Album Horúci júl v Memphise rapperů ike & FLEGMA z roku 2023 bez váhání řadím mezi nejlepší česká a slovenská rapová posledních let. Přesto se oproti jiným deskám, které bych do tytéž kategorie zařadil, liší. Neodkážu výstižně popsat, proč ve mně album rezonuje, jinak, než že je neuvěřitelně cool, slovy rapového slovníku dope. V kontextu hip-hopové hudby je tento fakt (vlastnost, ingredience) naprosto zásadní a neoddiskutovatelná. Jako bych se toulal ulicemi ve filmu The Long Goodbye (1973), byl hypnotizován fascinujícím obrazem, nebo ochutnal dechberoucí jídlo. Nedokážu určit proč, oddělit ingredience, ale výsledné dílo mě fascinuje. Proč? To se pokusím zjistit. Servírujeme tajemství alchymie dope rapu.
ANTIPASTO
„Že lyrics idú do sračiek, mám v piči, sme len vo vibe.“ – ike na OWA
Slunce, sucho, horko a pot. Album Horúci júl v Memphise umělci stvořili během parného července v roce 2023, kdy našli průsečík ve společném soundu – zvuk Memphisu (Televízia Markíza, 2023). Kontext jednoho z nejvýraznějších subžánrů hip-hopu je jedním z pilířů našeho článku, proto před hlavním chodem (myšlenkou) servírujeme předkrm v podobě úvodu do Memphiského rapu, který poskytne důležité implikace pro další kapitoly.
Stejně jako Vladimír 518 i my jdeme dolu, jdeme hloub (DJ Wich, 2004), poskytneme kontext ke kontextu. Memphis sound bychom mohli zařadit pod tzv. Dirty South, pojem, který byl proslaven skupinou Goodie Mob. Na konci 90. let se Dirty South rozšířil z relativně uzavřené rapové subkultury do širšího, populárního užívání, zejména díky růstu rapových scén velkých jižanských měst včetně Atlanty, New Orleansu a Houstonu, ale také Memphisu, Miami a Virginia Beach (Matt Miller, 2008).
Rapová scéna v Memphisu se rozvíjela postupně během pozdních 80. a začátku 90. let. Za vůbec první track města je považována skladba „I Need Money“ od Cool K z roku 1986, která spolu s klubovými DJs jako Soni D a Spanish Fly utvářela počátky místní scény. Mnozí rappeři z Memphisu byli spojeni s jižním Memphisem a čtvrtí Orange Mound, nejstarší afroamerickou komunitou ve městě. Již ve svém počátku byl Memphis rap považován za temný a hrozivý – což lze stejně dobře vztáhnout k děsivě znějícímu Delta blues, které zde kdysi vzkvétalo, jako i k nelehké ekonomické situaci, jíž čelila většina obyvatel tohoto převážně afroamerického města (Matt Miller, 2008). ike & FLEGMA samozřejmě nesdílejí stejné kulturní, sociální a ekonomické pozadí s rappery z Memphisu, zmíněná temnota a hrozivost Memphis soundu je pro nás ovšem zajímavá z jednoho zásadního důvodu – stejně jako například hororové filmy, i Memphis rap svou nekompromisností u posluchačů vytváří intenzivní prožitek. A jestli na něco ike & FLEGMA ve svých skladbách cílí, pak to jsou silné vjemy rezonující s posluchačem. Ať už důrazem na oslnivé flows a technicky zdatný rap, tak důrazem na obrazotvorná přirovnání.
Dovolím si odhadnout, že nejzásadnější inspirací pro album, byla skupina Triple Six Mafia později Three 6 Mafia složena z členů DJ Paul, Juicy J, Lord Infamous, Project Pat a Gangsta Boo. Three 6 Mafia se proslavila skladbami charakteristickými úspornými beaty s nízkým BPM, jednoduchými chorály, repetitivními motivy a hororovými, „slasher“ texturami, což se stalo klíčovým prvkem pro vznik stylu crunk (Matt Miller, 2008).
