Vítáme tě u Rapového týdeníku 134: Money Talks. Každé pondělí tě zavedeme do světa rapu a shrneme si ty nejdůležitější novinky, oznámení a události, které nesmíš minout. Z české a slovenské scény přinášíme recenze desek MONEY.TALKS by Cringe Prince, SOMA by Dvě Slunce a Znamenie Šelmy by Karlo. V článku nechybí ani D Ritch, RicScar, dusan vlk, Vladimir 518 a 7krát3, Sergei Barracuda, KRISTIAN10 a Ironnick. Světová scéna? billy woods, Rome Streetz & Conductor Williams, JID, André 3000, Knowledge the Pirate, Roc Marciano, MIKE, Tony Seltzer, Bones a spousta dalších. To vše a mnohem více najdeš v Rapovém týdeníku.
ČESKÁ A SLOVENSKÁ SCÉNA
Cringe Prince – MONEY.TALKS,- recenze
Cringe Prince je nejen umělec mnoha jmen, ale také umělec mnoha person. Samotného Prince jsme v jeho poslední zhruba tříleté etapě kariéry, kdy začal vydávat svou music na všechny streamovací služby pod přízviskem Cringe Prince, nejlépe poznali na desce DRUM. Na plejádě EPs, které za poslední roky vydal, na sebe obléká kostýmy a buduje fikční světy, které sice odráží jeho emoce i pohled na svět, ale žádné zákony v nich neplatí. Stejně je na tom i nejnovější projekt: chameleon Cringe Prince vytvořil další rapovou personu – MONEY.TALKS,-, i když duše mlčí. Nové EP je dekonstrukce nekončící práce a hustle mentality, která má vtip i nápad.
MONEY.TALKS,- je bohaté a opravdu sugestivní zrcadlo současného systému, který vyžaduje neustálou honbu za penězi. Cringe Prince se danému tématu věnuje z vícero úhlů pohledu – Greyjoy,- je dekonstrukce hustle mentality, esence krysího závodu, kde se nedodržují žádná pravidla a všichni se řídí mottem „soutěžím, tedy jsem.“ Slaný.tváře,- se zabývají korporátní prací, nekonečnými továrnami a korporáty plných upocených lidí, nad kterými se zatahuje temné nebe. Poslední skladba EP Guap,- je intimnější a v jejím jádru je přežívání umělce ve světě, pro který je umění na předposledním místě v hierarchii priorit, hned nad empatií. Cringe Prince opět potvrzuje svůj naprosto jedinečný um, kterého si konečně začíná všímat širší škála posluchačů. Jděte na jeho show.
Dvě Slunce – SOMA recenze
Tomáš a František od minulého roku tvoří duo Dvě Slunce, které do našich končin přináší neotřelý alternativní experimentální rap. Jejich debutová deska GAS GAS se umístila do našeho žebříčku TOP 30 nejlepších českých a slovenských rapových alb 2024, na nový projekt jsme se tak opravdu těšili. Po pilotním singlu AVATAR přichází nová deska SOMA (řecky tělo). František jakožto designovaný doktor antické filosofie, tak i Tomáš, který v Athénách žil tři měsíce, obalují do schránky názvu SOMA hudbu o poznání svého já a sebepřijetí. Název je stejně jako jeho význam pouze schránkou, ve které se ukrývají emoce. SOMA je deska fresh outta terapie. Dvě Slunce přináší výpověď generace plné erupcí, jejich paprsky hřejí ale nepálí, a pokud tě někde pálí, tak detekují rány, které je třeba zahojit.
Pojmem generace nevymezujeme konkrétní věkovou skupinu, spíše určitý stav mysli. Je neohraničená a ve své množině ukrývá lidi, kteří hledají své místo ve světě. Málokteré tuzemské album nás takto hřejivě objalo, Dvě Slunce se zabývají problémy a tématy, s kterými se setkává většina z nás, s opravdu úctyhodnou citlivostí. Album otvírá skladba AVATAR pojednávající o poznání vlastního já, upřímná pouť skrze běžné dny. Track AVATAR hledá krásu v každodenních činnostech, v četbě deníků i chození na koncerty. Track je až nevídaným způsobem časosběrný a intimní (stejně jako celé album), po jeho poslechu máš pocit, že jsi s umělci strávil celý týden.
