„You shook ’cause ain’t no such things as halfway crooks,“ věta, která i po dvaceti letech od doby, kdy spatřila světlo světa, připomíná bolest, paranoiu a nehostinnost ghett a s nimi spojený pouliční život. Duo Mobb Deep, složené z producentů a raperů Havoca a dnes již zesnulého Prodigyho, mělo v roce 1995 i přes svůj útlý věk venku desku Juvenile Hell (1993). Jejich magnum opus se ovšem teprve formoval.
Oceňovaná klasika, která debutovala na patnáctém místě žebříčku Billboard 200, neodmyslitelně patří do zlatého fondu hip-hopu. Šestnáct skladeb tvoří dohromady nadčasovou a nelítostnou pouť New Yorským Queensem. U takto známého alba se nemá smysl pouštět do rozebírání technických aspektů či historických faktů, místo toho se pojďme dopídit důvodu, proč právě tahle deska rezonovala s tolika fanoušky.
O produkci se postaralo duo samotné s pomocí legendárního Q-Tipa. Ten pod přízviskem The Abstract produkoval, respektive koprodukoval tři skladby. Nutno podotknout, že duu pomáhal i nad rámec produkcí, desku pomohl přivést k životu a svou roli sehrál i jako mixing inženýr. Jeho jedinečný zvuk, kterým se mohou pyšnit alba skupiny A Tribe Called Quest, zde ovšem nehledejte. Špinavé beaty ve svých skřípavých melodicích a ušmudlaných kopech malují temné ulice nehostinného města doprovázené hlasitými výstřely a pomyslnou atmosférou silného studeného deště.
Klíčový aspekt, jež dělá projekt jedinečným, je filmovost samotné desky. Již názvy skladeb v čele s „The Start of Your Ending,“ „Eye for a Eye,“ „Cradle to the Grave,“ a „Drink Away the Pain“ perfektně sumarizují jednotlivé scény, kterých na desce budete svědky. Každý jeden text, beat a výsledný track působí naprosto plasticky, jako by se před vámi zhmotňovaly hektické scény New Yorského podsvětí vystřižené z filmů Abela Ferrary. Ať už vám ve sluchátcích hraje „Just Step Prelude“, jež díky absenci beatu nechává vyniknout tvrdý, leč stále mladý a zranitelný hlas rapera Biga Noyda (který se mimochodem nedostavil na focení zadního coveru, protože v tu dobu seděl jako obžalovaný u soudu), či libozvučnější „Temperature’s Rising“, máte pocit, že jste sami součástí dění. The Infamous mistrně plní možná nejdůležitější účel umění, vyvolává ve vás pochopení a empatii k lidem, jež se od vás mohou diametrálně lišit, přesto si minimálně snahu o pochopení zaslouží.
Oba rapeři do svých textů pohřbívají jistou zoufalost, jež vás nenechá ani na sekundu vydechnout. Za rohem každého verše může číhat policie, vězení, drogy či nepřátelský gang. Mobb Deep na sebe kupí vrstvy křivd, zrad a násilí a skrze ně nechávají prosvítat tenké paprsky naděje. Oproti klasikám jako Straight Outta Compton či Enter the Wu-Tang (36 Chambers) máte u The Infamous pocit, že rapeři nemají věci tak pevně pod kontrolou. Deska hraje s takovou urgencí, jakoby ji rapeři zformovali poslední hodinu před koncem světa. Havoc a Prodigy nás skrze příběhy zalité hudbou vzali na nezapomenutou tour do svých životů, která ve zlatém fondu žánru zůstane navždy.