Spojení hip-hopu a obrazů Vincenta van Gogha není něco, co by vás zkraje napadlo. Umělci ANKHLEJOHN a Big Ghost jsou ovšem natolik talentovaní, že zvládli propojit světoznámé obrazy s tvrdým rapem naprosto přirozeně. Ponořte se s námi do postimpresionismu a díla van Gogha.
Postimpresionismus
Postimpresionismus je nejednotný umělecký proud shlukující různé umělecké projevy na přelomu 19. a 20. století, jež se rozvíjely hlavně na území západní Evropy, převážně pak ve Francii. Díla té doby opouštěla od přesnosti a zrakového dojmu a důraz byl kladen především na metodu, pocity a expresivitu. Umělci deformovali realitu a zakládali si na osobitém rukopisu. Není náhodou že raper ANKHLEJOHN a producent Big Ghost zvolili dílo Vincenta van Gogha, předního představitele postimpresionismu, jako inspiraci pro svou společnou desku Van Ghost. Neo boom bap, hip-hopový sub-žánr kam bychom mohli oba umělce zařadit, si na expresivitě a pocitech, jež hudba vyvolává, zakládá. ANKHLEJOHN a umělci s nimiž pravidelně spolupracuje (Da$H, al.divino, Rome Streetz, Estee Nack) si stejně jako díla zmíněného uměleckého proudu potrpí na abstrakci a symbolickém obsahu. Hudba ANKHLEJOHNa je agresivní, chaotická a plnohodnotného zážitku docílíte akceptováním její expresivity a ponořením se do víru zvukových jevů.
Vincent van Gogh
Raper ANKHLEJOHN pochází z Washingtonu D.C. a na svém kontě má přes deset LPs a spoustu menších projektů. O to více fascinující je fakt, že své oficiální debutové album The Red Room vydal v roce 2017. Kadence vydávání je neskutečná, každý rok se tak můžeme těšit na několik raperových projektů. Vysoká frekvence vydávání ani v nejmenším neovlivňuje kvalitu výsledných děl, ANKHLEJOHN si vždy pečlivě vybere produkce, každé album je v něčem unikátní a často spolupracuje s dalšími zajímavými jmény. Mezi jeho vrcholná díla bychom zařadili As Above So Below, As A Man Thinketh a album Van Ghost z roku 2018. Společný projekt s producentem Big Ghostem inspirovaný dílem Van Gogha patří k nejunikátnějším rapovým deskám posledních několika let. Pojďme si rozebrat tři skladby, kde najdeme paralely s obrazy, jež jim propůjčily název.
Kavárna v noci (1888)
První skladba desky nese název Kavárna v noci. Hned z kraje slyšíme piano, jež pomalu uvozuje atmosféru celé skladby. Stejnojmenný obraz van Gogha také působí poklidným dojmem, přece jenom zachycuje kavárnu, která je především místem pro odpočinek, či pro práci. Kromě klidu z obrazu ovšem srší cosi tajemného, možná podivná prázdnota.
„Shit, million dollar meetings at the cafe
Honestly I’ve seen more blessings come off a bad day,“
ANKHLEJOHN popisuje miliónové schůzky v kavárně a špatné dny, které pro něj byly přínosnější než ty dobré. Tématem první skladby, stejně tak jako celé desky, je samozřejmě život na hraně zákona. Raper nám v první skladbě popisuje svůj každodenní život, který umí být prázdný a tajemný, stejně jako stejnojmenný obraz.
„I cry tears enough cured thirst for a whole village
Potent it’s locked up with co-defendants
He might tell cause he know who did it“
Na slzy je ANKHLEJOHN zvyklí a bolest ho nevyvede z míry. Ostatně žije ve světe, kde problémy na hranici života a smrti sužují většinu jeho známých. Přesto je klidný, jako kavárna v noci.
Kostel v Auvers-sur-Oise (1890)
Přesouváme se doprostřed desky ke skladbě Kostel v Auvers-sur-Oise, kde rapera nacházíme u pomyslné zpovědi. ANKHLEJOHN v textu skladby explicitně kostel nezmiňuje, přesto v ní reflektuje svůj život, především ten umělecký.
„All my life, I tried to tell you I’m the one
Devil couldn’t fuck with the son
It don’t make you no man if you go get the gun, but I understand
How things run, either way we getting things done.“
V úseku skladby, jež vidíte výše, raper zmiňuje, že je již unavený něco ostatním dokazovat. On již své zažil a ví, jak to v životě chodí. Tvrdou a silnou osobnost nedělá zbraň, přesto ho provází na každém kroku. Stejně jako obraz má i samotná skladba auru něčeho větší, než je sám život.
„Oil-base canvas, hands together like praying mantis
Like Jesus from the dead I arose
I’m the modern-day Van Gogh.“
Jedlíci brambor (1885)
Poslední skladba desky nese název Jedlíci brambor. ANKHLEJOHN na ní oslavuje svou tvrdou práci, úspěchy a pozici, ve které je dnes. Výběr obrazu je zde trefou do černého. Vidíme na něm skupinu lidí, jež v temné místnosti osvětlené pouze malým světlem jí brambory. Ty jsou často vnímány jako jídlo chudých a samotní lidé vypadají, že si jídlo zasloužili těžkou prací.
„I’m a fighter ain’t no giving in
The losers sit back and take an L, while the winners win,“
ANKHLEJOHN pochází z chudších poměrů a svou pozici si na rapové scéně, stejně jako v pouličním životě, těžce vydobyl. Luxus, peníze a dobré jídlo, jsou stejně jako na obrazu Van Gogha něco, co si umělec zasloužil.
„I’ve seen it all like Nostradamus
You need to work on your comprehension and your comprimising
I play the game real rough like Dennis Rodman
The culture cypher I be palming, let it off it’s like a bomb hit.“
At Eternity’s Gate
ANKHLEJOHN patří mezi jména, které byste měli v nadcházejících měsících a letech bedlivě sledovat. Producent Big Ghost léta zásobuje underground scénu těmi nejtvrdšími beaty a produkoval nespočet úžasných alb. Van Ghost je unikátním spojením nekompromisního rapu a nestárnoucího umění.
“I’m living life through eternity, and what they doing not concerning me
And when I move it’s with an urgency.”
