního průmyslu, které bolí o to více, protože přichází od lidí, jenž Simz znala od dětství, reflektuje nové deska Lotus, jež je plná bolesti ale i hněvu. Není náhodou, že začíná skladbou Thief, příběhem o zloději (prodejci lží) a končí intimní a introspektivní výpovědí Blue, jelikož všechno zlo okolního světa nakonec musíme porazit sami v sobě. Mezi tímto rámem najdeš pouť plnou sebe-pochybností, bolesti a zranitelnosti. Tyto emoce se proměnily v tak monumentální hudbu, že se ztrácí v prostoru a Little Simz začíná být volná. Soundscape desky doslova pulzuje, Little Simz přeměňuje všechny hudební vlivy do burácející výpovědi, která opět potvrzuje její sílu servírovat složitá, zranitelná a osobní témata způsobem, který zhypnotizuje opravdu každého.
NOVINKY
Ace Trumpets
Šestnáctileté čekání je u konce. Legendární duo Clipse (Pusha T a Malice) oznámilo své čtvrté studiové album. Deska Let God Sort Em Out vyjde 11. července a bude kompletně produkovaná by Pharrell Williams. Duo tak hodlá navázat na své klasiky Lord Willin‘ (2002), Hell Hath No Fury (2006) a Til the Casket Drops (2009) ve velkém stylu. Clipse nic neponechávají náhodně, kromě album traileru, který je prošpikován esencí tajemna a avizuje, že se blíží něco nadpozemského, historického, vydali pilotní single Ace Trumpets i s lyrics videm. Na oficiálním webu si samozřejmě můžeš album předobjednat ve všech podobách či koupit merch. Již teď víme, že se na nové desce objeví Kendrick Lamar. Jeho sloka na tracku Chains & Whips je jedním z důvodů, proč duo odešlo z labelu Def Jam a album vydají pod Roc Nation. Let God Sort Em Out je rozhodně jedno z nejočekávanějších rapových alb roku, doufejme, že bude opravdu stát za to.
what looms.
Na YouTube vyšel nový černobílý dokument what looms., který se soustředí na britského rappera a spisovatele známého jako languid looms. V režii Jamieho Flatterse a produkci Our Second Cousin vznikl klidný, kontemplativní film, postavený výhradně na autorově monologu, bez klasických rozhovorů nebo archivních záběrů. Snímkem prostupují pomalé záběry města a přírody, které vytvářejí prostor pro přemýšlení o tom, jak se looms. vyrovnává se svou minulostí, jak vnímá vztah k pravdě, společnosti a vlastnímu hlasu. Nejde o hledání senzace, ale o upřímné zkoumání hranic mezi sdílením a mlčením. looms. ve filmu mluví klidně, bez potřeby šokovat. Popisuje, co ho motivuje k tvorbě, jak se jeho vztah k lidem i samotě proměňuje. Pravda pro něj není jen tvůrčí princip, ale osobní výzva. Přiznává, že se mu ulevuje, když se stává nedílnější součástí společnosti. Zároveň otevřeně mluví o tom, že některé věci z vlastní minulosti se mu stále nedaří vyslovit, ne proto, že by je chtěl skrývat, ale protože nechce ublížit těm, kteří by je slyšeli. Mluví o tíze, kterou cítí, když vidí, jak jeho osobní zkušenost vyvolává v druhých bolest. Tenhle vnitřní rozpor, mezi upřímností a ohleduplností, je jedním z hlavních témat filmu. what looms. tak není portrétem “rappera” v tradičním slova smyslu. Je to spíš obraz člověka, který skrz jazyk a rytmus zkoumá vlastní hranice a hledá způsob, jak být součástí světa bez ztráty sebe sama. V tichu a odstupu, které film nabízí, dává prostor otázkám, jež nemají jednoduché odpovědi.
Spider Webbing Windshields
Boldy James je nezastavitelný – tohle je věta, kterou u nás čteš téměř v každém článku. Rapper z Detroitu od své téměř fatální autonehody, kterou naštěstí přežil bez dlouhodobých následků, vydal jedenáct alb. Ano, od ledna 2024 vydal jedenáct desek, mezi kterými je i několik opravdu fenomenálních projektů. Ty nejočekávanější letošní Boldyho alba se ovšem teprve blíží. Minulý týden vydal single Spider Webbing Windshields ze třetí desky w/ Nicholas Craven, která vyjde 20. července. Producent prozradil, že takhle by zněla jejich druhá studiová deska, kdyby Boldy James neměl autonehodu, kterou reflektuje právě na albu Penalty of Leadership. Druhý single vyjde již 20. června. Deska s Cravenem ovšem nebude jediný heavy hitter. Boldy prozradil, že brzy vyjde nový projekt s The Alchemistem. Pokud jsi slyšel některou z jejich předchozích desek, tak víš, že tohle duo nikdy nešlápne vedle.
