Poslouchám, jak mi je řečeno. Poslouchám, jak řeknu. DON’T TAP THE GLASS - Sudety Raport

KDE KULTURA VZKVÉTÁ

Poslouchám, jak mi je řečeno. Poslouchám, jak řeknu. DON’T TAP THE GLASS

Tyler, The Creator - DON'T TAP THE GLASS cover
Tyler, The Creator – DON’T TAP THE GLASS cover

„Myslel jsem to takhle, následuj plán,“

                                                                                   „Díky, zní to dobře. Zkusím to ještě jinak.“

V červenci během své světové tour Tyler, The Creator bez většího navnazování překvapil své posluchače novou hudební deskou DON’T TAP THE GLASS. Při poslechu jeho nejnovějšího počinu se máme hýbat. Tato esej je věnována zamyšlení, jestli skutečně musíme a do jaké míry zůstává v pravomocech a silách tvůrce dohlížet na to, čím jeho dílo je a jakým způsobem bude vnímáno.

Představitelé americké literární školy Nové kritika, William K. Wimsatt a Monroe C. Beardsley, odmítali, že by se kritika měla zabývat posuzováním záměru autora. Trvali na tom, že by díla měla být naopak zbavena od jakéhokoliv okolního kontextu.

„Tvrdili jsme tehdy, že coby měřítko pro posuzování úspěšnosti literárního uměleckého díla není úmysl či záměr autora ani platný, ani žádoucí…“¹

Pro výstavbu úvahy v této eseji zmíním dva z pěti Wimsattem a Beardsleyem navržených axiomů, které by nás měly odradit od pátrání po intenci autora. Ať už je umělecké dílo v procesu tvorby zamýšleno jakkoliv, neznamená to, že to bude totéž, s čím se v hotovém díle setká vnímatel, i když nelze popřít, že jsou procesy tvorby a recepce vzájemně vztažené. Umělecká díla by tak měla být hodnocena jako stroje nebo pudinky na základě toho, jestli fungují a chutnají.² Jediné, co by pro nás mělo být relevantní, je to, co najdeme v samotném díle. Wimsatt s Beardsleyem to nazývají vnitřní výpovědí, která obnáší, jakým způsobem je umělecké dílo napsáno a uspořádáno, v literatuře se k této evidenci dostáváme skrze jazyk, zatímco vnější evidence zahrnuje, co už do samotné básně nepatří, za jakých podmínek byla napsána, proč autor tvořil³ a všechny další okolnosti, které byly tak důležité pro Charlese Augustina Sainte-Beuvea.⁴

Z pohledu Nové kritiky by pro nás měla být zcela irelevantní informace, že nová deska The Clipse vznikala u Pharella Williamse v ústředí domu Louis Vuitton.⁵ Buď uslyšíme vytříbenost, exkluzivitu a luxus v jejich rapu, nebo tam tyto atributy neuslyšíme nikdy, protože je nelze dosadit dodatečně na základě doplňujících informací zvnějšku (Autor eseje považuje Let God Sort Dem Out za vytříbené, exkluzivní a luxusní dílo). Novou kritiku nezajímá, co nám o prostředí a ovzduší vzniku uměleckého díla řeknou jeho tvůrci. Dílo pro ně funguje nebo ne.  

V duchu požadavků Nové kritiky proběhlo i mé vstupní setkání s DON’T TAP THE GLASS. Ničím a nikým nekorigovaný poslech ve mně zanechal prvotní nejednoznačné dojmy z obsahové vyprázdněnosti. Nechci zdaleka tvrdit, že by se jednalo o podobné rozhořčení, které zažíval Nietzscheho Zarathustra.

„A jednou jsem chtěl tančit, jak jsem ještě nikdy netančil. Do dálky přes všechna nebesa jsem se chtěl dát do tance. To jste přemluvili mého nejmilejšího pěvce. I zanotoval hrůzný dusný nápěv, do uší mi troubil jako ponurý roh! Vražedný pěvče, nástroji zloby, nejnevinnější! Už jsem se chystal k nejlepšímu tanci, tu jsi zavraždil svými zvuky mé vznícení! Jenom tancem dovedu vyslovit podobenství nejvyšších věcí a tu mi mé nejvyšší podobenství nevyslovené uvízlo v údech! Nevyslovená a nevykoupená mi uvízla nejvyšší naděje. A pomřely mi všechny vidiny a útěchy mého mládí!“⁶.