Track HRA čteme jako dekonstrukci kapitalismu coby systému postaveného na soutěžení. Duo v tomto nehostinném systému hledá solidaritu a i přesto, že skladba je naplněna slovy velice intimními („Ona necení volnej trh a já necením volnej vztah“), má široký makro podtext popsaný výše. Deska je plná pamětihodných bars, které se nám okamžitě vryly do hlavy. „Vdechujeme kouř a vydechujeme hovor,“ má nakročeno ke kultovnímu statusu. Jedním z highlightů desky je skladba MUŽ, která výjimečným způsobem dekonstruuje roli muže ve společnosti, ve které si nemůže dovolit nebýt maskulinní. KLUB s Klárou Wodehn je zhudebněný safe space, ono zmíněné obejmutí, zatímco NARUBY w/ Tzusan dýchá skoro až folklorní magií. Nutno podotknout, že Klára i Tzusan se na desku opravdu náramně hodí.
Velmi sugestivní je i skvělý cover. V pozadí lidských končetin je pravděpodobně pouhá tráva, příroda ve tmě (přirozený a citlivý motiv), která na coveru připomíná vesmír a ruce působí jako obrovské božské objekty. Tento cover v nás vyvolává emoci, že centrem veškerého vesmírného prostoru je lidské tělo, tělo každého z nás v kontaktu s druhým člověkem. Což je emoce, kterou si z poslechů desky rádi odneseme.
Karlo – Znamenie Šelmy recenze
Karlovo novém EP není jen o póze či tvrdosti, je to výpověď z podzemí, která spíše šeptá než-li křičí, ale o to více tíží. Znamenie Šelmy je krátký a syrový záznam existence, kde se nehraje na happy endy. Tahle deska bolí, pálí, ale zároveň dává sílu těm, kteří její témata moc dobře znají, těm, kteří se nevešli do vzorného světa. Už samotné názvy skladeb jako Meno Na Hrobe nebo Pivnica Plná Kufrov ti napoví, že nejde o žádný vibe do kavárny. EP sugestivně vykresluje betonové sklepy, stěny černé od popela a ticho, které řekne více než slova. Karlo rapuje jako člověk, jež ví, jak vypadá konec, a přesto ráno zvedne hlavu. Ne proto, že chce, ale protože musí. Track KILOZAKILOM (feat. Dusan Vlk) je jak rozervaná kronika lidí, kteří přežívají systém, jež vůči nim nikdy nehrál fér. „85% ťa vystreli ako katapult“ tvrdá linka, která nemluví o útoku, ale o útěku. V kufru se veze robota, ale zároveň trauma: noční jízdy, nedůvěra. Všechno je reálné, ale nikdy ne doslovné, tohle je poezie chaosu. Beaty jsou syrové, minimalistické, ale rozhodně ne nudné. Jsou jako prázdné ulice v noci, klid, který tě znervózní. Zvuky tikají jako časovač bomby, ale zároveň nechávají Karla dýchat. Jejich rytmus není pro kluby, je to heartbeat, který drží celý příběh pohromadě. Karlo nepózuje. Nesnaží se být tvrdý, on tvrdý je, protože realita ho tak vytesala. Zároveň je celý projekt empatický k těm, kteří jeho tíhu dobře poznají. Jeho víra není dogmatická, je to poslední svíčka ve tmě, která tě drží při smyslech. I přes nihilismus, násilí a zmatek na EP najdeš něco lidského. Karlo věří, že i když ti celý svět říká „ne“, ty můžeš dále dýchat.
Špinavé prachy
Ostravský boss Sergei Barracuda vypustil nový track i s videoklipem. Špinavé prachy jsou prvním singlem z chystaného alba Věčný Hlad. A název desky rozhodně nelže. Sergei rapuje hladově, bez příkras a filtrů, přesně tak, jak jsme u něj zvyklí, ale i tak je v tomhle tracku slyšet něco víc. Track Špinavé prachy je dekadentní jízda temnou stranou noci, kde šustí bankovky, pálí sklo a sex i násilí se stávají kulisou života, který nikdy nezpomalí. Sergei nehraje na morálku ani na podobenství. Říká na rovinu, že miluje špinavej svět, protože je jeho součástí. A že v něm i navzdory nevyhnutelné sebedestrukce funguje jako provider, nejen pro sebe, ale i pro svoje lidi. Všechno je raw, bez patosu, bez výčitek. Sergei track staví jako svůj film: pistole, Airbnb přetavený na trap house a noc bez konce. Beat valí jak bouřka z podzemí a opakující se hook tě vtáhne do smyčky, ze které nejde snadno odejít. Tohle není storytelling, to je výkřik z místa, kde přežije jen ten, kdo jede naplno.