QUICK NEWS
- Ab-Soul má také co říct, rapper vyslal několik desítek bars vstříc East Coastu.
- Open Mike Eagle oznámil album Neighborhood Gods Unlimited, které vyjde již 11. července.
- Wow, YL, Lungs, phiik a illsugi oznámili společné album, které vyjde letos v sprnu.
- Westside Gunn oznámil projekt HEELS HAVE EYES 2, který by měl vyjít brzy.
- BRAP 2 (BIG RIFLES & PISTOLS) sezóna se blíží, Estee Nack a V DON vydali pilotní single.
ALBA TÝDNE
Aesop Rock – Black Hole Superette recenze
Hlas, flows, beaty, lyrics, atmosféra: málokterý umělec si vybudoval tak silně rozpoznatelný styl jako Aesop Rock. Veterán z Rhymesayers Entertainment za pětadvacet let vydal několik klasik a svou diskografii neustále rozpíná až do bodu, kdy opravdu nemá hranic. A hranice nemá ani jeho nejnovějším album, na kterém se příběhy z běžného života morfují do vesmírné hvězdné mlhoviny, přesto krásu nacházejí u nás na Zemi. Nekonečné možnosti lidské mysli: život je bezmezná Black Hole Superette. Aesop Rock nachází snovou magii v každodenním životě. Psi, kočky, útoky šneků i srdceryvná elegie křečkovi, Aesop Rock opět potvrzuje že patří mezi největší umělce své generace. Nejenže napsal dalších osmnáct výjimečných skladeb, ale opět si celou desku sám produkoval. Soundscape je originální, Aesop se odklonil od zvuku Integrated Tech Solutions a přinesl něco zcela nového. Deska nás zasáhla svou láskou k lidem i všemu všednímu a živému, Aesop je fascinovaný vším okolo sebe a tyto emoce přenáší do výsledné hudby. Black Hole Superette je svět, do kterého se posluchač může schovat před tím naším. Když si k tomu připočteš hostující umělce Lupe Fiasco, Armand Hammer, Hanni El Khatib, Open Mike Eagle a Homeboy Sandman, máš recept na jedno z nejlepších alb roku.
Ovrkast. – While The Iron Is Hot recenze
Ovrkast., rapper a producent z Oaklandu, vydává desku While The Iron Is Hot a zároveň zůstává v pozici, která je mu vlastní, na pomezí undergroundu a ztišeného autorství, kde každá fráze působí jako úvaha o sobě samé. Už názvem alba Ovrkast. naznačuje, že mluví v čase přítomném. Zatímco je železo žhavé, údery přicházejí, ale ne s teatrální silou, spíše s vědomím, že čas jedná rychleji než emoce. Deska je osobní, formálně pestrá, ale spíše než žánrovými skoky zaujme jazykem, způsobem, jakým Ovrkast. přemýšlí v rýmech, jak skládá svoje verše jako vrstvy významu, textury a občas i vnitřního napětí. Track truth? je toho dobrým příkladem, není to přímočarý storytelling, ale proud asociací, kde se mísí biografie, kritika, sebereflexe i jazyk jako takový. Hosté na desce MAVI, Vince Staples, Saba, Frsh Waters nebo Malaya působí spíše jako součást komunity než jako jména pro pozlátko. Jejich přítomnost slouží k prohloubení nálady, ne k odvádění pozornosti. Každý z nich přináší jiný hlas, jinou zkušenost, ale ani jeden nevyčnívá mimo rámec, který Ovrkast. důsledně udržuje. Produkčně se While The Iron Is Hot pohybuje mezi lo-fi estetikou a čistě vyprodukovanými beaty, které ale nikdy nepůsobí přílišně uhlazeně. Na projektu uslyšíš jazz, boom bap i elektroniky, ale žádný z těch vlivů se neprosazuje jako hlavní. Vše je podřízeno rytmu hlasu, ten tu není jen nástrojem, ale nástrojem přemýšlení. Ovrkast. se v desce nepředstavuje jako ten, kdo má všechno vyřešené. Právě naopak.
