„Nevíš, co je avantgarda“. Fatboi Sharif je umělec, který svým dílem boří veškeré myslitelné standarty. Svými alby tvoří mind-bending světy, jeho umění je inovátorské i avantgardní. Jak sám říká, hledá způsoby, které ještě nikdo neobjevil. My jsme se nedávno Fatboie zeptali na jeho TOP 5 mind-bending rapových alb, abychom se s tebou podělili o zajímavé a neotřelé rapové desky, které umělce formovaly. Jeho skvělý žebříček nám ovšem ponouknul nápad na článek. Vydali jsme se tak k samotné podstatě avantgardního umění, která by nám pomohla reflektovat důležitost díla Fatboi Sharifa i alb, která vybral jako svá oblíbená. Udělali jsme to ale jinak. Plní inspirace jsme také chtěli bořit hranice a proto jsme stvořili náš malý fikční sci-fi svět, experimentální článek, povídku, ve které spolu s nejmenovaným hrdinou budeš objevovat zákoutí avantgardního umění, mind-bending rapu i alba Decay.
THE GARDEN STATE GARGOYLE (Část první)
“In order to rise
From its own ashes
A phoenix
First
Must
Burn.”
From Parable of the Talents (1998) by Octavia Butler
Nebylo to poprvé, co se podivil svému zvrácenému smyslu pro humor. Ve chvílích, kdy ho beznaděj svírala nejpevněji, mu absurdní běh dějin připadal nejvtipnější. Eskalaci světového násilí neukončily bomby nukleární, ale kognitivní. Onen den, kdy nebe přestalo zpívat, se Spojené státy americké neproměnily v pustinu, ale ve svět duchů. Ve snech si občas vzpomínal, že jeho mozek dříve fungoval jinak, ale vždy, když ho zima nad ránem probudila, se sny rozplynuly. Přesto se jich držel každým dnem, lovil je ve své mysli, kde bylo jejich jediné bezpečné útočiště. Byl anomálií, která pomalu mizela. Podíval se z okna svého pokoje na davy lidí (duchů), které s naprostou odevzdaností mířily do továren, kanceláří a výcvikových středisek. Jejich mysl byla výbuchem kognitivní zbraně znormována. Barvy se vytratily a nápady vymizely. On byl jiný, jeho mozek do jisté míry dokázal kriticky přijímat okolí, přesto nevěděl, co si s informacemi počít. Jako by mu chyběly potřebné kusy skládačky, které někdo proměnil v popel. Znovu se vrátil ke snům a na zlomek sekundy ucítil odhodlání. Obul se a šel směrem ke dveřím svého pokoje. Šel hledat nové nápady.
“The artist is like an abuser of everything, picture, history, and other people.”
African/American (1998) by Kara Walker
Okolní ulice mu přišly prohnilé. Vzduch byl těžký, cítil, jak mu pracují plíce, naříkají. Jeho kroky směřovaly k opuštěné budově, která se mu před několika týdny vryla do paměti. Vzpomínal na ni ve svých snech, poté, co domu chodil ztrhaný z centra na přípravu masa, kde spolu s ostatními dělníky pomocí speciální technologie odstraňoval mikroplasty z masa zvířat, které putovalo na talíře těm bohatším. Venku sněžilo a každých několik kroků viděl nějakého devianta, který ležel na zemi a klepal se zimou. Devianti byli ti, jenž se nepovedlo naplno znormovat kognitivní bombou a nový systém je dohnal k šílenství. Někteří zmizeli z povrchu zemského, jiní byli ocejchováni a ponecháni ulicím na pospas. Povídalo se, že několik z nich formovalo tajné skupiny umělců, jenž tvořily obrazy, hudbu, knihy a videa, aby lidem připomněly dávno ztracené doby, kdy byl svět částečně svobodný. Žádnou takovou skupinu ale nikdy nepotkal.
„Jdouce za těmito pravdami s napětím vybičovaným krizí civilizace, umělci avantgard objevili nové cesty, prozkoumali nové oblasti, našli nové způsoby a nové prostředky jak v oblasti techniky, tak výrazu. Před uměním se tak otevřely nové možnosti, které včera neexistovaly.“
From Le Avanguardie artistiche del Novecento (1964) by Mario de Micheli
Na konci sousedství, kterým právě procházel, stál onen tajemný dům, cíl jeho cesty. Ještě nevěděl, proč tam jde, ale byl přesvědčený, že prostě musí. I přes hustou sněhovou průtrž bylo na ulicích poměrně dost lidí, jelikož se blížil čas výměny pracovníků v továrnách. Venku se začalo stmívat, ulicemi prostupovala nehostinná atmosféra a zahalila každého, s kým se střetla. Jeho pozornost upoutala dvě mrtvá těla, která nehybně ležela u kamenného plotu. Věděl, že by to neměl dělat, ale stejně k nim přišel trochu blíže. Vedle těl se v rudé kaluži krve válely bílé křídy. Děti na kamenný plot nakreslily nepravidelné tvary, které neodpovídaly žádným povoleným znakům. Zda to byl akt rebelie, nebo jen dětská naivita, to nikdo nezjistí. Policie rozhodla takto – eliminovala je. Nesměl se nechat rozptýlit, proto se opět vydal na cestu. Symboly na kamenném plotě se mu ovšem vryly do paměti. Nevěděl, co znamenají, a přesně to mu dodávalo sílu. Smrt začínala být méně děsivá než prázdnota.