DOMOV
Když Vladimir 518 řekne DOMOV, není to jen další slovo do tracklistu. Společně se soulovým vokalistou 7krát3 a beatmakerem DTonate přinášejí silný a emocemi naložený track DOMOV. Track vyšel spolu s videoklipem jako první ochutnávka z jejich společné desky, která vychází už 21. května 2025. Tahle věc tě nese jako noční vlak přes zamlžené město. Vladimir tu není jen rapovej veterán, je poutník, hledající ve špíně Prahy světlo, kliku bytu, děti ve smyku a pokořený návrat k sobě. Jeho slova mají váhu otce, jež ví, že domov nejsou jen zdi, ale prostor, kde necháš mluvit srdce. 7krát3 k tomu přidává typický soulový feeling, ne křik, ale bolest, která vibruje pod kůží. Refrény jsou jako modlitby psané na jízdenky do míst, kde jsme ještě nebyli, ale každý po nich toužíme. „Ptám se všech lidí, jestli neznaj můj domov…“ – a my víme přesně, co tím myslí. DTonate servíruje beat jako z jiné galaxie, éterický, ale uzemněný. Hudba tu není jen kulisa, ale druhý hlas. Nečekej banger, čekej svědectví. Track DOMOV není o útěku, ale o návratu. K sobě. Ke kořenům. Ke klidu. Tahle věc ti připomene, že domov není jen místo. Je to stav mysli. A že “boj se svýho temna, svýho pekla se nauč bát” není výhružka, je to výzva. K růstu. K zodpovědnosti. K lásce.
Made in oblivion
Dusan Vlk znovu ukazuje, že rap nemusí být jen o bangeru a flexu, ale může se stát i hlubokým ponorem do vnitřního světa. Jeho nová skladba made in oblivion, podpořená temně vibrujícím beatem od david-sana, přichází s intenzitou, která neuhýbá ani sobě, ani světu. Skladbu doplňuje videoklip nesoucí se v melancholii, pocitu opuštěnosti a tiché víry v lepší dny. Refrén „Podaj mi ruku, neboj sa mi veriť / Ja ti ukážem iný svet“ není jen fráze, je to nabídka, přiznání, prosba i vzepření. Track stojí někde na pomezí mezi modlitbou a nihilismem. Vlk otevírá téma ztráty, vyhoření, nespavosti, boje s tím, co tě nechce pustit ven. Z jeho slov je cítit, že spíše než o dissy a výkřiky jde o zápas o vlastní mysl, vlastní klid, vlastní život. V textu najdeš bolest, únavu, ale i momenty víry, že není pozdě. Výrazný prostor dostává pocit, že okolní svět často nechápe, že lidé jako Dušan vidí pod povrchem věcí přílišnou hloubku, a to bolí. I přesto track drží naději a statečnost být sám sebou. Made in Oblivion je upřímný, temný a intimní track. Není pro každého, ale pro ty, kteří někdy seděli v tichu noci a přemýšleli, kam dál, bude jako zrcadlo. A možná i jako natažená ruka, která tě chytí, když to nečekáš.
Wake up
D Ritch není jméno, které by chodilo po špičkách, a jeho nový dvojitý single Wake Up / Zajdi si na gyndu to jen potvrzuje. Zatímco první track budí, jak název napovídá, surovou energií a vyhlášeným drivem, track druhý je granát hozený do prostoru. Zajdi si na gyndu je track plný toxických punchlines, které neuhýbají nikomu. Text je brutální, nebere si servítky. Je to disstrack v nejčistší formě navoněný vztekem, ironickým úšklebkem a balený do technicky ostrého rapu. Ritch tu jede jak s motorovkou v ruce a místo plachosti servíruje zlou poetiku, která sice řeže, ale také nese silný otisk bolesti a potřeby se vymezit. Nenávist není samoúčelná, je to obranný mechanismus, obrana teritoria i sebevědomí, které se teprve staví na nohy.