McKinley Dixon – Magic, Alive! recenze
McKinley Dixon z Richmond, Virginia je jedním z nejvýraznějších současných rapperů, umělec, který tvoří nové světy, do nichž tiskne své životní zkušenosti. Širší škále posluchačů se představil zejména díky deskám For My Mama and Anyone Who Look Like Her (2021) a Beloved! Paradise! Jazz!? (2023), které bys rozhodně měl slyšet, jelikož patří do zlatého fondu současného rapu. McKinley Dixon není jen skvělý vypravěč, ale také performer, o čemž nás přesvědčil na festivalu Prague Sounds. I přesto, že jeho díla nejlépe fungují jako velké emocemi nabité příběhy, které prožíváš od začátku do konce, jeho vystoupení mají také notnou dávku magie. A magií oplývá i jeho nejnovější deska. Magic, Alive! neboli umění filmového rapového vyprávění: McKinley Dixon vydal album, které jakmile začneš poslouchat, nebudeš chtít vypnout dokud neskončí. Nová deska je opět velmi konceptuální, při poslechu budeš sledovat příběh tří dětí, které ztratí svého nejlepšího přítele a potýkají se s následným zmatením. Zásadní zvrat však spočívá v tom, že trojice přemýšlí, co mohou udělat, aby svého kamaráda přivedli zpět, nebo se s ním alespoň znovu setkali, aby jejich přátelství neskončilo smrtí. McKinley Dixon vede své posluchače stejně charismaticky jako například Quelle Chris. Hudební šíře desky nám připomínala díla od dua OutKast, album je plné emocí, humoru i skvělých beatů, skladby jako We’re Outside, Rejoice tě zhypnotizují. Pochvalu si zaslouží i fenomenální jazzem okořeněné produkce či plejáda skvělých hostů, jimž vévodí Teller Bank$. McKinley Dixon opět potvrzuje, že dokáže stvořit jedinečné rapové desky, které dýchají životem, láskou i komunitním vyzněním, přesto si drží autentické emoce a rapové napětí.
Sean Links – The Man of Many Hats recenze
Sean Links se vrací s deskou, která nese nejen hrdé jméno The Man of Many Hats, ale i nezpochybnitelnou váhu zkušeností, důslednosti a street knowledge. Tohle není album pro náhodné kolemjdoucí, tohle je deska pro ty, kteří rozumějí významu každého bars, každého oddechu mezi verši a každého ticha za punchline. Už úvodní MY NAME funguje jako intro k legendě v pohybu. Sean Links nás vítá do své říše, kde každá čepice symbolizuje jinou roli: rapper, dealer, otec, přeživší. Krátké, úderné a sebevědomé intro nás nasměruje rovnou do CALCULATED, tracku o přesných tazích v šachové partii, kterou je ulice. S flow, co řeže jak břitva, Sean skládá důkazy o tom, že každé jeho rozhodnutí je důsledkem výpočtu, nikoliv náhody. BURNING BRIDGES a MOOD SWINGS pak ukazují temnější stránku jeho světa. Mosty se pálí, nálady kolísají, ale bars zůstávají pevné jako žulové bloky. Produkce pracuje v minimalistických rovinách: špinavé bicí, jazzem olíznuté smyčky. V TECH SUPPORT Sean předkládá ironickou metaforu, místo oprav digitální techniky se tu ladí mentalita a přístupy lidí kolem něj. MAN OF THE YEAR je manifestací vlastní hodnoty bez potřeby validace od průmyslu. Nejde o slávu, jde o respekt na ulici a konzistenci, kterou ostatní rappeři ani zdaleka neudrží. Na WAVY EDITION Sean lehce zvolní flow, plave na beatu jako zkušený surfař. Následující HOUSE OF THE GODS ale opět přitvrdí, Sean sází biblické reference, hraje si s mocí slova jako kněz na kazatelně s Glockem pod talárem. CASH ONLY a NC SHIT jsou dva silné výkřiky jeho roots a mentality. Vše se platí hotově, nejen penězi, ale i činy. Závěrečný track REALLY THAT je manifest, výpověď člověka, který má bars, techniku i tlak. Beat duní, slova pálí, všechno sedí jak čepice na hlavu zkušeného street filozofa. Track nese atmosféru výstražného varování i triumfálního povzdechu zároveň. Sean Links se neúčastní rapové hry jako hráč, on je rozhodčí, trenér i majitel týmu.