„slowdown baby feelin screwed and chopped yeah“ – ike na Stokin
Aliyah S. Collins ve své práci Spirituality, Blues, and Violence: Rap Hermeneutical Approach for Community Organizers in Memphis (2023) píše, že jedinečný styl a osobitá příchuť memphisského rapového soundu jsou výsledkem žánru blues, který se zrodil právě ve městě Memphis. Co dělá Memphis sound tak oblíbený je jeho zdánlivé klamání tělem. Na první poslech, zejména příležitostnému posluchači, mohou tracky přijít zábavné, hitové, dobře se poslouchají. Opět se můžeme opřít o dílo paní Collins, která podotýká, že Three 6 Mafia byli známí tím, že poskytovali náhled do života spojeného s večírky a drogami v Memphisu, ale zároveň dokázali zachytit i výzvy spojené s chudobou, závislostí, vězněním a celkovým bojem o přežití ve městě. Taková schopnost současně bavit a mluvit k politickému establishmentu naznačuje kontinuitu se staršími regionálními afroamerickými hudebními formami, nejvíce pak s blues.
Právě specificky kopající sound a lyrics, které v první řadě baví svou uvolněností, jsou ingredience, které okamžitě pohltí posluchače při poslechu desky Horúci júl v Memphise. ike & FLEGMA vědí, že aby rap byl dope, nesmí být didaktický, proto své životní problémy vycházející z jejich sociálně-ekonomické situace vrství až pod povrch soundu, stejně jako Three 6 Mafia.
„Break the law, jak malý som robil zle, chce sa mi smiať keď sa obezram na to po čase späť, teraz vidím mladých Gs jak robia to isté, radšej sellia shit ako byť v práci, jebú na systém.“ – FLEGMA na Break the law
PRIMO
„Do studia jak do casina,
dvojite W je normalita,
swaggersky nafukuje bubblegum,
what a style moj gang rarita“
– ike na Calypso (unreleased)
Horúci júl v Memphise není dope pouze proto, že by vycházel z Memphis zvuku, na desku se musíme podívat z vícero úhlů a prozkoumat nejen její obsah, ale také formu. Kjell Andreas Oddekalv se ve své práci What Makes the Shit Dope? The Techniques and Analysis of Rap Flows (2022) snaží odpovědět na stejnou otázku – ovšem v obecném slova smyslu (a za pomoci rozsáhlé akademické výzkumné práce). Hned v úvodní kapitole, ve které definuje cíle a výzkumné otázky, mě zaujal jeho trefný popis rapové kultury. Píše „v mnoha ohledech je to vrcholný kulturní projev globalizovaného světa. Dokáže přijmout nové chutě nebo variace, aniž by ztratil svou základní identitu, a dokáže přežít proměny, které sahají od autentických, slavnostních a kulturně citlivých až po komercializované, zkomolené a dokonce destruktivní.“ Právě tuto definici deska Horúci júl v Memphise naplňuje naprosto bezchybně. Oba umělci vycházejí z moderní hudby, která je neoddělitelně spjata s místem jim tisíce kilometrů vzdáleným, přesto jí neoddiskutovatelně rozumí a hned od prvních sekund své desky jí vzdávají hold. Po úvodních sekundách Break the law se beat rozjede a pohlcujícím způsobem přenese posluchače do Memphisu. Vyzdvihnutí zmíněného soundu už v samotném názvu desky je slavnostní a kulturně citlivé gesto, které okamžitě ovlivní zážitek posluchače. FLEGMA hned v prvních bars autenticky vpluje do perspektivy, která je pro rap zásadní – přiznání (minimálně lokálních) selhání společenského systému, který následně tvoří nelehké podmínky pro jeho prvky (lidi).
„jebať na systém a pravidlá, bol som na miestach, kde sa je tak ľahké stratiť až“ – FLEGMA na Break the law
FLEGMA tak ovšem nečinní klasickým storytellingem, skládá spíše mozaiku těch nejvýraznějších vzpomínek, nastavuje závratné tempo. Definici „dokáže přijmout nové chutě nebo variace, aniž by ztratil svou základní identitu,“ slyšíme v podobě moderního beatu, anglicismů či postprodukčně upraveného refrénu. ike a FLEGMA přejímají nové postupy, ale nikdy jim nepodřizují obsah. Jsem zastáncem toho názoru, že dobrý rap nemusí mít výrazný obsah tak, jak ho konvenčně chápeme (ve formě „sofistikovaných“ textů), ale může přenášet silné emoce i jinak, přesto je právě vyváženost desky a všestrannost schopností obou umělců její obrovská přednost. ike a FLEGMA zkrátka zvládají všechno dobře a ze všech proudů, inovací a vlivů si dokáží vyzobat to nejlepší. Proto jejich rap v definici od Oddekalva „dokáže přežít proměny, které sahají od autentických, slavnostních a kulturně citlivých až po komercializované, zkomolené a dokonce destruktivní.“ ike zároveň připouští evoluci „že lyrics idú do sračiek, mám v piči, sme len vo vibe,“ vždycky ale ví, kdy se vydat jiným směrem:
„keď vybočím, tak naschvál dokonalá asymetria, učím future school.“ – ike na krhlu
SECONDO
V komerčním americkém rapu je běžné, že produkuje kulturní narativy maskulinity a právě Memphiský trap je s personou tvrdých mužů, kteří často popisují naprosto brutální výjevy, spojován. Uvědomil jsem si, že album Horúci júl v Memphise ve mně rezonuje i způsobem, jakým se oba rappeři s macho maskulinní pozicí vyrovnávají a jak ji využívají. To, že rappeři tuto roli převrací, není nic neobvyklého, pravidelně to ve své tvorbě dělají například Dušan Vlk, 66domo či Edúv Syn. Horúci júl v Memphise je ovšem striktně rapová deska, bouncy dope hudba, která se nesnaží vyhýbat rapovým tropám, naopak na nich staví (jak říká Theravada v rozhovoru pro The Rap Music Plug Podcast, pokud si u beatů, které produkuje, nedokáže představit někoho, jak drží volant SUV a kýve hlavou ze strany na stranu, tak je nechce).