„Umění, které posouvá hranice a zahrnuje avantgardu, hraje klíčovou roli v individuální a společenské transformaci. Slouží jako katalyzátor změny, zpochybňuje zavedené normy a provokuje kritické myšlení, což je zásadní ve světě často charakterizovaném samolibostí a odcizením.“
From Avant-Garde, Emergency, and Digital Games Discourse (2022) by Aleksandra Prokopek
Stál naproti smutnému ztrouchnivělému dřevěnému domu. Sem vedla jeho cesta. Udivil se, že stará střecha udrží nánosy sněhu. Chvíli se chtěl divit tomu, proč takto zvláštní místo, které záhadným způsobem přitahovalo jeho pozornost, režim ještě nezničil. Proč se tím ale zaobírat a plýtvat penězi, když jste zničili schopnost lidí přemýšlet, tvořit a bránit se, že? Odpověděl si. Bylo odemčeno, přesně, jak tušil. Vešel dovnitř. Interiér domu nebyl nijak zajímavý, žádný kus z nábytku, který tu zůstal, nevyčníval ani neupoutal jeho pozornost. Co ale jeho pozornost upoutalo, byly grafity na zdech. „Age Of Extinction“ stálo na zdi vedle polorozpadlých polic, které dříve mohly sloužit jako knihovna. Protější stěnu zase zdobily nápisy „Cyber City Society“ a „Planet Unfaithful“. Dlouho se nesetkal s tolika neuchopitelnými podněty, cítil, jak se jeho mozek opět adaptuje na myšlenky, které nezná, na myšlenky, jenž nepatří do znormovaného světa. Jeho kroky směřovaly ke stolu, který byl téměř nepoškozený. Na stole ležel deník.
„Vzpurné umění podporuje sociální změny tím, že zpochybňuje normy, sjednocuje různé perspektivy a inspiruje kolektivní akci proti represivním systémům, čímž hraje zásadní roli v transformačních hnutích.“
From Art Rebellion (2022) by Malcolm Miles
Vzal deník do ruky. Najde právě v něm nové myšlenky, které hledá? Je vůbec možné nabýt stoprocentně svobodné mysli poté, co byla obětí útoku a žila ve světě, jenž ztratil své barvy i kouzlo? Jak záhy zjistil, autorem deníku byl jistý Fatboi Sharif. Nikdy tohle jméno neslyšel. Na první straně stálo:
„The hip hop that inspired coming up and to this day and when I could hear it and say to myself that is not easy to do at all or have to be studied to figure out that keeps me returning. That is my aim always.“
Fatboi Sharif (Twitter)
Usadil se vedle stolu, oklepal se zimou, přejel očima okolí, aby se ujistil, že je v domě sám a pustil se do čtení. „TOP 5 mind-bending rap albums“ byl název první kapitoly.
ELABORATE LITERATURE (Intermezzo)
„There’s nothing new under the sun, but there are new suns.“
Octavia E. Butler
„Album z roku 2012, jehož elektrizující rychlost, pulzující texty a produkce vykreslily obraz, který musíte znovu navštívit, abyste si mohli prohlédnout celé spektrum, a právě v tom je jeho krása. Pro mě je tohle přesně ten pocit, který vám má album dát, když ho slyšíte. Je to můj nejoblíbenější Jusův projekt, který ho navždy udrží v mém žebříčku deseti nejoblíbenějších MCs vůbec.“ – Fatboi Sharif
„Kultovní klasika z roku 1998, která v čase svého vydání předběhla svou dobu. Album a interpret, jehož jsem byl fanouškem od doby, kdy jsem se k němu před více než 15 lety poprvé dostal. Album obsahuje mnoho konceptů a témat, která v té době byla tabu, ale poté ovlivnila mnoho dalších projektů.“ – Fatboi Sharif
„26. března 2002 vyšlo jedno z nejzajímavějších a nejvíce přelomových hiphopových alb vůbec. Tohle album mě skutečně ovlivnilo, protože jsem ho slyšel v době, kdy jsem začínal psát a dodnes k němu při psaní svých textů vzhlížím. Impulzem pro to, abych sám začal tvořit hip hop a stal se textařem, pro mě bylo slyšet věci, o kterých jsem si říkal, sakra, to vůbec nezní jednoduše. Užasle jsem se divil nad tím, jak to mohli vymyslet. Inspirovaly mě alba a písně, ke kterým se musím mnohokrát vracet, abych konečně naplno pochopil jejich genialitu, a tohle album je těmi momenty nabité: Futurama, The C.I.A. Is Trying To Kill Me, Rock Stars, Black Helicopters, Strange Universe, Suicide Bomb, We Are The Future a mnoho dalších.“ – Fatboi Sharif