Bistro opět servíruje
Sosr a KRISTIAN10, dva rapoví kuchaři, kteří spolu servírovali bars na tracku BISTRO z desky Pyraboyz tape vol.3: Cancel Culture Musick, vyhazují dvě soundclound věci. Poslední Náboj a OPIÁTOVEJ KRUH jsou svým vyzněním protipóly, přesto je spojují osobitý sick vibes. Hezky postupně. OPIÁTOVEJ KRUH by KRISTIAN10 je lovesong with a twist, KRISTIAN10 vyjadřuje obdiv svým osobitým stylem. Shorty, o které track pojednává, je tajemná a vzdálená, mizející v davu, ale vždycky vynikne. Track je velmi citlivý a plný svobody, přesto neztrácí nic na svém sexappelu. Sosr naopak přichází s další salvou dirty bars, Poslední Náboj (2024 unreleased šmejd), je nezastavitelný proud punchlines, kde bys každý jeden řádek mohl citovat. Sosr se dostal do bodu, kdy opravdu hraje svůj vlastní sport, ve kterém mu nikdo nešlape na paty. Nejedná se ovšem o žádné prázdné hlášky, za každým vtipem hledej promyšlenou satiru, která dekonstruuje různé rapové tropy, jako například macho vesnickou dealerskou game.
Paper Poppin‘
RicScar má Westside v krvi a jeho nový single je toho důkazem. Někdy stačí chytlavé bars, ladná flow a úderný beat: Paper Poppin‘ je banger, který se ti zaryje do hlavy. Rapová music má mnoho podob a pokrývá nekonečno témat, pokud ovšem hledáš track do auta, který otestuje tvoje repráky, nebo skladbu, jež tě nakopne, přitom není žádnej wannabe motivační žvást, tak jsi tady správně. Cash talk, gas a nekompromisní vize: RicScar do nového tracku zabalil tolik odhodlání, že tě nasytí na několik týdnů. Tohle je vkusná hymna pro je hustlery, která si na nic nehraje.
Marco Polo
„Piáno pro dva, ale sedím tady sólo, čekám až se zklidní hladina jak Marco Polo.“ Skladba Marco Polo by Ironnick pluje v oceánu tmy, bolesti a nenávisti a hledá odpuštění, sebepřijetí i nit, která šije rány na duši. Jak napovídá citovaný verš, Ironnick využívá sugestivní podobenství a proměnu vnitřního já, cestu ke zdravému vztahu vůči druhým, společnosti a hlavně sobě samému rámuje do dobrodružného příběhu, plavby Marca Pola. Propité dny i válka se svým nitrem, track Marco Polo není lehký poslech, ale jeho upřímnost i otevřenost nabízí naději. Pokud zažíváš podobné pocity, věř, že i hladina oceánu plná rozbouřených vln jednou utichne. Ironnick to moc dobře ví.
NOVINKA TÝDNE
billy woods – GOLLIWOG recenze
One and only billy woods vydává dva roky po Maps (w/ Kenny Segal) novou desku. Víc netřeba psát, víc netřeba číst. Jeden z nejlepších, ne-li nejlepší rapper současnosti své dvacetileté zkušenosti přetavil do svého dosavadního opusu. GOLLIWOG by billy woods je nejdůležitější rapové album současnosti: existenciální sociální horor, při jehož poslechu jsme se styděli za to, že jsme lidské bytosti. Afričtí zombíci, CIA, vražedné AI, války, démoni, auta v pasti cestující v čase a umírající Frantz Fanon jsou jen někteří z účastníků woodsova danse macabre. Album vychází z povídky, kterou billy napsal v devíti letech a kterou dal přečíst své matce. Ta mu odpověděla, že povídka je „overly derivative and needed some work.“ billy si tato slova vzal opravdu k srdci a povídku nám předkládá teď, ve své monumentální podobě.
GOLLIWOG je album temné v té nejryzejší podobě, billy woods říká Come and See (1985) a nastavuje zrcadlo celé společnosti, lidské rase. Na poli osmnácti skladeb poznáš billyho bytostně ponurou vizi, tak urgentně radikální, jak to jen současná kapitalistická společnost potřebuje. E L U C I D s albem REVELATOR (2024) ze srdce krvelačného impéria křičel „probuď se“ a teď přichází billy woods, využívá bdělých posluchačů a nutí je čelit svým činům, poznat pravdu a zpytovat svědomí.