FLEGMA a ike tak ovšem činní mnohem jemněji, moderněji a elegantněji, než jejich kolegové, kteří nabízejí „hustle“ či „street“ tracky. Oba rappeři navazují na tradiční rapové punchlines či rapové braggadocio podobně, jako žánr neo-noirů na klasické noiry. Ne nadarmo jsem v úvodu článku zmínil kultovní snímek The Long Goodbye (1973) režiséra Roberta Altmana, jeden z nejvýraznějších zástupců tohoto žánru.
Filmy noir jsou temné, atmosférické detektivní příběhy, které vznikly v Hollywoodu ve 40. a 50. letech 20. století. Typicky zobrazují svět plný zločinu, korupce, morální nejistoty a osudových žen. Jak jsem již psal, Horúci júl v Memphise vůči Memphiskému trapu funguje spíše jako neo-noir. Tyto filmy původní noir žánr aktualizují a rekontextualizují a zasazují ho do nové doby (Covey, 2010). Zároveň jsou neo-noirové příběhy více nejasné, toulavé, neuspokojivé, zmatené a jejich hrdinové neprožívají velké příběhy, ale toulají se po městě hledajíc smysl. Díky tomu často působí sebereflektujíce a připouštějí, že starý svět již dávno zemřel, podobně, jako když se ike loučí s gangster pózou:
„Macho drbko být gangster je out tak už nezavadzaj“ – ike na krhlu
Paul O’Callaghan (2016) dále podotýká, že se neo-noir filmy odchylují od klasického žánru noir tím, že mají spíše sociologické než psychologické zaměření. FLEGMA na finální skladbě Livinlife utahuje atmosféru desky, a svou osobnost, myšlenky a emoce, které jsme měli možnost v průběhu desky poznat, zasazuje do prostředí, které ho vychovalo.
„Celý hood pozývaš do obývačky, neveril by som im nič, radšej im checkni vačky.“ – FLEGMA na Livinlife
Album Horúci júl v Memphise by mi svou atmosférou nemohlo evokovat neo-noir snímky, kdyby nebylo dope. The Long Goodbye (1973), The Driver (1978), Body Heat (1981), To Live and Die in L.A. (1985) či Le Samouraï (1967) jsou plné nejen dechberoucích záběrů (flows), kultovních scén (bars), ale hlavně hrdinů, kteří se sice potulují v temném světě, ale nikdy neztrácí svůj styl, charisma a auru. Divák z nich nespustí oči stejně, jako se posluchač nedokáže odtrhnout od obrazů, které ike a FLEGMA malují svými slovy:
„Superkid a boy antipasti, náš rap nosí materiál taliansky“ – ike na Stokin
„V štúdiu multitasking, píšem bary tak, nech znejú bouncy“ – FLEGMA na Stokin
DOLCE & CAFFÈ
Dolce je o kráse, o všem, co je pro člověka estetické, podmanivé a dechberoucí. FLEGMA a ike mi přijdou dope z velké části i pro svůj způsob, kterým se „chvástají,“ aka flexí. Tam, kde jiní rappeři svou cestu z těžkých životních situací na vrchol rámují příběhy o autech, špercích a penězích (rozhodně si nemyslím, že tento způsob je špatný či nutně problematický, ve spoustě případech je nedílně spjat s hip-hop kulturou), ike a FLEGMA personifikují nebo vyzdvihují svůj rap, kterému dávají nespočet vlastností. Tento přístup není nutně spjatý s deskou Horúci júl v Memphise, ale můžeme ho pozorovat v celé jejich tvorbě. FLEGMA píše bary tak „nech znejú bouncy“ a rap obou umělců „nosí materiál taliansky.“ Rapové tropy oba umělci opět směřují zpět k rapu a vytvářejí tím pamětihodné bars a v posluchači „cool“ pocit, který není prvoplánový, ale naopak sofistikovaný a charismatický.