„Mistrovský společný projekt umělců Tame1 a Cage obsahuje jedny z nejoriginálnějších rapových stylů, flows a vůbec celých konceptů, jaké jsem kdy slyšel. Před tímto albem spolu umělci pracovali na několika dalších skladbách, které jsou považovány za klasiku, jako původní skladba Leak bros. Když z ní konečně udělali plnohodnotný projekt, tak rozhodně nezklamali a vypointovali a tisíckrát umocnili to, co bylo na těch předchozích skladbách tak neuvěřitelné.“ – Fatboi Sharif
„Opravdu jedinečná skupina s jedinečným dílem, které v průběhu let zraje jako dobré víno pro duši. Nejoriginálnější hiphopová skupina všech dob, jejíž vliv se dodnes přenáší přes generace.“ – Fatboi Sharif
Pochopil, že zápisky deníku pojednávají o hudbě. V jeho světě hudba, jak ji kdysi znal, zmizela. Ulicemi se každým dnem nesly pouze vojenské bubny a oslavná píseň systému, která burcovala lidi k práci. Alba, jestli si teda správně pamatuje, že se hudebním dílům říkalo alba, o kterých Fatboi ve svém deníku psal, nikdy neslyšel. Přesto mu mysl pracovala naplno. Příliv nových slov ji burcoval k rebelii. Zasadila embryo něčeho nového, co bylo potřeba hýčkat. Odložil deník a otevřel šuplík stolu, na kterém deník našel. Byl tam zaprášený přístroj, který mu byl matně povědomí. Jeho děda mu o něm kdysi říkal. Ano, vzpomněl si, byl to přehrávač kazet. Vedle kazetového přehrávače byl prázdný obal. „Fatboi Sharif & steel tipped dove – Decay“ stálo na něm. Vyndal přehrávač ze šuplíku. Kdyby v ten den zmáčkl „play“ a nic by se nestalo, přehrávač by zase odložil a šel bádat dál. Osud mu ale přichystal jiné plány. Z přehrávače se začala linout hudba.
CHALLENGING THE UNKNOWN (Část druhá)
„In search of sound and expression not created yet“
Fatboi Sharif (Twitter)
Měl pocit, že mu tělo zmrzlo. Hudba vycházející z přehrávače ho ihned zhypnotizovala a zapustila kořeny do každé části jeho mozku. Slova, která poslouchal, malovala obrazy, jenž si do té doby ani neuměl představit. Jeho myšlenky utíkaly z cely, ve které byly po výbuchu kognitivní bomby drženy, vstříc neznámu. I ty, co měl uvězněné v podzemním bunkru své mysli se dostávaly ven a budovaly v něm nové světy. Tělo se mu chvělo a i přesto, že byl blízko smrti, cítil sílu.
„Whatever happens, death is not the end.“
From The Serpent and the Rainbow (1988) by Wes Craven
Festival myšlenek o půlnoci, hypnóza roztékajících se barev. Jeho mysl prožívala renesanci a tělo vnímalo toxiny, jenž poslech hudby vyplavoval. Kytarové struny se měnily v roztřesené elektronické smyčky a vice versa. Jak jeho mysl nabývala nových rozměrů, tak si uvědomoval, že poslední léta byl jen smutným klaunem s marným pokřiveným smíchem. Záplavu nových podnětů nebylo možné zpracovávat, přesto se nezmohl na nic jiného, než dále poslouchat. Světy tvořily nové světy a temnota ho obepínala. Ohně mysli vzplály, pochodoval po červeném koberci vstříc otevřeným bránám. V dálce slyšel křik.
„Vampires are lucky, they can feed on others. We gotta eat away at ourselves.“
From Bad Lieutenant (1992) by Abel Ferrara
Cestoval vesmírem bez hranic, kde se technologie prolínaly s dávnými bohy, v mysli viděl bytosti, které by nedokázal popsat. Ježíš ve skleněné vitríně se převrhl a ta se rozbila, střepy se jako duše vypařily a zmizely bůh ví kam do mezihvězdí. V jednom ze světů, který mu poslech hudby v jeho mysli pěstoval, brečely děti. Vojska pochodovala vstříc násilí, přesto válčila tichými zbraněmi.
„They bury the dead so quickly. They should leave them lying around for months.“
From Crash (1996) by David Cronenberg
Slzy mu stékaly po tváři, nové světy rozbily iluzi stvořenou represivním systémem a zbyla jen bolest. Nic nebylo jasné, vše se prolínalo v divných tvarech a přesně proto začínal myslet jasně. Hudba z kazetového přehrávače nabrala neúprosné energie, pohltila veškerý čas i prostor, tragédie antických rozměrů se propíjela do jeho světa. Vzpomněl si na svět před válkou a srdce mu naplnily výčitky. Jak mohl být tak slepý, jak mohl být tak slabý? Poslední roky žil ve spirále, ale s tím je konec. Nejsmutnější prosby. Tragicky neměl jinou možnost. Prosím, nezlobte se na mě, pomyslel si. Hudba dohrála. Decay (rozpad) byl dokonán. Clona zmizela. Myslel jasně.
„Boring repetitive, non experimental music is the worst. Let´s push these boundaries yall.“
Fatboi Sharif (Twitter)
KONEC