Ale přesto nemůžu popřít jakési bezprostřední nepatrné zklamání, zejména z perspektivy, ze které Tyler popisuje všechny své umělecké počiny jako vhledy do toho, kde se zrovna nacházel.

„Mohl to být Baltimore nebo Detroit. Procházel jsem deskami a řekl jsem, že je skvělé, že jsem na těch albech mohl zaznamenat fáze mého života, kde jsem byl.  Zpětně se můžu dívat, že to byla ta a ta má verze. Kdokoliv tvoří hudbu, prosím, ať jste kdokoliv v daný moment, dejte to tam všechno, i když se to ostatním nelíbí. Někdo nemá rád Call Me If You Get Lost Tylera. A je to v pořádku. Jsem rád, že se jim nelíbí. Je to to, kde jsem byl. Na čem mi záleželo. Je krásné vnímat to vedle Goblina a vedle toho, co vydám v padesáti. Jsou to deníky. Nejen texty, ale i zvuky a tempa.“⁷

V očekávání další zranitelné a upřímné sondy do toho, kde se Tyler zrovna na své cestě nachází, mi na DON’T TAP THE GLASS něco scházelo. Podle amerického filozofa Kendalla L. Waltona to byl kontext a volba adekvátního způsobu, jak Tylerův nový počin vnímat.

„Z tohoto stejně jako z jiných důvodů je názor, že umělecká díla by se měla posuzovat prostě podle toho, jak je vnímáme, velmi zavádějící, i když je něco pravdy na myšlence, že na čem esteticky záleží, je to, jak ta která malba nebo sonáta vypadá či zní.“⁸

Kendal L. Walton navrhuje, že tu je několik poměrně jednoznačných hledisek, jak dosáhnout správného způsobu vnímání určitého díla. Měli bychom pro sebe zvolit takovou kategorii vnímání, kde pro nás bude minimum nestandardních rysů. Dále máme vnímat umělecké dílo takovým způsobem, v němž tato kreace obstojí nejlépe. Máme vycházet z očekávání umělce, jak bude dílo vnímáno a na závěr pracovat s tím, jakým způsobem by dílo vnímali autorovi současníci.⁹ Pro nalezení správného způsobu vnímání pak mají historické podmínky, tedy autorův předpoklad a zájem s názory současníků, klíčový význam.¹⁰

Můj nepřipravený přístup k DON’T TAP THE GLASS by byl pro Kendala L. Waltona chybný.

„Jsou-li estetickými vlastnostmi díla ty, které v něm máme objevit, když dílo vnímáme správně, a jestliže správný způsob jeho vnímání je určen zčásti historickými fakty týkajícími se umělcova záměru a (nebo) jeho společnosti, žádné zkoumání díla samého, jakkoli důkladné, samo o sobě tyto vlastnosti neodhalí.“¹¹

Rozhodl jsem se tedy přečíst Tylerův manifest.

DON’T TAP THE GLASS manifest by Tyler, The Creator

Dále jsem si poslechl rozhovor, kde Tyler popisoval svůj tvůrčí proces, čímž orámoval DON’T TAP THE GLASS kontextem, jenž zcela proměnil moji optiku.

„Chtěl jsem být zase bláznivý. Chtěl jsem mít inside jokes, vtipné blbosti, nad kterými se budu smát s kámoši. Nechtěl jsem psát o ničem hlubokém. Žádné album cuts.“ ¹²

„Nahrál jsem to celé v květnu na tour v Evropě. Chtěl jsem to dokončit a jakmile to bude hotové, tak to vydat. Žádná propagace, žádné rozhovory. Prostě to vydám, protože jsem už měl velké rollouty. Dostal jsem ceny a první místa v žebříčcích. Chtěl jsem jenom udělat něco cool pro sebe a vydat to. Nic nepřehánět. Dělal jsem dlouhá intra, outra, bridges, beat switches.“¹³

Rázem jsem začal vnímat DON’T TAP THE GLASS jako nesmírně zábavné, hravé a živé tvůrčí gesto. „Ta kreativní smršť, kterou jsem měl. Musel jsem to vydat. S hroznou photoshop obálkou, kterou miluju, protože to jsou moje kořeny. Je to venku a je to cool. Summer shit. Bam.“¹⁴ Došlo mi, že můj první poslech nebyl tak naze nevinný, jak jsem se domníval. Přistupoval jsem k DONT TAP THE GLASS v kontextu témat, která Tyler řešil na Chromakopii, což by z Waltonovy perspektivy nebyl správný způsob vnímání, protože neumožňoval nové Tylerově desce vyniknout v nejlepším možném obraze. „Chtěl jsem se zase bavit. Na minulém albu jsem řešil potraty. Chtěl jsem být zase bláznivý. Chtěl jsem být ztřeštěný. Doufám, že o to nikdy nepřijdu.“¹⁵ 