FLEGMA na skladbě Caravaggio z desky Primipasti „kreslím flow jak Caravaggio, môj shit je free, mám Panama flow,“ podobně, jako MF DOOM na Gazillion Ear “Know the drill, it ain’t worth the overkill Flow skill, still, there’s no thrill.” ike na Livinlife zase „že mám v hlase ice, idem prirodzený slide, kĺže po tej base, mmun is in the club,“ obdobně jako když rapová technika Ghostface na skladbě Winter Warz: „My technique alone blows doors straight off the hinges.“
Poslední zbraní obou umělců je jídlo. Ano, opět se mi vybaví MF DOOM či Kool Keith. Na dobrém jídle je cosi magického a krásného a když se spojí s rapem, vytváří se neodolatelný dope zážitek. FLEGMA a ike by nemohli být těmi umělci, jakými dnes jsou, kdyby nepřistupovali s citem a fascinací k něčemu, co je nedílnou součástí každého všedního dne, přesto mi způsob a frekvence, s jakou jídlo komponují do svých bars, přijde na tuzemské scéně unikátní. Málo slov poskládaných do jedné věty dokáže vyvolat takový dope efekt, jako FLEGMOVO „aký v tracku, taký naživo, píšem bary, kým sa varí pasta al olio,“ z tracku Window shoppin.
„No popshit, bez chopsticks (to jedia)
Sečuánský plate, chinese (Tom Yum)
Abstrakt, hard art
Galéria Basquiat, lampa“
– ike na aah
DIGESTIVO
Dope. Před psaním tohoto článku jsem nedokázal jednoduše pojmenovat, proč ve mě deska Horúci júl v Memphise silně rezonuje. Při psaní jsem zjistil, že důvod je očividnější, než jsem si původně myslel. FLEGMA a ike zkrátka kombinují veškeré aspekty, které na rapové hudbě miluji. Naprosto sebejistě navazují na jeden z nejvýraznějších amerických soundů a v dokonale vyladěném rapu s radostí z tvorby a s pokorou k žánru spittují bars plné sídliskových příběhů i elegantních rapových obratů. Horúci júl v Memphise je „americký“ projekt na poli Slovenského rapu, který v sobě kumuluje všechny aspekty skvělého rapu.
Děkuji Kryštofu Šubrovi za debatu k části článku, která se zabývá neo-noir filmy.
Použité zdroje:
Altman, R. (Režisér). (1973). The Long Goodbye [Promotional image]. United Artists. Retrieved from https://www.imdb.com/title/tt0070334/
Collins, A. S. (2023). Spirituality, Blues, and Violence: Rap Hermeneutical Approach for Community Organizers in Memphis [Master’s thesis, Harvard Divinity School]. Harvard DASH.
Covey, W. B. (2010). Pères fatales: Character and style in postmodern neo-noir. Quarterly Review of Film and Video, 27(1), 41–52. https://doi.org/10.1080/10509200802463191
DJ Wich. (2004). Du dolů (feat. Vladimir 518 & Kateřina Winterová) [Audio nahrávka]. MadDrum.
Miller, M. (2008). Dirty decade: Rap music and the US South, 1997–2007. Southern Spaces. https://doi.org/10.18737/M7QS3N
O’Callaghan, P. (2016). Where to begin with neo-noir: A beginner’s path through the dark and dangerous world of modern noir. Dostupné z https://www.bfi.org.uk
Oddekalv, K. A. (2021). What makes the shit dope? The techniques and analysis of rap flows [Doctoral dissertation, University of Oslo]. RITMO Centre for Interdisciplinary Studies in Rhythm, Time, and Motion.
Televízia Markíza. (2023). SoundCheck #02 | Flegma & IKE | raperi z Bratislavy vydajú album [Video]. YouTube. https://www.youtube.com/watch?v=1mPCdSe55uE
The Rap Music Plug Podcast. (2025). #204 – Theravada interview [Video]. YouTube. https://www.youtube.com/watch?v=-humDYYW6Qg&t=255