„I hide everything in the rhymes, that’s why I need it dark on stage,
Make no mistake“
Rapuje billy na skladbě Make No Mistake a nám nezbývá nic jiného než poslouchat a stydět se. Album je sice velkým hororovým příběhem se společenským rozsahem, přesto je protkaný billyho osobní výpovědí a traumaty. Skladba Waterproof Mascara se věnuje opuštění Zimbabwe, ze kterého billy odjel se svou matkou několik měsíců poté, co jeho otec zemřel při autonehodě.
„This system will take your ancestral traditions and twist ‚em
Indigenous mountain villages makin‘ coca paste
Still living hand to mouth, make no mistake“
Jsou další slova ze skladby Make No Mistake. GOLLIWOG je odpor, nárazová zóna represivních systému a ideologií, esence rapu. billy se věnuje i současné genocidě v Gaze, kterou Izrael za pomoci peněz a zbraní Spojených států a zemí Západu páchá.
„Twelve billion USD hovering over the Gaza Strip. You don’t wanna know what it cost to live.“
Rapuje na skladbě Corinthians, zatímco Západ se pouze dívá („Scarecrow in a field, watching the spectacle.“) Beat by El-P a hostující Despot: zmíněný track je brutální sci-fi horor plný vražedných technologií, bohužel bez přívlastku „sci-fi“, jelikož pouze popisuje realitu. Jak řekl Eyedea – Even Shadows Have Shadows (2001) a přesně takhle billy woods a plejáda dalších talentovaných umělců budují jeden velký rozmanitý příběh, který je presto neuvěřitelně ucelený. Producenti The Alchemist, Kennyh Segal, EL-P, Conductor Williams, Preservation, Messiah Musik, Sadhugold, Ant, Shabaka Hutchings, Steel Tipped Dove, DJ Haram, Willie Green, Jeff Markey, Saint Abdullah, Human Error Club a hostující E L U C I D, Cavalier, Bruiser Wolf, Despot, Al.Divino a zpěvačka Yolandou Watson: GOLLIWOG je příběh, na kterém pracovali ti nejlepší z nejlepších.
Celé album uzavírá fenomenální skladba Dislocated feat. E L U C I D, panenka golliwog mizí: „You can’t come in here with me, I can’t be located,“ a zůstává pouze myšlnka, která se začne šířit společností a připomínat bolest všem, kteří ji někomu někdy způsobili. Původ myšlenky nelze najít, ani zabít.
NOVINKY
Trainspotting
Rome Streetz bezpochyby patří mezi nejlepší rappery současnosti. Svou loňskou deskou Hatton Garden Holdup (w/ Daringer) svůj status opět potvrdil. My jsme z České republiky vyjeli až do Varšavy, abychom duo mohli vidět s albem vystupovat a můžeme potvrdit, že se jedná o show, kterou musíš vidět. Poté, co si Rome Streetz odškrtnul desku s Daringerem, se jeho zrak upřel na dalšího legendárního producenta z labelu Griselda a tím je one and only Conductor Williams. Již před několika měsíci umělci potvrdili, že deska je hotová a bude stát za to. Minulý týden jsme se dočkali data vydání, které je stanoveno na 30. květen. Společná deska ponese název Trainspotting a ty si můžeš pustit opravdu originální trailer. Ukázka je situována do roku 2055 a umělci vzpomínají na tvorbu společné desky, která je dnes již klasikou. Traileru nechybí nadhled, humor, a přesto zvládne budovat napětí i očekávaní.
God Does Like Ugly
JID spustil lavinu spekulací a emocí, když na YouTube dropnul oficiální trailer k připravované desce God Does Like Ugly. Trailer připomíná temný až postapokalyptický sci-fi výjev, jako by se realita rozpadala, aby mohla znovu vzniknout podle rapperových pravidel. Po hluboké a vrstvené desce The Forever Story přichází JID do mnohem surovějšího a neklidnějšího módu. Vypadá to, že si kolem sebe staví nový svět. Svět, který je špinavý, nelítostný, ale jeho vlastní. Už to není o ladění minulosti, ale o budování budoucnosti podle vlastních pravidel. A to s bolestí, s tlakem, se šrámy. Trailer působí jako přiznání chaosu, přitom je v něm cítit pevná ruka. JID možná nechce spasit svět, ale rozhodně si ho chce vytvořit znovu, podle sebe.