Odvázanost bezprostřednosti a bezstarostnosti samotného způsobu vydání DONT TAP THE GLASS vrhá zajímavý a provokativní paprsek světla na dnešní takřka povinnou složku jakéhokoliv tvůrčího i netvůrčího projektu v podobě provádění velkých propagačních kampaní.

„V sobotu jsem řekl, že v pondělí ráno vydám album. A prostě jsem to vydal. Můžeme to udělat. Všichni, kdo tvoříte. Můžete to prostě vydat. Nemusíte vždycky mít velké rollouty s tím, že jste strávili v krvi a potu třicet let. Pak dojde k tomu, že se sami svazují, z čehož vyrůstá strach. Pak trvá třicet let, než něco vyjde. Proto jsme nikdy nedostali Detox. Přehánějí to. Taky jsem to dělal, dával si záležet na každém detailu, ale teď vím, že někdy je skladba prostě dobrá. Nemusí to být vždy inovativní a posouvat dále. Někdy chceš nosit bílé tričko.“¹⁶

Myslím, že je zajímavé, jak minimalistické rollouty nijak neuškodily Kendrickovým Mr. Morale & the Big Steppers a GNX. Představitelé Nové kritiky by to vysvětlili tím, že jeho díla fungují, aniž bychom potřebovali cokoliv doplňovat zvenčí. Na druhé straně tajuplný projekt 3.15.20 od Childishe Gambina zůstal v době svého vydání zcela nepovšimnut.

„Je tu projekt 3.15.20, který jsem vydal. Nikdo ho nikdy neslyšel. Lidé ani nevěděli, že jsem ho vydal.“¹⁷

„Není jednoduché uvést to album do kontextu. Došlo mi to. Se streamingem je to těžké. Kdyby to bylo jen [hmotné]¹⁸ album, budou tu určité hranice, ale je to streaming. Časové kódy [jako názvy skladeb]¹⁹ nejsou způsobem, jak lidi poslouchají hudbu. Myslím, že to album funguje lépe jako vinyl.“²⁰

Tweet by Donald Glover

Znovu můžeme najít oporu v Nové kritice. To, jaké měl Childish Gambino záměry a co viděl ve 3.15.20 se automaticky neobjevilo v recepci publika. Je zábavné, že to byl právě Tyler, který kdysi kritizoval Gambinův mysteriózní způsob vydání 3.15.20.²¹ Názory se mění, všechny Tylerovy hudební releasy tyto změny zaznamenávají, proto nevnímám nic pokryteckého na tom, že by se dneska Gambinovy iniciativy vydat album bez jakéhokoliv kontextu nejspíše zastal.

Myslím, že je na místě podrobit kritickému přezkoumání i Waltonův návrh, že je autor díla pánem správného způsobu, jak bude jeho dílo recipované. Sám Tyler si meze možností dohledu na přijetí vlastní tvorby uvědomuje. 

„Svět říká: ‚Mně se líbí tohle.‘ ‘Like Him‘ je největší skladba na Chromakopii. ‘Sticky‘ je na druhém místě. Jsou hned vedle sebe. Myslel jsem si, že ‘Darling, I‘ a ‘Sticky‘ budou největší. ‘Like Him‘ a ‘Sticky‘ jsou několikrát platinové. Jednoduše nikdy nevíš. Na tomhle albu jsem myslel, že to budou ‘Ring, Ring, Ring‘ a ‘Sugar On My Tongue‘. Zatím to tak vypadá, ale nemůžeme vědět, jak to bude za měsíc a půl.“²²

Absence kontroly nad tím, co a jak si publikum přebere, je o to patrnější, když slyšíme, že si Tyler nebyl jistý, zda “Like Him“ na Chromakopii vůbec umístit.