Rome Streetz & Conductor Williams – Trainspotting recenze
Vlak se rozjíždí. Trainspotting, společná deska Rome Streetze a producenta Conductor Williamse, není jen výpravou po kolejnicích boom-bapu, je to nákladní souprava plná výbušnin, co řeže betonový podklad scény a střílí do vzduchu sirény warning shotů. Tady se nevozí lži. Rome Streetz jede na plný plyn a Conductor, věrný svému jménu, celou jízdu diriguje s chirurgickou přesností. Hned úvodní Andre Agassi odpálí atmosféru jako zahřívací výstřel z čisté linie: Rome navazuje na svůj specifický styl s ikonickou kadencí, kde tvrdé hlášky létají jako míčky z rakety Agassiho ve finále Wimbledonu. Conductor Williams tu servíruje beaty, jež nejsou jen backdrops, jsou prostředím. Zatímco Rome dropuje realness, beaty jako skladeb Connie’s Revenge nebo M*A*S*H se pod rukama mění v soundtrack k filmovému noiru v Bronxu. A pak tu máme kolabo s Method Manem, track Ricky Bobby. Meth tu nepřišel dohrát legendární minuty, ale přidat další úroveň. Další banger je 10 Toes s Jay Worthym, západ potkává východ, Cadillac se sjíždí s metrem, a funguje to nečekaně hladce. Vrchol přichází na konci: Resource Room, dvoudílná suita, kde Rome míchá tvrdý pouliční poetry s egodriven jazykem, jakoby nahrával freestyle přímo z čela vlastní sochy. Beaty mění tempo, skladba přechází z manické energie do temnější, skoro gospelové finální fáze, kde už nejde o konkurenci, ale o přežití. Rome Streetz rapuje, jak kdyby mu někdo slíbil, že za každou punchline se mu zlepší karma, ale zároveň si za zády drží připravený revolver.
DOPE ALBA
Pět výše zmíněných alb nejsou jedinými, které bys měl slyšet. Vybrali jsme pro tebe dalších deset dope desek, které nikomu nesmí uniknout. Dej šanci všem zmíněným projektům, každý jeden si to zaslouží.
tau – Matters of Substance
Vic Spencer & Bucky Lunger – Insterstate Potluck
T.F & Khrysis – The Green Bottle
Lord OLO & TELEVANGEL – Demon Slayer 2
Bruiser Wolf – POTLUCK
MONEY MOGLY & Machacha – WOLFY BOY WOMAC
Daniel Son & Futurewave – Baggage Claims
Jords – Mixtape J
Defcee & Parallel Thought – Other Blues
Lil Wayne – Tha Carter VI
VIDEOKLIPY TÝDNE
Samara Cyn a Smino září jako brand new teeth ve skvělém videoklipu.
Ain’t Nothing Move by Grafh, OT The Real a Harry Fraud je filmový výlet do podsvětí amerických velkoměst.
$ & Power je to, co chtějí, ale hypnotický beat od Daringera je to jediné, co Benny the Butcher a Skylar Blatt potřebují.
DIGGGERS did it again, pulp Cruz se představuje ve skvělém videoklipu se stejně výborným trackem.
Srdceryvná osobní zpověď? AJ Tracey novým videoklipem avizuje, že jeho třetí album vyjde již v pátek.
DOPE VIDEOKLIPY
S pěti nejlepšími videoklipy rozhodně nekončíme. Vybrali jsme pro tebe dalších deset dope klipů, které rozhodně musíš vidět. Dej šanci všem níže zmíněným umělcům, zaslouží si to.
MIKE & Tony Seltzer – Dolemite (feat. Lunchbox)
MAVI – Landgrab feat. Earl Sweatshirt
T.F, Khrysis & Curren$y – Nostalgia
LIFEOFTHOM – SUBSTANCE ft. Nali
KASE2/WHAT’S NEW? (COUPLE OF THINGS) – al.divino #aMercenaryFilm
Mr. Muthafuckin‘ eXquire – The Magic Is Y.O.U
Jsme u konce dnešního novinkového souhrnu. Co nejvíce zaujalo tebe? Napiš nám na Twitter, Instagram, TikTok, Bluesky či Threads. S dalším Rapovým týdeníkem a výživnými novinkami ze scény se na tebe budeme těšit příští pondělí.