Coldest Combo Ever
Pojmenovat své album Coldest Combo Ever chce rozhodně odvahu. Umělci al.divino a Estee Nack společně s producentem Grubby Pawz si to ovšem mohou dovolit. Estee Nack a al.divino vydali nejednu společnou moderní klasiku, desky jako Abrakadabra, Alakazam! či The Door pomohly redefinovat současný undergroundový rap. Poslední společný projekt, Triple Black Diamonds 2, duo vydalo v roce 2022 a od té doby si oba umělci upevnili svou pozici na scéně. Na jejich další společné album se tak s napětím čekalo skoro tři roky a konečně je tady. Coldest Combo Ever slibuje kontrolovaný chaos, absolutní šílenství od první do poslední skladby, nejtvrdší současný rap. Desku si můžeš exkluzivně zakoupit na jackpotrecords.vip, vinyl vyjde brzy.
QUICK NEWS
- LIFEOFTHOM vydal skvělou LIVE IN STUDIO verzi singlu READY OR NOT.
- André 3000 opět překvapil a vydal sólové pianové EP 7 piano sketches.
- Defcee & Parallel Thought oznámili album Other Blues, které vyjde 6 června. Pusť si pilotní single Casket Races.
- DJ Muggs vydal dusted edici moderní klasiky Death & The Magician, společné desky s Rome Streetzem.
- Nová epizoda Offstage with Okayplayer ti přiblíží kreativní proces producenta ewonee. Tohle video si nesmíš nechat ujít.
ALBA TÝDNE
Knowledge the Pirate & Roc Marciano – The Round Table recenze
Nová společná deska dua Knowledge the Pirate a Roc Marciana, The Round Table, je rapové sezení bossů, kde se křivdy nevyřizují v tichosti, ale v rytmu precizních veršů, špinavých smyček a sametově vražedné atmosféry. Deska zní jako záznam z éry, kdy bylo všechno dražší, vztahy nebezpečnější a luxus hříšně krásný. Od prvního tracku Eating Etiquette seš vtažený do světa, kde se pravidla etikety píšou pistolí a doutníkem. Pirate rapuje s klidem člověka, který už přežil více, než je běžné, a ví, že mlčení je zlato, pokud tedy nemá ten správný beat. Marciano mu poskytuje minimalistické smyčky, který neobtěžují, ale vpíjí se do krve, jako krev do ubrusu, jež leží na tomhle kulatém stole. Track The Outfit, na kterém rapuje i sám Marciano, je srdcem desky. Působí jako moment, kdy se slova mění v obraz. Vyprávění o tiché, luxusní kriminální existenci má poetiku staré mafie i ošklivost reality, ve které každý špatný pohyb může být poslední. Na albu není slabé místo, každá skladba má co říct. Magic & Kareem, Addicted to Danger nebo Forks and Knives nabízejí poetiku tvrdého života s úsměvem člověka, který už se dávno nesměje. Album je vzpurné, elegantní i chladné, ale pořád lidské. Pirate na albu nepůsobí jako gangster z filmu, ale jako pamětník podsvětí, který přežil, a teď vypráví v obrazech, jež pálí i hladí. Marciano jako producent zůstává věrný svému rukopisu: jemné smyčky, zrnité beaty, dekadentní groove. Jeho soundscape je spíše soundtrack k eleganci než banger na party. Přesně to, co Pirate potřebuje. Společně duo zní jako dva staří mafiáni, kteří sedí v baru, sledují chaos kolem a vědí, že jejich čas nikdy neskončil.