„‘Like Him‘ se málem nedostala na album. Daniel [Caesar]²³ se na mě podíval a zeptal se, jestli jsem se zbláznil. Řekl, ať to na to album dám. Uvědomil jsem si, že je to ten člověk, který nahrál, zmixoval, zmasteroval a vydal skladbu ‘Vince Van Gogh‘. Má v sobě génia. Ví, o čem mluví. ²⁴

Nezanedbatelnou aktivní roli posluchače a vnímatele bych rád podepřel teorií amerického mediálního teoretika Johna Fiskeho.

„Celá řada filmů, nahrávek a jiných výrobků, které se rozhodnutím lidí staly nákladnými neúspěchy (nejslavnějším příkladem je Edsel), však dokazuje, že zájmy lidí nejsou totožné se zájmy průmyslu. Pokud má zboží tvořit součást populární kultury, musí odrážet zájmy lidí. Populární kulturu nemůžeme popsat jako proces konzumace, ale jako kulturu, tj. aktivní proces vytváření a oběhu významů a požitků v rámci společenského systému…“²⁵

To, jestli se bude DON’T TAP THE GLASS skutečně poslouchat v pohybu a plné hlasitosti z velkých repráků, rozhodne až samotný vnímatel, který v tomto díle může stejně dobře aktivně najít zcela odlišné vlastní hodnoty a způsoby prožívání. Uvědomovat si svou svobodu prožitku a dále se odklánět od záměrů a osobnosti autora můžeme dále společně s Rolandem Barthesem.

„Dát textu Autora znamená vnutit mu pojistku, opatřit jej posledním označovaným, uzavřít psaní. Tato koncepce se velmi dobře hodí kritice, která si chce dát za hlavní úkol objevit v díle Autora (či jeho hypostaze: společnost, historii, ducha, svobodu): jakmile se najde Autor, text je ‚vysvětlen‘, kritika zvítězila.“²⁶

„V mnohosti psaní je vlastně vše k rozmotání a nic k dešifrování. Struktura může být sledována, ‚párána‘ (jak se říká o utíkajícím oku punčochy ve všech svých obměnách a řadách, je však bezedná. Prostor psaní můžeme procházet, ale ne odhalit, psaní skýtá bez přestání smysl, ale vždy jen proto, aby se hned rozplynul: psaní vykonává systematické osvobozování se od smyslu.“²⁷

„…zrození čtenáře musí být zaplaceno smrtí Autora.“²⁸

Před závěrem krátce odbočím a zeptám se. Když byl na cenu Grammy album roku 2024 nominován New Blue Sun od Andrého 3000, bylo hodnoceno skutečně jeho umění na dechové nástroje, nebo spíše rapové zásluhy a impozantní obrat v tvůrčím zaměření? Jsem velký příznivec Andrého 3000, jeho tvůrčí obrat si zaslouží všechnu čest, jedná se takřka o příkladovou tvorbu podle Tvůrčího aktu Ricka Rubina²⁹ a historické praxe diletantismu, který byl považován napříč věky za intelektuální ideál elit. Přesto chci v rámci této úvahy zmínit New Blue Sun jako pobídku k zamyšlení nad tím, jestli to byly skutečně inherentní kvality díla samotného, kterým se dostalo tolik pozornosti, nebo jestli se o to postaral rámec a kontext vznikající kolem osobnosti autora.

Tato esej není verdiktem, že se máme nekompromisně vzdát osobnosti autora s kontextem, který nám poskytuje. Je účastí na dlouho trvající debatě. Můj prožitek z DON’T TAP THE GLASS byl bohatší, jakmile jsem zahrnul rámec, ve kterém album vzniklo. Zmizelo i nedorozumění s lyrickou vyprázdněností. Fáze DON’T TAP THE GLASS bude pro tvorbu Tylera, The Creatora stejně hodnotným deníkovým zápisem jako všechna jeho předešlá hudební alba. Bude navždy záznamem období, kdy se chtěl hýbat a zval nás, ať se k němu připojíme. To, jestli se přidáme k tanci za hlasitého poslechu, nebo si z díla odneseme vlastní hodnoty a významy, už bude naše svobodné rozhodnutí vymykající se všem manifestům a návodům.

Titulní ilustrace by Marttina.