Stack Skrilla & Yuno – Oh You Ain’t Know recenze
Deska Oh You Ain’t Know od newyorského rappera Stack Skrilla a producenta Yuno není na první dobrou. Nechytne tě bombastickým beatem, ani instantním hitem. Tohle je rap pro chvíle, kdy je ti těžko, nevíš, co dál, a potřebuješ slyšet, že nejsi jedinej, kdo to má na hraně. Žádné pozlátko, žádný ego-trip. Jen pravda, syrová jako ráno po probdělé noci. Stack Skrilla je introvert mezi rapovými křiklouny. Ne, že by neměl co říct, právě naopak. Jen to dělá jinak. V tracku Never Settled ti do ucha šeptá tolik bolesti, naděje a otázek, že se ti skoro nechce dýchat. Stack nekřičí, že chce víc. On to vydýchává, protože jinak by se udusil. Žije ve městě, kde se sny dusí v betonu, a přesto se je snaží udržet při životě. Mluví o koupi bytu jako o životním cíli, ale ne proto, že chce flexit, chce mít klid. Vlastní prostor. Kousek světa, kde nebude muset přežívat. Yuno mu poskytl beaty, které neřvou do světa, ale drží ti ruku. Melancholické smyčky, jemné bicí, žádné efekty navíc. Tohle je hudba, která nechá dýchat slova. Minimalismus, jež působí jako tlumené světlo v místnosti plné myšlenek. Skoro každý beat zní jako nedopitý čaj, hořkosladký, ale důvěrně známý. Na albu najdeš i krátké momenty ticha, skit, intro, outro, jako kdyby se ti Stack svěřoval po kouskách, jak se to v terapii dělá. Nevybalí všechno najednou. Buduje důvěru, v sobě i v tobě. A když pak přijde třeba track In My Mode nebo Autobiography, dá ti nálož toho, co to znamená žít ve vnitřní válce, ale nevzdat se. K albu bohužel nevyšel žádný videoklip, přikládáme tak video ke skladbě EXTRA FRIES.
MIKE & Tony Seltzer – Pinball II recenze
Druhý flipper, ale žádná arkádová sranda. Pinball II je jako rozbitý automat v nonstopu, bliká, dělá rámus, ale když se na něj zadíváš, uvidíš, že jde o víc než jen o skóre. MIKE je pořád ten tichý pozorovatel z rohu místnosti, šeptá svým posluchačům těžké myšlenky, trauma, zklamání, paranoiu. Tony Seltzer ho tentokrát zamknul do soundu, který pulzuje životem. Beaty jsou tvrdší než na jaké jsme u MIKEa zvyklí, jsou živé, nakopnuté, někdy až klubové. Tracky jako Prezzy nebo Splat! duní, jsou plné syntetického šumu, zkreslených bas a divokých breaků. Tony Seltzer staví pod MIKEa produkci, která tě nutí hýbat hlavou, i když jeho texty spíše mrazí. A právě tenhle kontrast je gró celé desky, srdeční údery přes bicí, trauma přes 808. MIKE na albu mluví jako člověk, který prošel mlhou a ví, že se může kdykoliv vrátit. Featy jsou přesné: Earl Sweatshirt na Jumanji nezklame, přináší svou notoricky známou filozofickou temnotu; Lunchbox a Sideshow přihazují své distinktivní energie, ale nikdy nenaruší atmosféru. A Niontay na Shaq & Kobe trefuje tu pravou souhru, s MIKEM jsou jako duo, které si kryje záda i ve válce. Pinball II výborně vybalancovaný projekt: MIKE neztrácí duši, Tony mu přidává tempo. Je to deska o přežití v rychlejším světě, pořád těžká, ale více tě rozhýbe. Ne na chill, ale na wake-up. Ne pro útěk, ale pro návrat.
Action Figure 973 – DOOM WAS RIGHT recenze
Action Figure 973 je rapper a producent z Belleville, New Jersey, který nesundává svou masku a ve své hudbě míchá odkazy na wrestling, bars plné punchlines a pouličního slangu. Své oficiální debutové album si dlouho nechával pro sebe, minulý týden jsme se ho ovšem konečně dočkali. Jak jinak mohl maskovaný rapper oficiálně vstoupit na scénu, než složením pocty tomu nejlepšímu maskovanému rapperovi? Rap jako superschopnost, maskovaný padouch Action Figure 973 svým debutovým albem vzdává hold legendě – DOOM WAS RIGHT. Deska je manifestem filozofie prezentovat hudbu pro hudbu, nikoliv pro osobu nebo subjekt, který za ní stojí. Tvář není významná, důležité jsou schopnosti za mikrofonem a v tomto případě i na produkci. Ano, Action Figure 973 si svůj debut kompletně produkoval. Po jeho boku ovšem vystoupí další rappeři – Vega7 The Ronin, Bloo Azul a EricTheRed13 – a dodají albu další paprsky magie. DOOM WAS RIGHT je deskou, která na odkazu MF DOOMa buduje svůj vlastní svět, neutápí se v nostalgii, ale pokračuje v misi. K albu bohužel nevyšel žádný videoklip, přikládáme tak video ke skladbě Rap Is Crap.