  • [1] BEARDSLEY, Monroe C., WIMSATT William Kurtz: Intencionální klam. In: Onufer, Petr (ed.): Před potopou: kapitoly z americké literární kritiky 1930-1970, str. 151.
  • [2] BEARDSLEY, Monroe C., WIMSATT William Kurtz: Intencionální klam. In: Onufer, Petr (ed.): Před potopou: kapitoly z americké literární kritiky 1930-1970, str. 151-152.
  • [3] BEARDSLEY, Monroe C., WIMSATT William Kurtz: Intencionální klam. In: Onufer, Petr (ed.): Před potopou: kapitoly z americké literární kritiky 1930-1970, str. 156.
  • [4] SAINTE-BEUVE, Charles-Augustin: „O kritické metodě“. In: týž, Podobizny a eseje. Praha: Odeon, 1969, str. 215.
  • [5] Clipse: The ‚Let God Sort Em Out‘ Interview | Rap Life, 01:16.
  • [6] NIETZSCHE, Friedrich. Tak pravil Zarathustra. Vyšehrad, 2020, str. 126.
  • [7] Tyler, The Creator: The DON’T TAP THE GLASS Interview | Zane Lowe Interview, 13:03.
  • [8] WALTON, Kendall. Kategorie umění. In: ZUSKA, Vlastimil. Umění, krása, šeredno. 2004. Karolinum, 2004, str. 51.
  • [9] WALTON, Kendall. Kategorie umění. In: ZUSKA, Vlastimil. Umění, krása, šeredno. 2004. Karolinum, 2004, str. 66.
  • [10] WALTON, Kendall. Kategorie umění. In: ZUSKA, Vlastimil. Umění, krása, šeredno. 2004. Karolinum, 2004, str. 69.
  • [11] WALTON, Kendall. Kategorie umění. In: ZUSKA, Vlastimil. Umění, krása, šeredno. 2004. Karolinum, 2004, str. 71.
  • [12] Tyler, The Creator talks being nervous rapping with The Clipse and what LA means to him, 27:00.
  • [13] Tyler, The Creator talks being nervous rapping with The Clipse and what LA means to him, 27:27.
  • [14] Tyler, The Creator talks being nervous rapping with The Clipse and what LA means to him, 1:03:03.
  • [15] Tyler, The Creator talks being nervous rapping with The Clipse and what LA means to him, 1:06:11.
  • [16] Tyler, The Creator talks being nervous rapping with The Clipse and what LA means to him, 1:00:31.
  • [17] Gilga Radio – Episode 1,1:05:08.
  • [18] Vložená poznámka do citátu
  • [19] Vložená poznámka do citátu
  • [20] Gilga Radio – Episode 1, 1:06:50.
  • [21] WILLIAMS, Aaron. Tyler The Creator Loves Donald Glover’s ‘3.15.20’ But Hates The Way He Released It.
  • [22] Tyler, The Creator talks being nervous rapping with The Clipse and what LA means to him, 57:24.
  • [23] Vložená poznámka do citátu
  • [24] Daniel Caesar & Tyler, the Creator Talk Friendship in Hilarious Interview | Billboard Cover, 15:50.
  • [25] FISKE, John. Komodity a kultura. Online. Revue pro média č.1: Média a populární kultura, str. 1.
  • [26] BARTHES, Roland: Smrt autora, in Aluze 10, č. 3, 2006, str. 77.
  • [27] BARTHES, Roland: Smrt autora, in Aluze 10, č. 3, 2006, str. 77.
  • [28] BARTHES, Roland: Smrt autora, in Aluze 10, č. 3, 2006, str. 77.
  • [29] RUBIN, Rick. Tvůrčí akt: Způsob bytí ve světě. Aurora, 2023.

Použitá literatura

  • BARTHES, Roland: Smrt autora, in Aluze 10, č. 3, 2006.
  • BEARDSLEY, Monroe C., WIMSATT William Kurtz: Intencionální klam. In: Onufer, Petr (ed.): Před potopou: kapitoly z americké literární kritiky 1930-1970. Praha: Revolver Revue, 2010.
  • NIETZSCHE, Friedrich. Tak pravil Zarathustra. Vyšehrad, 2020. ISBN 978-80-7601-109-0.
  • RUBIN, Rick. Tvůrčí akt: Způsob bytí ve světě. Aurora, 2023. ISBN 978-80-8250-100-4.
  • SAINTE-BEUVE, Charles-Augustin: „O kritické metodě“. In: týž, Podobizny a eseje. Praha: Odeon, 1969.
  • WALTON, Kendall. Kategorie umění. In: ZUSKA, Vlastimil. Umění, krása, šeredno. 2004. Karolinum, 2004, s. 49-76. ISBN 80-246-0540-6

Internetové zdroje