Mani Coolin – I’ll Take The Blame recenze
Mani Coolin, rapper z Los Angeles, započal svou rapovou kariéru již před dovršením dvaceti let. Svůj první mixtape Something Perfect vydal v roce 2011 a okamžitě na sebe strhnul pozornost. Za svou kariéru vydal nejeden projekt a každým jedním rostl jako člověk, i jako MC. Jeho nejnovější deska I’ll Take The Blame je momentem plné umělecké realizace. Jak název I’ll Take The Blame avizuje, nové album je upřímná oduševnělá výpověď umělce, který žije pod neustálým tlakem, přesto se k překážkám postaví čelem. Již první tóny úvodní skladby Keep Calling vybudují atmosféru celé desky – můžeš se těšit na nádherné soulful beaty, které dávají prostor Maniho příběhům plných odpovědnosti, hlubokých myšlenek, osobního růstu i neúnavné dřiny. Na desce hostují 3wayslim, Casey Veggies, Monday Night, Niko G4 a Maxo – pokud tyto umělce znáš, tak jistě víš, že jejich slova mají podobnou dávku introspekce, jako ty Coolinova, a že se na album náramně hodí. Jak zazní na skladbě Nothing to Prove – „They think this shit is a song, but this is really how I live,“ je věta, která desku perfektně sumarizuje.
DOPE ALBA
Pět výše zmíněných alb nejsou jedinými, které bys měl slyšet. Vybrali jsme pro tebe dalších deset dope desek, které nikomu nesmí uniknout. Dej šanci všem zmíněným projektům, každý jeden si to zaslouží.
Nuse Tyrant – Hangman
Chairman Chow – RUN ‚N GUN
junclassic & SQ – Ante Meridiem Cats
Maze Overlay – Vintage Lord
Footsie & Strategy – Theatre Of Dreams
E-Fluent & Reckonize Real – Broken King’s III
PEP57 – IT ALMOST COST ME MY FREEDOM!
Sauce Heist – Money Blood & Loyalty
Berner & Mando – Timeless
Motman & Micall Parknsun – The Revenge Of The SiXth
VIDEOKLIPY TÝDNE
CelebrityDeathmatch by Bones & Brevin Kim je hypnotický banger, který se ti zákeřně vkrade do paměti.
Minesweeper by Mary Sue and the Clementi Sound Appreciation Club: svůj úkol plní bezchybně, avizuje, že chystaná deska bude opravdu speciální.
Bas and The Hics na své společné album lákají ve velkém stylu: videoklip ke skladbě Norbit (feat. Ab-Soul) je opravdu výjimečný.
The Musalini a DJ.Fresh to posunuli na další úroveň, videoklip ke skladbě Players Ball ft. Silent Snipers, Planet Asia je velkolepý příběh odehrávající se v několika lokacích.
Ovrkast. přichází s jasným sdělením: I’M ON. Album While The Iron Is Hot vyjde 30. května.
DOPE VIDEOKLIPY
S pěti nejlepšími videoklipy rozhodně nekončíme. Vybrali jsme pro tebe dalších deset dope klipů, které rozhodně musíš vidět. Dej šanci všem níže zmíněným umělcům, zaslouží si to.
TRAPMAT SAVIOR – BACK2BUSINESS (Directed by Mobb)
UFO Fev – RAZOR KEYS (Prod. Vanderslice) (Dir. Akin Films NYC)
Horace Gaither – New Black Jockey ft. Otez & Hendo Houdini
Boldy James & Real Bad Man – Burn In Hell
Maxo Kream x Denzel Curry – Triggaman
Sauce Heist – Mo Paper Mo Gunz (Prod. HeyCam)
Killah Priest – The Walking Life ft. Solo Gemz
BA Pace – Snake N Dog (Prod. by YUNGMORPHEUS)
Jsme u konce dnešního novinkového souhrnu. Co nejvíce zaujalo tebe? Napiš nám na Twitter, Instagram, TikTok, Bluesky či Threads. S dalším Rapovým týdeníkem a výživnými novinkami ze scény se na tebe budeme těšit příští pondělí.
